ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.92.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 92/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2001 stížnost obžalovaného E. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 7 Ntv 7/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 57/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze k návrhu předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem tak, že prodloužil trvání vazby obžalovaného E. V. do 31. října 2001.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obžalovaný E. V. stížnost, v níž nesouhlasí s dalším prodloužením vazby mimo lhůtu, kterou potvrdil Nejvyšší soud ve svém posledním rozhodnutí. V obsáhlém písemném vyhotovení stížnosti i nadále probíhající trestní řízení považuje za komplot vůči své osobě, žádá přezkoumání celého řízení a v závěru navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i tu část řízení, které mu od předchozího rozhodnutí o prodloužení vazby předcházelo a učinil závěr, že stížnost obžalovaného není důvodná.
Obžalovaný E. V. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 8. 1998, sp. zn. 7 Nt 231/98 se zápočtem vazby od 18. 8.1998. Důvody vazby byly shledávány podle §67 písm. b), c) tr. řádu (v tehdy platném znění). V průběhu řízení byly vazební důvody korigovány a v současné době je u obžalovaného spatřován důvod vazby pouze podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu (ve znění zákona č. 166/1998 Sb.). Vazba obžalovaného byla již v minulosti dvakrát prodlužována, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2000, sp. zn. 7 Ntv 6/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 3 Tvo 108/2000, do 31. 12. 2000 a dále usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 7 Ntv 11/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. 4 Tvo 5/2001, a to do 30. 6. 2001.
Nejvyšší soud České republiky z přiloženého spisového materiálu především zjistil, že návrh na další prodloužení vazby obžalovaného nad dva roky byl podán ve lhůtě uvedené v ustanovení §71 odst. 6 tr. řádu (13. 6. 2001) a osobou k tomu oprávněnou (§71 odst. 5 tr. řádu).
Současně zjistil, že od posledního rozhodnutí o prodloužení vazby obžalovaného E. V. (do 30. 6. 2001) nedošlo k žádným změnám, které se týkají důvodů vazby předstižné podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Již ve svém předchozím rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky podrobně odůvodnil, jaké skutečnosti jej vedou i nadále k závěru o dalším trvání důvodů vazby obžalovaného podle uvedeného zákonného ustanovení, a protože není smyslem tohoto řízení opakování již užitých přesvědčivých argumentů nezbývá, než jej s jeho námitkami odkázat na předchozí rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky nezjistil pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro další prodloužení vazby, vyplývajících z ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu. Pokud trestní stíhání obžalovaného E. V. nebylo skončeno ve stanovené lhůtě do 30. 6. 2001, nestalo se tak v důsledku neodůvodněných průtahů na straně soudu prvního stupně, ale jak vyplývá ze spisového materiálu, řízení neskončilo v důsledku jednání obžalovaného a jeho obstrukcí.
Vrchní soud v Praze proto v napadeném usnesení, jímž podle §71 odst. 3 tr. řádu znovu prodloužil vazbu obžalovaného na dobu nezbytně nutnou k provedení hlavního líčení, zpracování rozhodnutí a popř. i odvolacího řízení, právem shledal, že vazba u tohoto obžalovaného je i nadále důvodná z hlediska ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu a že jeho trestní stíhání nebylo možno skončit z důvodů, které je nutno považovat za závažné. Kdyby naopak v současném stadiu řízení byl obžalovaný E. V. propuštěn na svobodu, hrozí, že bude přinejmenším podstatně ztíženo, nebo dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky neshledal stížnost obžalovaného proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze o dalším prodloužení lhůty trvání jeho vazby důvodnou, takže jako takovou ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu také zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. července 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych