ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.2.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 2/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2001 stížnost obviněné K. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2000, č. j. 2 Ntv 15/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 18/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2000, č. j. 2 Ntv 15/2000, bylo podle §71 odst. 3 tr. řádu rozhodnuto o prodloužení vazby obviněné K. P. do 30. 6. 2001.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §143 odst. 1 tr. řádu stížnost. V jejím písemném vyhotovení vytýká vrchnímu soudu, že se nedostatečně vypořádal s okolnostmi, které vedly ke skutečnosti, že obžaloba v její trestní věci byla podána u Krajského soudu v Ostravě až dne 8. 12. 2000, když základní lhůta trvání vazby končí 25. 1. 2001. V tomto směru nesouhlasí se závěry vrchního soudu, že dosavadnímu řízení nelze vytknout okolnost, že by postupy orgánů činných v trestním řízení zapříčinily subjektivní průtahy. Pokud jde o důvody trvání vazby, odkazuje na svá předchozí podání s tím, že další vazbu považuje za ryze účelovou, která nemá oporu v ustanovení §67 odst. 1 tr. řádu.
V závěru stížnosti proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a aby byla propuštěna z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že stížnost obviněné K. P. důvodná není. Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce existence vazebních důvodů, tak ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.
Obviněná K. P. byla vzata do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. Nt 3088/99 z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu se zápočtem vazby od 25. 1. 1999. Doba vazby byla v průběhu přípravného řízení prodlužována podle §71 odst. 2 tr. řádu do 25. 12. 2000 a bylo rozhodováno i o žádosti obviněné o propuštění z vazby na svobodu.
Dne 8. 12. 2000 byla na obviněnou K. P. a další dvě osoby podána u Krajského soudu v Ostravě obžaloba, která ji viní z trestných činů kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c), odst. 4 tr. zákona a obchodování se ženami podle §246 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákona, jichž se měla dopustit několika dílčími útoky v období měsíce června 1997 až do měsíce srpna 1998, jednak vůči dívkám mladším 18-ti let a jednak vůči jedné dívce mladší 15-let, přičemž měla pro tyto dívky sjednávat provozování prostituce v cizině, kam je měla i v některých případech doprovázet.
Pokud jde o správnost výroku napadeného usnesení a řízení, jež mu předcházelo, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě na prodloužení vazby obviněné byl vrchnímu soudu předložen včas, při zachování lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. řádu. S postupem Vrchního soudu v Olomouci lze rovněž souhlasit, pokud se u obviněné K. P. nejprve zabýval existencí důvodů vazby, které jsou předpokladem pro možnost dalšího prodloužení vazební lhůty. Vrchnímu soudu nelze vytknout, pokud existenci důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu u obviněné i nadále shledává. Nejvyšší soud má zato, že u obviněné jsou dány skutečnosti, které odůvodňují obavu jak z možnosti útěku nebo skrývání se a z vyhýbání se trestnímu stíhání nebo trestu, tak z možnosti působení na nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jiného maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, jakož i obavu z pokračování v trestné činnosti. Protože vrchní soud v napadeném rozhodnutí uvádí, z jakých okolností obavy v uvedených směrech dovozuje, pokládá i Nejvyšší soud závěr o existenci důvodů vazby u obviněné K. P. za správný, plně odůvodněný a nepovažuje za nutné na něm cokoli měnit. V případě důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu je třeba zdůraznit, že podezření ze spáchání závažné úmyslné trestné činnosti u obviněné i nadále trvá a obviněné hrozí v případě uznání viny zažalovanými trestnými činy uložení vysokého trestu, což činí obavu z případného útěku nebo skrývání se dostatečně reálnou. K důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu je třeba poznamenat, že se věc nachází ve stadiu po podání obžaloby, kdy spoluobžalované a navrhovaní svědci nebyli dosud soudem vyslechnuti. Z jednání obviněné, které je zadokumentováno ve spise, správně vrchní soud dovodil reálnou obavu, že obviněná svým aktivním jednáním může působit na spoluobviněné, svědky, případně jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní řízení. Konečně k důvodům vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu je třeba poznamenat, že trestná činnost, pro kterou je obviněná stíhána, měla spočívat v několika dílčích útocích páchaných v delším časovém období a byla pro obviněnou zdrojem příjmů. Námitkám obviněné nelze přisvědčit též proto, že existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obviněného způsobem předpokládaným v §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu, ale lze je opírat o opodstatněné obavy z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění mu má právě vazba zabránit. Nejvyšší soud tím nijak nepředjímá rozhodnutí o vině a trestu, které musí učinit soud prvního stupně, popřípadě soud odvolací bez ohledu na skutečnost, zda se obviněná ve vazbě nachází či nikoli. Proto účelem tohoto řízení o stížnosti proti rozhodnutí o prodloužení vazby není a ani nemůže být posouzení, zda obviněná trestné činy, pro které je stíhána, skutečně spáchala.
Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, jestliže vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby vyplývajících z ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu. Pokud trestní stíhání obviněné K. P. neskončilo v rámci vazební doby dvou let, stalo se tak z důvodů, které nemohou mít povahu neodůvodněných průtahů. Aniž by Nejvyšší soud předjímal celkové hodnocení správnosti dosavadního řízení ještě před jeho pravomocným skončením, pro účely rozhodnutí o prodloužení vazby lze konstatovat, že v řízení před soudem prvního stupně ani v přípravném řízení se nevyskytly takové nedostatky, které by mohly mít vliv na délku vazby. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že jde o věc poměrně důkazně složitou a je i v zájmu obviněné, aby byla objasněna ze všech hledisek potřebných pro spravedlivé rozhodnutí, včetně posouzení její obhajoby. Navíc dvouletá lhůta trvání vazby u obviněné byla téměř vyčerpána v přípravném řízení a to především z důvodů dožádání orgánů cizích států, především Itálie, Německa a Holandska. Z uvedeného je tedy patrné, že pro obtížnost věci nebylo možné trestní stíhání obviněné skončit v dosud stanovené lhůtě, proto bylo na místě její prodloužení nad dva roky.
S napadeným rozhodnutím se lze ztotožnit, i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obviněné na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Jak již bylo uvedeno, vrchní soud shledal u obviněné K. P. všechny důvody vazby podle §67 odst. 1 tr. řádu, jejichž kumulace takovou obavu odůvodňuje. Vzhledem k okolnostem projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být provedena, a následku, který tím měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obviněné je nezbytné též ke splnění účelu trestního řízení podle §1 odst. 1 tr. řádu, protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti.
Napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout, ani pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obviněné K. P. prodloužil. Bylo zde důvodně zohledněno, že charakter a složitost této věci vyžadují, aby měl soud prvního stupně, který bude o obžalobě jednat, dostatečný časový prostor k náležité přípravě a k provedení hlavního líčení ve věci. Oproti návrhu předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě správně shledal dobu do 30. 6. 2001 skutečně jen nezbytnou a zcela přiměřenou uvedeným požadavkům.
Proto Nejvyšší soud stížnost obviněné K. P. jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, když v napadeném rozhodnutí ani v řízení, jež mu předcházelo, nebyly shledány žádné nedostatky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. ledna 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h