ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.167.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 167/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. listopadu 2001 v neveřejném zasedání stížnost obviněného K. N., a manželky obviněného L. J., L. J. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 2 Ntv 32/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněného K. N. a manželky obviněného L. J., L. J. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. 2 Ntv 32/01, byla podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužena vazba obviněných K. N. a L. J. do 31. 12. 2001.
V zákonné lhůtě podali proti tomuto usnesení stížnost obviněný K. N. a manželka obviněného L. J., L. J. Obviněný K. N. v písemném odůvodnění své stížnosti nesouhlasí s postupem Vrchního soudu v Praze, pokud mu byla opětovně prodloužena vazba a domnívá se, že byla porušena jeho ústavní práva. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Manželka obviněného L. J. v rozsáhlém odůvodnění stížnosti vytýká vrchnímu soudu, že ve svém rozhodnutí náležitě neodůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby manžela nad dva roky, které jsou obsaženy v ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu. Dále namítá průtahy vzniklé u vrchního soudu vadným doručením obhájcům obviněných K. N. a L. J. a obviněnému P. N., v jehož důsledku nemohlo být konáno veřejné zasedání dne 18. října 2001, ale muselo být odročeno na den 29. 11. 2001. I když administrativní pochybení je dle stěžovatelky možné a pochopitelné, nemůže být podkladem pro tak zásadní zásah do základních lidských práv a svobod, jakým rozhodnutí o dalším prodloužení vazby nepochybně je. Stěžovatelka je přesvědčena, že nejsou dány podmínky pro prodloužení vazby obviněného L. J. do 29. 11. 2001 a proto v závěru podané stížnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil a návrh předsedy senátu vrchního soudu na prodloužení lhůty trvání vazby obviněného zamítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. řádu přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení, které se dotýkají obviněných L. J. a K. N., jakož i řízení, které těmto výrokům předcházelo, a dospěl k závěru, že podané stížnosti nejsou důvodné a vyhovět jim nelze.
Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že obžalovaní L. J. a K. N. byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 57 T 21/2000 uznáni vinnými každý trestným činem neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, obžalovaný L. J. navíc i trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona. Za to byli oba odsouzeni podle §187 odst. 2 tr. zákona k trestům odnětí svobody, a to obžalovaný L. J. v trvání devíti let a obžalovaný K. N. v trvání osmi let, k jejichž výkonu byli zařazeni do věznice s ostrahou. Tento rozsudek nenabyl právní moci a v současné době se věc nachází ve stadiu odvolacího řízení, kdy veřejné zasedání o odvoláních obžalovaných a státního zástupce bylo Vrchním soudem v Praze odročeno na den 29. 11. 2001.
Oba obžalovaní byli vzati do vazby na podkladě rozhodnutí soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 11. 1998, sp. zn. 1 Nt 319/98 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 1998, sp. zn. 44 To 1540/98 z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu před účinností zák. č. 166/98 Sb. s tím, že vazba se u obou obžalovaných započítává ode dne 19. 11. 1998. O vazbě obžalovaných bylo již opakovaně rozhodováno, přičemž důvody vazby byly v průběhu řízení u obou korigovány na vazební důvody podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu. Naposledy byla vazba obžalovaného L. J. a K. N. prodloužena usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 2 Ntv 11/01 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 4 Tvo 74/2001 do 31. 10. 2001. Ve lhůtě stanovené v §71 odst. 6 tr. řádu podal předseda odvolacího senátu vrchního soudu návrh na další prodloužení vazby obžalovaných.
Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení správně dovodil, že důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu u obžalovaného L. J. a obžalovaného K. N. i nadále trvají. Protože Nejvyšší soud nezjistil žádné nové okolnosti, jež by existenci konstatovaných vazebních důvodů v době od jeho posledního rozhodnutí zpochybňovaly, je v tomto směru možno odkázat zejména na tu část předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde se stejnými otázkami již zabýval. V souvislosti s důvody tzv. útěkové vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu je třeba navíc zdůraznit, že v současné fázi řízení získalo ohrožení obžalovaných vysokými tresty konkrétní podobu v trestech uložených soudem I. stupně, byť dosud nepravomocně.
