ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.122.2001.1
sp. zn. 3 Tz 122/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 22. srpna 2001 stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti ČR v neprospěch obviněného J. S., proti usnesení Okresního státního zástupce v Blansku ze dne 16. 11. 2000, čj. Zt 1075/2000-11, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Dne 7. 8. 2000 bylo J. S. vyšetřovatelem PČR, OÚV Blansko sděleno obvinění z trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 4. 9. 1999 v době kolem 09.45 hodin jel jako řidič nákladního motorového vozidla tovární značky Avia A31 TN, majitele Pekárny K+K B. po místní komunikaci u pravého břehu rybníka O., J., okr. B., přičemž se nechoval dostatečně pozorně, při otáčení svého vozidla na konci uvedené komunikace před stoupáním ve směru chatové oblasti si nevšiml z jeho pohledu z kopce přijíždějícího cyklisty nezletilého M. H., a vjel do jeho jízdní dráhy, přičemž v důsledku tohoto jednání došlo k nárazu M. H. do pravého boku vozidla, řízeného J. S. a ke zranění M. H., které spočívalo v rozsáhlých tržných ranách na pravé noze, poranění pánve a dutiny břišní s dobou citelného omezení v obvyklém způsobu života delší dvou měsíců, když z lékařského hlediska jsou tato zranění dostatečně ohodnocena jako těžká.
Po provedeném šetření státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku svým usnesením ze dne 16. 11. 2000, čj. Zt 1075/2000-11 podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu trestní stíhání obviněného J. S. pro uvedený skutek zastavil, neboť dospěl k závěru, že skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 11. 2000.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. S. V jejím písemném vyhotovení vytýká, že i když je zřejmé, že při hodnocení případu bylo nutno přihlédnout i k míře zavinění poškozeného nezletilého M. H., důvodem k nehodě je podle jeho názoru především porušení vyhlášky bývalého federálního ministerstva vnitra o pravidlech provozu na pozemních komunikacích č. 99/1989 Sb. ze strany obviněného J. S. Podle §20 odst. 1 citované vyhlášky řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší silnici musí dát přednost v jízdě vozidlům, přijíždějících po silnici hlavní. Podle odst. 2 pak nevyplývá-li přednost v jízdě z ustanovení odstavce 1, musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím zprava. Skutečnost, že obviněný v nepřehledném terénu poškozeného neviděl nebo přehlédl, nemůže jej exkulpovat, neboť mohl požádat spolujezdkyni svědkyni M. G., aby dávala pozor, zda může bezpečně otočit. Tím, že tuto svou povinnost opomněl, porušil ustanovení §22 odst. 3 citované vyhlášky, podle které, vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné otáčení nebo couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby. To se v projednávaném případě nestalo.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Okresního státního zástupce v Blansku ze dne 16. 11. 2000, čj. Zt 1075/2000-11 byl ve prospěch obviněného J. S. porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve vztahu k ustanovení §224 odst. 1 tr. zákona, podle §269 odst. 2 tr. řádu aby toto rozhodnutí zrušil, včetně dalších rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení §267 odst. 1 tr. řádu výrok napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Z přiloženého spisového materiálu především zjistil, že v průběhu přípravného řízení byly ve věci shromážděny všechny dostupné důkazy, na jejichž podkladě bylo možno učinit příslušné závěry právní. Byl vyslechnut obviněný, poškozený a svědci, kteří byli dopravní nehodě přítomni, nebo mohli k jejímu vzniku a průběhu cokoli sdělit, a dále byla zpracována dokumentace dopravní nehody, včetně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a znaleckého posudku z oboru silniční a městské dopravy. O pečlivém přístupu k věci svědčí i skutečnost, že po původním odložení věci vyšetřovatelem (učinil tak na podkladě prvotního šetření a na podkladě příslušného znaleckého posudku a jeho závěrů o příčinách vzniku a průběhu dopravní nehody), bylo rozhodnutí vyšetřovatele zrušeno a ve věci byly opatřovány důkazy další.
Státní zástupce okresního státního zastupitelství, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, shromážděné důkazy v souladu se zákonem vyhodnotil a dopracoval se tak spolehlivých skutkových zjištění, ze kterých mohl vycházet při právním posouzení věci. Na rozdíl podané stížnosti pro porušení zákona dospěl Nejvyšší soud k závěru, že i právní závěry státního zástupce lze akceptovat, neboť neodporují zákonu.
Především lze souhlasit se zjištěním, že obsah výpovědi obviněného J. S. je podporován výpověďmi dvou svědkyň, které byly na místě dopravní nehody a mohly se vyjádřit ke střetu nezletilého cyklisty M. H. s otáčejícím se vozidlem Avia, řízeným obviněným S. Z nich vyplývá, že se obviněný otáčel v místě střetu plynule doleva a nemohl poškozeného vidět a zabránit hrozícímu střetu. Za situace, kdy další svědci dopravní nehody A. Ch. a L. K. se ke střetu cyklisty s Avií mohli vyjádřit až od okamžiku, kdy slyšeli zvuk brzdícího kola, a z jejich výpovědí nelze učinit objektivní závěry o příčinách vzniklé dopravní nehody, státní zástupce správně opřel své rozhodnutí o dokumentaci dopravní nehody a zpracovaný znalecký posudek z oboru silniční a městské dopravy. Především znalecký posudek, zpracovaný ing. K. (který není v rozporu se znaleckým posudkem, opatřeným před sdělením obvinění J. S. a který byl zpracován na podkladě všech shromážděných důkazů, mimo výpovědi svědka nezletilého J. S.) vysvětluje, jak se oba účastníci projednávané dopravní nehody podíleli na jejím vzniku a průběhu a kdo z nich mohl střetu objektivně zabránit.
Na podkladě analýzy spisového materiálu znalec dovodil, že je možné z technického hlediska konstatovat, že rychlost jízdy vozidla Avia byla danému místu přiměřená a bezpečná. Vozidlo Avia se pohybovalo pomalu a ostatní účastníci silničního provozu měli dostatečný časový prostor na řešení vznikající dopravní situace. Cyklista jedoucí odvozenou rychlostí 27 až 33 km/h, jel rychlostí vyšší, než byla přiměřená předmětnému místu, stavu vozovky a schopnostem, které měl cyklista pro řešení dopravní situace, která před ním vznikala.
K otázce, zda chování jednotlivých účastníků dopravní nehody bylo zcela adekvátní situaci v silničním provozu a dalším možnostem, které by bylo možno z technického hlediska předvídat, znalec uvedl, že řidič vozidla Avia, pokud neviděl zprava přijíždět dalšího účastníka silničního provozu, pohyboval se způsobem adekvátním v daném místě, tj. pomalou jízdou dával najevo, že se v tomto prostoru nachází a jeho pohybem byli další účastníci silničního provozu upozorněni a měli možnost se přizpůsobit vznikající situaci. Cyklista reagoval na vznikající situaci včas, vzhledem k vysoké rychlosti však nebyl schopen svůj pohyb na vznikající situaci přizpůsobit a usměrnit, aby nedošlo ke střetu. Znalec dále konstatuje, že cyklista vzhledem ke své rychlosti a schopnostem ovládat jízdní kolo se nechoval zcela adekvátně ke vznikající situaci.
Vzhledem k těmto znalcem zjištěným skutečnostem pak podle názoru Nejvyššího soudu státní zástupce zcela správně dospěl k závěru, že v projednávaném případě nelze obviněnému J. S. přičítat zavinění dopravní nehody porušením pravidel provozu na pozemních komunikacích, jak se domáhá stížnost pro porušení zákona. V projednávané věci totiž nelze od řidiče v daném místě a za dané situace, kdy neviděl přijíždějícího cyklistu (potvrdila svědkyně Ch.), vyžadovat zastavení a to navíc na dobu 4 - 5 vteřin, nebo postup podle §20 odst. 1, 2 a §22 odst. 3 vyhlášky o pravidlech provozu na pozemních komunikacích č. 99/1989 Sb.
Protože Nejvyšší soud neměl pochybnosti, že by za dané důkazní situace mohl příslušný soud v případě podání obžaloby na obviněného J. S. dospět k jiným závěrům skutkovým a právním, postupoval podle §268 odst. 1 tr. řádu a podanou stížnost pro porušení zákona zamítl, neboť zákon porušen nebyl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 22. srpna 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych