ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.280.2000.1
sp. zn. 3 Tz 280/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného L. O., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 3 To 375/2000, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 100/2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu za splnění podmínek §272 tr. řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 3 To 375/2000 byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu ve prospěch obviněného v části, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušen ve výroku o vině pod body 1), 2), 3), ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu.
Citovaný rozsudek se v této části zrušuje. Ostatní výroky zůstaly nedotčeny.
Zrušuje se i rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 3 T 100/2000 ve výroku o vině pod body 1), 2) a 3), jakož i celý výrok o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku krajského soudu a částečně zrušený rozsudek okresního soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 3 T 100/2000, byl obviněný L. O. uznán vinným trojnásobným trestným činem neuposlechnutí rozkazu podle §273 odst. 1 tr. zákona a dvojnásobným trestným činem svémocného odloučení podle §284 odst. 2 tr. zákona (ad 1 a ad 2)výroku o vině, trestným činem zběhnutí podle §282 odst. 1 tr. zákona (ad 3), pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona (ad 4) a pokračujícím trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zákona, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona spáchaným v souběhu s pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona v (ad 5). Těchto trestných činů se měl obviněný L. O. dopustit tím, že jako voják základní služby zařazený u roty chemické ochrany, na odloučeném pracovišti poté, co byl dne 30. 12. 1999 rozkazem velitele této roty velen do služby pomocníka dozorčího roty, do níž měl nastoupit dne 31. 12. 1999, se tomuto rozkazu nepodvolil a 30. 12. 1999 bez povolení nadřízených opustil svůj útvar, od něhož se vzdálil na dobu 3 dnů a 10-ti hodin, přičemž, když dne 3. 1. 2000 ve 22.25 hodin byl přivezen k útvaru svým otcem, opětovně odtud odešel dne 8. 1. 2000 v 9.20 hodin, a vrátil se teprve 11. 1. 2000 v 10.15 hodin a pak útvar znovu opustil dne 13. 1. 2000 ve 14.15 hodin, vrátil se téhož dne ve 20.25 hodin, znovu odešel bez svolení nadřízených z kasáren dne 15. 1. 2000 ve 14.15 hodin a zpět k útvaru se vrátil následujícího dne 16. 1. 2000 v 15.00 hodin a naposledy takto učinil dne 20. 1. 2000 v 9.20 hodin, kdy v souvislosti s trestnou činností byl předveden policejní hlídkou téhož dne ve 22.30 hodin,
1) poté, co byl dne 21. 1. 2000 předán policií k Vojenskému útvaru, kde mu byl vydán cestovní příkaz k dostavení se k Vojenskému útvaru , kam se měl dostavit téhož dne do 22.00 hodin, se tomuto příkazu nepodvolil, odešel z kasáren a pobýval mimo ně až do 23. 1. 2000, kdy se vrátil zpět, přičemž opětovně bez svolení nadřízených opustil kasárna dne 24. 1. 2000 v 15.30 hodin až do 17.05 hodin téhož dne, kdy byl policejní hlídkou předveden na Vojenský útvar, kde mu byl doručen další písemný rozkaz, ve kterém mu bylo uloženo vrátit se k Vojenskému útvaru nejpozději do 12.30 hodin dne 25. 1. 2000, tento nerespektoval a ještě dne 24. 1. 2000 ve 21.30 hodin bez svolení Vojenský útvar opustil a teprve dne 25. 1. 2000 v 18.10 hodin byl znovu předveden policisty obvodního oddělení Policie ČR v Jindřichově Hradci k VÚ 4081, kde mu byl týž den vydán písemný rozkaz k návratu k domovskému Vojenskému útvaru, kam se měl dostavit dne 26. 1. 2000 v 8.00 hodin, tento rozkaz nerespektoval a vzdálil se až do 01.20 hodin dne 27. 1. 2000, kdy byl opět zajištěn policejní hlídkou v Jindřichově Hradci v civilním oblečení a bez dokladů a převezen zpět k Vojenskému útvaru,
2) v době od 09.00 hodin dne 28. 1. do 03.10 hodin dne 31. 1. 2000, kdy byl přistižen při níže uvedené trestné činnosti, se opět zdržoval mimo svůj útvar s úmyslem se tam již nevrátit,
3) dne 31. 1. 2000 v době kolem 03.00 hodin v J. H. na n, M. se pokusil násilím vniknout do "Ch.-b." v úmyslu zde odcizit alkoholické nápoje a cigarety, při tomto vloupání byl však přistižen nájemcem provozovny, který jej předal policii, přičemž na zařízení objektu tak způsobil škodu ve výši 1 315,- Kč,
4) dne 20. 1. 2000 v nočních hodinách v J. H. na sídlišti V. v blízkosti domu č. p. 582/III po vytlačení větracího okénka vlezl do zde zaparkovaného osobního vozidla zn. Škoda 100, majitele D. P., které za pomoci nalezeného nářadí nastartoval a neoprávněně užil k jízdě po J. H., přičemž majiteli způsobil škodu ve výši 2 000,- Kč, poté vnikl po rozbití skleněné výplně okna do poblíže odstaveného vozidla zn. Trabant 601, majitelky M. B., které se mu však nepodařilo nastartovat, jeho poškozením vznikla škoda ve výši 1 500,- Kč, dále ve stejných místech vnikl po vytlačení větracího okénka do osobního automobilu zn. Škoda 100, patřícího A. S., jež se mu taktéž nepodařilo nastartovat, na tomto vozidle vznikla škoda ve výši 200,- Kč a rovněž po vytlačení větracího okénka se vloupal do osobního vozidla zn. Fiat 125 P, majitele J. Ch., které hodlal užít k jízdě, vozidlo nenastartoval a na tomto způsobil škodu ve výši 400,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný L. O. podle §282 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené M. B. částku 1 500,- Kč a poškozenému D. P. částku 700,- Kč. Poškozená B. byla se zbytkem nároku na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, na stejné řízení byl podle §229 odst. 1 tr. řádu se svým nárokem na náhradu škody odkázán poškozený J. Ch.
Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť jej napadla odvoláním státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci. Podaným odvoláním se zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 3 To 375/2000 výrokem I. z podnětu podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body 1), 2), 3), v důsledku toho v celém výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a dále ve výroku o uloženém trestu propadnutí věci. V ostatních částech (ad 4) a (ad 5) výroku o vině a celý výrok o náhradě škody zůstal napadený rozsudek nedotčen. Výrokem II. pak odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl tak, že uznal obviněného L. O. vinným trestnými činy neuposlechnutí rozkazu podle §273 odst. 1 tr. zákona a svémocného odloučení podle §284 odst. 2 tr. zákona (v bodě 1 a 2) a trestným činem zběhnutí podle §282 odst. 1 tr. zákona (v bodě 3) a za tyto trestné činy a trestné činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek v bodě 4 a 5 nedotčen, a podle §282 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona obviněného odsoudil k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zařazením k jeho výkonu do věznice s dozorem. Výrokem III. odvolací soud dále podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu vyslovil zabrání věci, a to jedněch kombinovaných kleští a jednoho klíče na zapalovací svíčky.
Trestných činů neuposlechnutí rozkazu podle §273 odst. 1 tr. zákona a svémocného odloučení podle §284 odst. 2 tr. zákona se podle výroku napadeného rozsudku dopustil obviněný L. O. tím, že:
1) jako voják základní služby, zařazený u roty chemické ochrany odloučené pracoviště, dne 31. 12. 1999, úmyslně nesplnil rozkaz velitele roty ze dne 30. 12. 1999, jímž byl určen do služby pomocníka dozorčího roty, a do této služby nenastoupil,
2) bez povolení opustil prostor útvaru a zdržoval se mimo něj od 30. 12. 1999 do 3. 1. 2000, od 8. 1. do 11. 1. 2000, dne 13. 1. 2000 od 14.15 hodin do 20.25 hodin, dne 15. 1. 2000 od 14.15 hodin do 15.30 hodin dne 16. 1. 2000, dne 20. 1. 2000 od 9.20 hodin do 22.30 hodin, dne 24. 1. 2000 od 15.30 hodin do 17.05 hodin a od 21.30 hodin téhož dne do 25. 1. 2000 do 18.10 hodin, dále dne 21. 1. 2000 se nedostavil ke svému útvaru, kam byl řádně odeslán od VÚ J. H. a zdržoval se mimo útvar až do 23. 1. 2000 a dne 26. 1. 2000 se znovu nedostavil ke svému útvaru, kam byl řádně odeslán od VÚ J. H. a zdržoval se mimo útvar až do 27. 1. 2000, kdy byl zadržen policií,
3) dne 28. 1. 2000 v 09.30 hodin bez povolení opustil VÚ, kde vykonával základní vojenskou službu a v úmyslu k útvaru se již dobrovolně nevrátit se zdržoval mimo něj až do 31. 1. 2000, kdy byl zadržen policií.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě stanovené v §272 tr. řádu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného L. O. Námitky podané stížnosti pro porušení zákona se týkají jak rozsudku odvolacího soudu, tak i soudu nalézacího v částech, týkajících se vojenských trestných činů. Odvolacímu soudu jsou vytýkány formální nedostatky v jeho rozhodnutí, kdy třetí skutek kvalifikovaný jako trestný čin zběhnutí podle §282 odst. 1 tr. zákona je nesprávně ve výroku číslován jako bod 2) a dále se poukazuje na nepřehledný a časově zpřeházený výčet případů svémocného odloučení. Za problematické je považováno i přiřazení právní kvalifikace podle §273 odst. 1 tr. zákona k bodu 1) i 2) výrokové části rozsudku, čímž se výrok dostal do rozporu s jeho odůvodněním.
Ministr spravedlnosti rovněž nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož nemůže sdělení obvinění ve smyslu §12 odst. 11 tr. řádu rozdělit více případů svémocného odloučení podle §284 odst. 1 či odst. 2 tr. zákona, neboť by to bylo údajně v rozporu s konstrukcí této skutkové podstaty, kde podle konstantní judikatury se za soustavné svémocné vzdalování ve smyslu §284 odst. 2 tr. zákona považuje alespoň trojí svémocné vzdálení, do čehož lze ale zahrnout i dílčí skutky vyřízené již kázeňsky, nebo pro které byl pachatel již odsouzen. Podle odvolacího soudu se jeví nelogickým, aby sdělení obvinění přerušovalo soustavnost, když ji nepřerušuje ani kázeňské potrestání či potrestání soudem. Zásadní pochybení odvolacího soudu je spatřováno především v tom, že ztotožňuje "přerušení soustavnosti" s "přerušením pokračujícího trestného činu". Rozdělení pokračujícího jednání sdělením obvinění na dva či více skutků totiž vůbec neznamená, že by se zákonný znak soustavnosti - a tedy i opakování alespoň tří dílčích útoků - musel posuzovat u každého skutku zvlášť. Jestliže lze do znaku soustavnosti zahrnout i skutek, pro který byl pachatel již pravomocně odsouzen, tím spíše je nutno tento znak posuzovat společně u všech souběžně stíhaných skutků.
Konečně za problematický považuje ministr spravedlnosti i původní rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 3 T 100/2000, a to pokud jde o časové vymezení počátku páchání trestného činu zběhnutí podle §282 odst. 1 tr. zákona. V tomto případě oba soudy převzaly závěry orgánů přípravného řízení, které vymezily počátek zběhnutí dnem 28. 1. 2000, ač obviněný v přípravném řízení i před soudem jednoznačně prohlásil, že již 24. 1. 2000 při druhém z útěků tohoto dne pojal pevný úmysl se k útvaru již nevrátit.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 3 To 375/2000, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 6 tr. řádu, §12 odst. 11 tr. řádu a §254 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k ustanovením §282 odst. 1, §284 odst. 2 a §273 odst. 1 tr. zákona ve prospěch obviněného L. O., podle §269 odst. 2 tr. řádu, aby napadený rozsudek zrušil, včetně předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 3 T 100/2000, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl.
Podle §282 odst. 1 tr. zákona se trestného činu zběhnutí dopustí, kdo se svémocně vzdaluje v úmyslu vyhnout se vojenské službě.
Podle §295 tr. zákona se svémocně vzdaluje (pomine-li se případ války nebo bojových akcí) kdo a/ se vzdálil bez dovolení od svého útvaru nebo z místa služebního přidělení
b/ se nepřihlásil u svého útvaru nebo v místě služebního přidělení, ač tam byl odeslán nebo ač uplynula doba jeho odůvodněné nepřítomnosti, zejména při ustanovení, přeložení, služební cestě nebo dovolené.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. řádu pak orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §12 odst. 11 tr. řádu pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
Podle §254 odst. 1 tr. řádu nezamítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.
Podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě důkazy, provedenými před odvolacím soudem doplněn.
Těmito zákonnými ustanoveními se soudy obou stupňů v projednávaném případě důsledně neřídily.
Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že přípravné řízení v posuzované trestní věci proběhlo v souladu s trestním řádem, byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, právo obviněného na obhajobu bylo plně zachováno a výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňovaly jeho postavení před soud.
Shodně se závěrem odvolacího soudu nebyla zjištěna pochybení v části rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 4) a 5), která se týká majetkové trestné činnosti obviněného. Přijatá právní kvalifikace jednání obžalovaného, pokud byl uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona, trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zákona, dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona je správná a odpovídající uvedeným zákonným ustanovením.
Pochybení se však soud prvního stupně dopustil v té části rozhodnutí, kdy nekriticky převzal žalobní návrh a obviněného L. O. uznal vinným trojnásobným trestným činem neuposlechnutí rozkazu podle §273 odst. 1 tr. zákona a dvojnásobným trestným činem svémocného odloučení podle §284 odst. 2 tr. zákona (v bodech 1 a 2) a trestným činem zběhnutí podle §282 odst. 1 tr. zákona v bodě 3 výrokové části o vině. Toto pochybení se snažil napravit odvolací soud svým rozhodnutím, kdy trestných činů neuposlechnutí rozkazu podle §273 odst. 1 tr. zákona a svémocného odloučení podle §284 odst. 2 tr. zákona se měl obviněný dopustit tím, že
1) jako voják základní služby, zařazený u roty chemické ochrany VÚ, odloučené pracoviště, dne 31. 12. 1999, úmyslně nesplnil rozkaz velitele této roty ze dne 30. 12. 1999, jímž byl určen do služby pomocníka dozorčího roty, a do této služby nenastoupil,
2) bez povolení velitele opustil prostor útvaru a zdržoval se mimo něj od 30. 12. 1999 do 3. 1. 2000, od 8. 1. do 11. 1. 2000, dne 13. 1. 2000 od 14.15 hodin do 20.25 hodin, dne 15. 1. 2000 od 14.15 hodin do 15.00 hodin dne 16. 1. 2000, dne 20. 1. 2000 od 9.20 hodin do 22.30 hodin, dne 24. 1. 2000 od 15.30 hodin do 17.05 hodin a od 21.30 hodin téhož dne do 25. 1. 2000 do 18.10 hodin, dále dne 21. 1. 2000 se nedostavil ke svému útvaru, kam byl řádně odeslán od J. H., a zdržoval se mimo útvar až do 23. 1. 2000 a dne 26. 1. 2000 se znovu nedostavil ke svému útvaru, kam byl řádně odeslán od VÚ J. H. a zdržoval se mimo útvar až do 27. 1. 2000, kdy byl zadržen policií.
Trestného činu zběhnutí podle §282 odst. 1 tr. zákona se měl obviněný dopustit podle názoru odvolacího soudu pod bodem 3) výroku o vině tím, že dne 28. 1. 2000 v 09.30 hodin bez povolení opustil útvar, kde vykonával základní vojenskou službu, a v úmyslu k útvaru se již nevrátit se zdržoval mimo něj až do 31. 1. 2000, kdy byl zadržen policií.
Vedle ve stížnosti pro porušení zákona již zmíněných formálních vad rozhodnutí soudu druhého stupně, nepřehlednosti a časového zpřeházení jednotlivých skutků svémocného odloučení je nutno vytknout tomuto rozhodnutí i přiřazení právní kvalifikace podle §273 odst. 1 tr. zákona k bodu 1) i 2) výrokové části rozsudku, pokud jinak správně odvolací soud omezil trestný čin neuposlechnutí rozkazu podle §273 odst. 1 zákona na nesplnění rozkazu velitele roty nastoupit v určenou dobu do služby pomocníka dozorčího roty.
Zásadní pochybení odvolacího soudu však spočívá v tom, že ztotožňuje přerušení soustavnosti s přerušením pokračujícího trestného činu. Naplnění znaku soustavnosti ve smyslu ustanovení §284 odst. 2 tr. zákona předpokládá takové opakování vzdalování, které svědčí o sklonu pachatele k zatvrzelému nerespektování pravidel vojenské kázně, projevující se v pravidelném páchání svémocných vzdalování v určitých časových obdobích, přičemž podmínkou pro užití právní kvalifikace podle §284 odst. 2 tr. zákona je alespoň třetí svémocné vzdálení. Pod pojem soustavně lze zahrnout i dílčí skutky svémocného vzdalování, které byly vyřízeny kázeňsky, případně i skutky, za které byl pachatel soudně trestán. Konečně je nutno zdůraznit, že dílčí svémocná vzdálení, jež ve svém souhrnu naplňují znak soustavnosti, mohou být i kratší, než 24 hodin. Znak soustavnosti je tedy třeba v projednávaném případě posuzovat společně u všech souběžně stíhaných skutků. Lze tedy souhlasit s názorem podané stížnosti pro porušení zákona v tom, že jednání obviněného, spočívající v pravidelném opouštění svého útvaru bez povolení ve shora uvedených časových obdobích lze posoudit - v období od 30. 12. 1999 do 20. 1. 2000 jako jeden trestný čin podle §284 odst. 2 tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem podle §273 odst. 1 tr. zákona, a v období od 21. 1. 2000 do 24. 1. 2000 jako druhý trestný čin podle §284 odst. 2 tr. zákona.
Pokud jde o třetí skutek, kvalifikovaný jako trestný čin zběhnutí podle §282 odst. 1 tr. zákona, nutno shodně s podanou stížností pro porušení zákona konstatovat, že oba soudy převzaly časové vymezení skutku (dnem 28. 1. 2000), zakládajícího tento trestný čin z podané obžaloby, aniž by se blíže zabývaly výpovědí obviněného. Ten jak v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení jednoznačně uvedl, že již dne 24. 1. 2000 při druhém z útěků toho dne pojal pevný úmysl se k útvaru již nevrátit. S tímto úmyslem učinil před okresním soudem i písemný slib nastoupit ke svému útvaru, který nedodržel. Z toho lze dovodit, že tento slib nebyl míněn vážně a sloužil k tomu, aby odvrátil hrozbu uvalení vazby a dostal se na svobodu. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy mělo být do trestného činu zběhnutí podle §282 odst. 1 tr. zákona zahrnuto i svémocné odloučení obviněného od 24. 1. 2000 do 27. 1. 2000.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2000, sp. zn. 3 To 375/2000, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu ve prospěch obviněného v části, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušen ve výroku o vině pod body 1), 2) a 3), ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Protože stížnost pro porušení zákona byla podána ve lhůtě uvedené v §272 tr. řádu a Nejvyšší soud o ní rozhodl ve stanovené lhůtě tří měsíců, v souladu s návrhem ministra spravedlnosti zrušil podle §269 odst. 2 tr. řádu tu část napadeného rozsudku, jíž byl porušen zákon a ostatní výroky ponechal nedotčeny. Zrušil i rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 3 T 100/2000, ve výroku o vině pod body 1), 2), 3), jakož i celý výrok o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku krajského soudu a částečně zrušený rozsudek okresního soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu pak Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jeho úkolem bude v hlavním líčení v souladu s právním názorem uvedeným v tomto rozhodnutí věc posoudit a rozhodnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych