ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.73.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 73/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2001 stížnosti obžalovaných B. J. M., L. B. H. F., a S. B. H. F. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 2 Ntv 13/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4T 12/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se podané stížnosti obžalovaných z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 2 Ntv 13/01, bylo podle §71 odst. 3 tr. řádu rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaných B. J. M., L. B. H. F. a S. B. H. F. do 22. září 2001.
Proti tomuto usnesení podali jmenovaní obžalovaní ve lhůtě uvedené v ustanovení §143 odst. 1 tr. řádu prostřednictvím svých obhájců stížnost. Obžalovaní L. B. H. F. a S. B. H. F. namítají, že v jejich případě není dán důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť podle jejich názoru neexistuje konkrétními skutečnostmi opodstatněná obava, že by mařili průběh dalšího řízení tím, že by uprchli nebo se skrývali. To, že oba jsou cizími státními příslušníky a nejsou v České republice vázáni žádnými rodinnými nebo příbuzenskými vztahy, nelze ve smyslu judikatury Ústavního soudu považovat za takovou skutečnost. Také hrozba vysokého trestu sama o sobě neodůvodňuje tento vazební důvod. Vzhledem k tomu, že neexistují žádné závažné důvody, pro něž nebylo možno skončit jejich trestní stíhání ve lhůtě stanovené v §71 odst. 3 tr. řádu, oba navrhují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o jejich propuštění z vazby na svobodu.
Obžalovaný M. B. J. má za to, že celé trestní řízení pokud jde o jeho rychlost, bylo ovlivněno nečinností a chybným postupem orgánů přípravného řízení. Poukazuje na to, že v současné době je v jeho případě dán toliko důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a za okolností, že je trestně stíhán za trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zákona se sazbou od 1 do 5 roků, považuje celé řízení za neúměrně dlouhé ovlivněné pochybením a nečinností zejména na straně vyšetřovatele. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané stížnosti vyhověl, napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Z podnětu podaných stížností přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení předcházející přezkoumávané části usnesení a dospěl k závěru, že podané stížnosti nejsou důvodné a vyhovět jim nelze.
Obžalovaní B. J. M., L. B. H. F. a S. B. H. F. byli vzati do vazby usnesením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 2. 1999 z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu s účinností ode dne 22. 2. 1999. V průběhu trestního řízení byly důvody vazby u všech obžalovaných korigovány na důvod podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, přičemž vazba všech obžalovaných byla naposledy prodlužována usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 2 Ntv 3/01, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 3 Tvo 39/2001, do 22. 5. 2001. Návrh na další prodloužení vazby všech obžalovaných podle §71 odst. 3 tr. řádu podala za podmínek §71 odst. 5 tr. řádu předsedkyně senátu soudu prvního stupně ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. řádu. Svůj návrh odůvodnila trváním důvodů vazby a současným stavem řízení, v němž z objektivních důvodů nebylo možno trestní stíhání obžalovaných skončit ve stanovené vazební lhůtě.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že ve věci bylo již jednou jednáno a rozhodnuto Městským soudem v Praze, přičemž odsuzující rozsudek ze dne 31.10.2000, č. j. 4T 12/2000-691 byl odvolacím soudem zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Městský soud v Praze věc znovu projednal v hlavním líčení a rozsudkem ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 4t 12/2000, byl obžalovaný B. J. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zákona, obžalovaní L. B. H. F. a obžalovaný S. B. H. F. byli uznáni vinnými týmž trestným činem, L. B. H. F. podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 4 písm. a) tr. zákona a S. B. H. F. podle §187 odst. 4 písm. a) tr. zákona.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že všichni obžalovaní
1) společně dne 22. 2. 1999 kolem 13,00 hod. v P., poblíž supermarketu D. prodali J. N. (§55/2 tr. řádu) dvě dávky heroinu za 800,- Kč,
obžalovaní L. B. H. F. a S. B. H. F.
2) v přesně nezjištěné dny v lednu 1999 a počátkem února 1999, naposledy dne 8. 2. 1999 v P., poblíž supermarketu D. prodali nejméně ve dvaceti případech heroin J. M. a P. K. a po aplikaci dávky zakoupené dne 8. 2. 1999 poškozený J. M. zemřel,
L. B. H. F. sám
3) v přesně nezjištěné dny během r. 1998 v P. a dále koncem r. 1998 a počátkem r. 1999 v P., před poštou prodal mladistvému V. K. nejméně v 16-ti případech heroin,
4) v přesně nezjištěné dny v únoru 1999 v P., poblíž supermarketu D. nejméně ve dvou případech prodal V. Z. heroin,
5) v přesně nezjištěné dny v lednu a únoru 1999 v P., poblíž supermarketu D. nejméně ve 20-ti případech prodal J. M. heroin,
6) v přesně nezjištěné dny v lednu a únoru 1999 v P., nedaleko obchodního domu B. nejméně ve 22-ti případech prodal M. D. heroin,
7) v přesně nezjištěné dny v lednu a únoru 1999 v P., poblíž supermarketu D. prodal nejméně v 16-ti případech M. D. heroin,
8) v přesně nezjištěné dny v lednu a únoru v P., poblíž supermarketu D. prodal nejméně ve 30-ti případech P. Č. heroin,
9) v přesně nezjištěné dny během roku 1997 nejméně třikrát týdně v P., a v přesně nezjištěné dny v říjnu až prosinci 1998 nejméně v 10-ti případech v P., poblíž supermarketu D. prodal heroin M. K.,
10) v přesně nezjištěné dny v roce 1997 v P., a v přesně nezjištěné dny v období od ledna 1998 do 22. 2. 1999 v P,. poblíž supermarketu D. prodal O. V. přesně nezjištěné množství heroinu,
11) v přesně nezjištěné dny v lednu a únoru 1999 v P., poblíž supermarketu D. prodal v nejméně 20-ti případech M. D. heroin,
12) v přesně nezjištěné dny v průběhu r. 1997 v P., v nejméně 30-ti případech a dále v přesně nezjištěné dny v prosinci 1998 až únoru 1999 v P., poblíž supermarketu D. v nejméně 20- ti případech prodal heroin M. D.,
13) v přesně nezjištěné dny v průběhu r. 1998 v P., prodal heroin v nejméně 10-ti případech L. M.,
obžalovaný S. B. H. F. sám
14) v přesně nezjištěné dny v únoru 1999 v P., poblíž supermarketu D. v nejméně 6-ti případech prodal heroin M. D.,
15) v přesně nezjištěné dny v měsíci lednu a únoru 1999 v P., nedaleko obchodního domu B. nejméně ve 20-ti případech prodal heroin M. D.,
16) v přesně nezjištěné dny v únoru 1999 v P., prodal nejméně ve dvou případech heroin V. Z.,
obžalovaný B. J. M. sám
17) dne 22. 2. 1999 kolem 11,00 hod. v P., poblíž supermarketu D. prodal jednu dávku heroinu za 300,- Kč O. V.,
obžalovaní ve všech shora uvedených případech prodávali heroin v balíčcích o váze 0,2 - 0,4 g s tím, že za jeden balíček inkasovali částky 200 - 400 Kč.
Za to byli všichni odsouzeni, a to obžalovaný B. J. M. podle §187 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením k výkonu trestu do věznice s ostrahou, obžalovaný L. B. H. F. podle §187 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a obžalovaný S. B. H. F. podle stejného zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením k jeho výkonu do věznice se zvýšenou ostrahou. Všem obžalovaným byl současně uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Podle zjištění Nejvyššího soudu učinil Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení správný závěr, že důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu u všech obžalovaných trvají i v současném stadiu řízení. K námitkám obžalovaného B. J. M. je třeba uvést, že vazebními důvody i důvody prodloužení vazby nad dva roky se v jeho případě již Nejvyšší soud podrobně zabýval ve svém usnesení ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 3 Tvo 39/2001. Protože od doby tohoto rozhodnutí nedošlo u tohoto obžalovaného k žádným změnám, které by mohly vést k jinému rozhodnutí, a protože není smyslem tohoto řízení opakování již jednou užitých argumentů, postačí obžalovaného odkázat na odůvodnění tohoto rozhodnutí. Pokud jde o oba další obžalované, je třeba poznamenat, že jejich ohrožení vysokým trestem nevyplývá jen z příslušné trestní sazby, ale v projednávané věci má již konkrétní podobu spočívající v tom, že oběma byly soudem prvního stupně, byť zatím nepravomocně uloženy tresty odnětí svobody v trvání deseti a dvanácti let se zařazením k jejich výkonu do nejpřísnějšího výchovného režimu. Tato okolnost ve spojení se skutečnostmi konstatovanými v napadeném usnesení nepochybně zesiluje obavu, že jak obžalovaný L. B. H. F., tak i obžalovaný S. B. H. F. si budou v případě propuštění z vazby na svobodu počínat způsobem předpokládaným v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, t. j. uprchnou anebo se budou skrývat, aby se tak reálně hrozícímu trestu vyhnuli.
S napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze se lze ztotožnit i v tom, že v posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. řádu. Délka řízení ve věci (které je vedeno proti více obžalovaným a v němž má být objasněna řada útoků, spočívajících v prodeji drog), byla ovlivněna především její povahou, kdy téměř polovina zákonné lhůty byla vyčerpána v přípravném řízení. Aniž by Nejvyšší soud předjímal konečné hodnocení průběhu řízení, které rozhodnutí soudu prvního stupně předcházelo, (tato problematika přísluší odvolacímu soudu) lze v této souvislosti poukázat na skutečnost, že délka přípravného řízení byla objektivně ovlivněna prováděním značného množství procesních úkonů, včetně opatřování znaleckých posudků z různých oborů. V řízení před soudy obou stupňů pak Nejvyšší soud neshledal žádné skutečnosti, které by mohly být posuzovány jako zaviněná nečinnost soudů, nebo neodůvodněné průtahy.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud se nepodařilo trestní řízení obžalovaných pravomocně skončit ve stanovené lhůtě, stalo se tak z objektivních důvodů, jež je třeba ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu považovat za závažné. Při stávajících důvodech vazby u obžalovaných současně hrozí, že jejich propuštěním na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který je vymezen v ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu.
Doba, na kterou Vrchní soud v Praze prodloužil trvání vazby všech tří obžalovaných, t. j. do 22. 9. 2001, se jeví jako nezbytně nutná vzhledem k povaze projednávané věci, jakož i ke stadiu řízení, v němž se věc nyní nachází.
Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnosti obviněných B. J. M., L. B. H. F. a S. B. H. F. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Soudy obou stupňů jsou ovšem i v rámci prodloužení vazby vázány ustanovením §71 odst. 1 tr. řádu, jež orgánům činným v trestním řízení ukládá povinnost vyřizovat vazební věci přednostně a s největším urychlením.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. června 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h