Jestliže Vrchní soud v Praze dále dospěl k závěru, že v posuzované věci byly splněny podmínky pro další prodloužení vazby obžalovaných podle §71 odst. 3 tr. řádu, je nutno i tento závěr přes námitky obžalovaných považovat za správný a odůvodněný. Pokud trestní stíhání obou obžalovaných se nepodařilo pravomocně skončit ve lhůtě do 31. 10. 2001, nestalo se tak v důsledku nečinnosti soudu a s tím souvisejících průtahů. Jak vyplývá z přiloženého spisového materiálu, v rámci posledního prodloužení vazby bylo soudem I. stupně ve věci dne 22. 8. 2001 meritorně rozhodnuto, byl písemně vyhotoven rozsudek a doručen stranám. Po podání řádných opravných prostředků byl spis dne 13. 9. 2001 předložen Vrchnímu soudu v Praze k jejich projednání a rozhodnutí. Příslušný předseda odvolacího senátu po urychleném prostudování spisu již dne 21. 9. 2001 nařídil veřejné zasedání na nejbližší časový termín, t. j. dne 18. 10. 2001.
Je sice faktem, že projednání věci ve veřejném zasedání ve stanoveném termínu nebylo možné, neboť u veřejného zasedání nebyli přítomni oba obhájci obviněných, a to z důvodu formálních závad v doručení jejich vyrozumění o veřejném zasedání dne 18. 10. 2001. Po přezkoumání důvodů, které byly příčinou zmaření nařízeného veřejného zasedání Nejvyšší soud zjistil, že došlo k administrativní záměně jejich klientů, tedy JUDr. J. S. obdržel vyrozumění o konání veřejného zasedání v trestní věci proti obžalovanému L. J. a spol. jako obhájce obžalovaného J. a naopak JUDr. J. V. jako obhájce obžalovaného K. N. Obhájci JUDr. J. V. bylo vyrozumění doručeno dne 1. 10. 2001, JUDr. J. S. dne 10. 10. 2001. JUDr. J. V., jak sám uvádí, omylem zaslanou zásilku vrátil soudu přípisem ze dne 16. 10. 2001 s tím, že nemůže obžalovaného K. N. zastupovat a proto se k veřejnému zasedání nedostaví. Vzhledem k tomu, že ke zjištění tohoto omylu došlo v případě JUDr. V. údajně až dne 16. 10. 2001, a i když bylo zcela srozumitelně ve vyrozumění o veřejném zasedání uvedeno jméno i trestní věc jeho klienta, s označením právní kvalifikace trestného činu, jehož se měl dopustit, neprojevil snahu o projednání věci svého klienta v tomto termínu. Při úvaze, že oba obhájci mají své sídlo v Praze, podle názoru Nejvyššího soudu nebyl v projednávané věci při zachování právnické etiky (nejen vzhledem ke klientovi ve vazbě, ale i vůči odvolacímu soudu), žádný problém odstranit včasnou reakcí uvedené pochybení, a aktivně se tak přičinit o to, aby podané opravné prostředky mohly být v daném termínu projednány. Za dané situace považuje Nejvyšší soud nejméně za neseriozní, pokud manželka obžalovaného L. J. prostřednictvím jeho obhájce v podané stížnosti namítá, že k prodloužení odvolacího řízení došlo výhradně pochybením odvolacího soudu a její manžel byl tak dotčen na svých právech.
Pokud odvolací soud bezprostředně reagoval na vzniklou situaci tím, že odročil veřejné zasedání o odvolání obou obžalovaných (další spoluobžalovaný P. N. i jeho obhájkyně byli veřejnému zasedání přítomni), na den 29. 11. 2001, nelze v jeho postupu spatřovat neodůvodněný průtah v řízení, ale naopak snahu o přednostní vyřízení této vazební věci. Veřejné zasedání se tak bude konat ve lhůtě, která není od vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně nijak nepřiměřená, a to ani ode dne, ke kterému byla vazba naposledy prodloužena (31. 12. 2001).
Vzhledem k charakteru projednávané trestné činnosti, způsobu jejího provedení, i předpokládanému následku lze souhlasit rovněž se závěrem, že propuštěním obžalovaných z vazby na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení účelu trestního stíhání, který je vymezen v ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu.
Doba, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu obžalovaných prodloužil, se jeví jako nezbytně nutná jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak vzhledem ke stadiu řízení, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnosti manželky obžalovaného L. J. a obžalovaného K. N. jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. listopadu 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych