ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.262.2000.1
sp. zn. 3 Tz 262/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců Mgr. Josefa Hendrycha a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 3. 1999, č. j. 2 T 58/99-41, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 3. 1999, č. j. 2 T 58/99-41, byl porušen zákon v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného.
Tento trestní příkaz se zrušuje. Zrušují se též další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jeseníku se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 3. 1999, č. j. 2 T 58/99-41, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť "ačkoli mu byl pravomocným rozhodnutím Policie ČR, Okresního ředitelství, Dopravního inspektorátu v Jeseníku ze dne 17. 8. 1998, č. j. ORJE-524/DI-98, uložen mj. zákaz řízení všech motorových vozidel do 11. 7. 2000, dne 29. srpna 1998 řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní automobil Škoda 100 SPZ JEA 19-15 z B. do T., okr. J., kde kolem 14.00 hod. nezvládl řízení a havaroval".
Při uvedeném výroku o vině uložil Okresní soud v Jeseníku obviněnému P. B. tímto trestním příkazem trest odnětí svobody ve výměře devíti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na tříletou zkušební dobu. Vedle podmíněného odsouzení byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen též trest zákazu řízení všech motorových vozidel, a sice v trvání čtyř let.
Dne 1. 5. 1999 nabyl tento trestní příkaz právní moci.
Dne 8. 11. 2000 podal proti němu ministr spravedlnosti České republiky (dále jen "ministr") u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "Nejvyššího soudu") ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.
Ministr ve stížnosti pro porušení zákona namítl, že za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. lze uložit trest odnětí svobody ve výměře nejvýše šesti měsíců. Okresní soud v Jeseníku proto v napadeném trestním příkazu postupoval v rozporu s tímto zákonným ustanovením, když obviněnému P. B. uložil trest tohoto druhu ve výměře devíti měsíců. Nic na tom nemění skutečnost, že se jedná jen o podmíněné odsouzení.
V petitu ministrova mimořádného opravného prostředku bylo tedy navrženo, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen zákon, tento trestní příkaz aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a Okresnímu soudu v Jeseníku podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Když Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
I když ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. o trestním příkazu dovoluje uložit touto formou rozhodnutí trest odnětí svobody až do jednoho roku, je možno celého tohoto rozpětí využít jen tehdy, pokud trestní sazba za trestný čin, jímž je obviněný uznán vinným, toto dovoluje. Jak na to správně poukazuje ministr ve stížnosti pro porušení zákona, za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle základní skutkové podstaty §71 odst. 1 písm. c) tr. zák. lze uložit (kromě peněžitého trestu) trest odnětí svobody jen do výše šesti měsíců. Proto i samosoudce, který o obžalobě pro trestný čin rozhoduje podle §314e tr. ř. trestním příkazem, je, co do výměry trestu odnětí svobody, vázán horní hranicí vzpomenuté trestní sazby, tj. výměrou šesti měsíců.
Uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel podle §49 odst. 1 tr. zák. je sice v posuzovaném případě v souladu se zákonnými podmínkami a nejeví se jako nepřiměřené, ovšem Nejvyššímu soudu nezbylo, než pro výše zmíněnou vadu podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 3. 1999, č. j. 2 T 58/99-41, byl porušen zákon v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného. Dlužno dodat, že pokud byl trest jakéhokoliv druhu uložen ve vyšší výměře, než kolik činí horní hranice trestní sazby příslušného ustanovení trestního zákona, jde vždy o trest, který je "ve zřejmém nepoměru k vstupní nebezpečnosti činu pro společnost" ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř., tedy o trest, který opravňuje ministra k podání stížnosti pro porušení zákona jen proti výroku o trestu, a Nejvyšší soud k vyslovení porušení zákona a zrušení takového výroku.
Protože v posuzovaném případě byl tento výrok učiněn v rámci trestního příkazu, bylo nutno tento v zásadě nedělitelný trestní příkaz podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit celý. Současně Nejvyšší soud zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Posledním výrokem tohoto rozsudku Nejvyššího soudu pak bylo Okresnímu soudu (samosoudci) v Jeseníku podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Není přitom vyloučeno, aby, při respektování všech příslušných zákonných ustanovení, i toto nové rozhodnutí bylo učiněno formou trestního příkazu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 10. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich F a s t n e r