ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.83.2001.1
sp. zn. 3 Tz 83/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. července 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Pavla Kučery a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 6. 10. 2000, sp. zn. 2 To 997/2000 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 6. 10. 2001, sp. zn. 2 To 997/2000 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu ve prospěch obviněného.
Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc i usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. 3 T 356/99 se zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Dne 7. 12. 1998 bylo J. G. sděleno obvinění z pokračujícího trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, protože
1) dne 12. 10. 1998 kolem 12.40 hodin v P. na ulici Š. měl v prodejně starožitnictví A. s pistolí v ruce a maskován kuklou na hlavě přinutit spolumajitele firmy Ing. J. P., k vydání finanční hotovosti ve výši nejméně 3 500,- Kč a dále se měl zmocnit příruční pokladny patřící spolumajiteli prodejny J. P., s obsahem dámských a pánských starožitných hodinek, deníku nákupu a prodeje zboží a dalších reklamních věcí, vše v celkové hodnotě 40 600,- Kč, poté měl poškozeného Ing. P. připoutat ke stolu pouty, které měl zabalené v kapesníku, jenž na místě činu vytratil, a z místa činu měl utéct,
2) dne 6. 11. 1998 kolem 00.30 hodin v P. na ulici H. měl opět maskován kuklou na hlavě vejít do prodejních prostor benzinové čerpací stanice a zde s pistolí v ruce přinutit J. N., k vydání tržby a otevření trezoru, přičemž následně z pokladny měl sám vybrat částku 16 796,- Kč ke škodě společnosti T., s. r. o., P. a poté z místa činu uprchnout, neboť byl vyrušen příchozí zákaznicí.
Po skončeném přípravném řízení byla na obviněného J. G. podána dne 8. 2. 1999 obžaloba Okresního státního zastupitelství v Přerově, sp. zn. 1 Zt 1897/98, kterou projednal tamní okresní soud a rozsudkem sp. zn. 3 T 33/99 dne 6. 5. 1999 rozhodl tak, že obviněného J. G. uznal vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, a to pouze pro jeden ze zažalovaných dílčích útoků (pro jednání ze dne 12. 10. 1998), přičemž dílčí útok ze dne 6. 11. 1998 vypustil. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku nepodmíněně se zařazením pro účely jeho výkonu do věznice s ostrahou. Dále byl vysloven trest propadnutí věci a rozhodnuto o náhradě škody.
Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť jej na podkladě odvolání obviněného a státního zástupce projednával v odvolacím řízení Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, který usnesením ze dne 21. 6. 1999, sp. zn. 2 To 571/99 podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §260 tr. řádu byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud ve svém rozhodnutí stanovil, aby v průběhu došetření věci bylo provedeno vyčerpávající důkazní řízení tak, aby bylo možno konstatovat, že v dané věci již není možno provést další důkaz, a současně, aby byla detailně zkoumána obhajoba obžalovaného G. po všech stránkách. Své pokyny upřesnil tak, že uložil provést poznávací řízení podle hlasu se svědkem Ing. P. a obžalovaným G. Za vhodné považoval provést výslech vyšetřovatele k okolnostem, proč nebyl dne 25. 1. 1998 proveden plánovaný vyšetřovací úkon s tehdy obviněným G. Dále výslechem příslušníků Policie ČR a příslušných pracovníků Kriminalistického ústavu v Praze uložil objasnit důležité okolnosti související se zajištěním vzorků a stop na DNK a manipulací s nimi. K útoku žalovanému pod bodem 2) obžaloby uložil odvolací soud vyslechnout jako svědka pprap. Š. a znovu legálním způsobem zajistit odběr srovnávacích vzorků obžalovaného G., jakož i provést znovu odborné zkoumání o shodnosti DNK. Podle technických možností Policie ČR uložil zvážit provedení výslechu obžalovaného G. na tzv. detektoru lži.
Po provedeném došetření byla Okresním státním zastupitelstvím v Přerově dne 11. 11. 1999 podána na obviněného J. G. nová obžaloba, která mu kladla opět za vinu pokračující trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, kterého se měl dopustit dvěma dílčími útoky ve dnech 12. 10. 1998 a 6. 11. 1998.
Tuto v pořadí již druhou obžalobu předběžně projednal Okresní soud v Přerově a usnesením ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. 3 T 356/99 věc znovu vrátil státnímu zástupci k došetření, neboť měl zato, že nebyly provedeny všechny úkony dle předchozího pokynu odvolacího soudu a dále požadoval provedení úkonů dalších.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, kterou projednal Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc dne 6. 10. 2000 a usnesením sp. zn. 2 To 997/2000 ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí opřel o zjištění, že v průběhu došetření věci na základě svého předchozího rozhodnutí ze dne 21. 6 .1999, sp. zn. 2 To 571/99 nebyly splněny všechny tam stanovené pokyny, zejména poznávací řízení podle hlasu obviněného J. G. svědkem Ing. J. P. a svědkyní J. N., dále nebyl proveden výslech vyšetřovatele B. a příslušníka Policie ČR kpt. S. K novým pokynům, které uložil soud prvního stupně ve svém rozhodnutí o vrácení věci k došetření, se krajský soud připojil a považuje je za opodstatněné.
Uvedené rozhodnutí stížnostního soudu napadl ve lhůtě stanovené v §272 odst. 1 tr. řádu ministr spravedlnosti ČR stížností pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. G., neboť je toho názoru, že Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc nepostupoval v souladu s ustanovením §147 odst. 1 písm. a), b) a §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu a v těchto ustanoveních porušil zákon ve prospěch obviněného. Porušení zákona pak spatřuje i v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu v případě postupu soudu prvního stupně.
V písemném vyhotovení stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítá, že provedeným došetřením věci byly odstraněny nedostatky původního řízení, tedy byly vyslechnuty odvolacím soudem uvedené osoby a nad rámec pokynů i další svědci. Bylo rovněž provedeno doporučené fyziodetekční vyšetření obviněného J. G. na tzv. detektoru lži, přičemž výsledek vyšetření byl zaprotokolován a je založen ve spisu.
Pokud jde o požadované poznávací řízení podle hlasu má zato, že jak svědek Ing. P., tak svědkyně J. N. se již s obviněným setkali v řízení před soudem a proto poznávací řízení, které by mělo být provedeno, by bylo pouze formálním úkonem a nemohlo by přispět k objasnění věci. Neprovedení výslechu vyšetřovatele B. pak bezprostředně souvisí s neprovedením poznávacího řízení hlasu obviněného svědkem P. a svědkyní N. Nadbytečným se jeví tento důkaz proto, že nemá zásadní význam na objasnění věci a může se týkat pouze procesních postupů, které byly již řešeny státním zástupcem před podáním obžaloby.
Postup soudu prvního stupně, který poté, co projednal věc v hlavním líčení a vynesl rozsudek, po novém podání obžaloby přichází s novými požadavky na došetření věci, které neformuloval ani krajský soud při prvním vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §260 tr. řádu, považuje ministr spravedlnosti za zcela účelový, který znemožňuje rychlé projednání věci před soudem. V této souvislosti je poukazováno i na skutečnost, že obžaloba státního zástupce, v pořadí již druhá napadla u soudu 11. 11. 1999, a o vrácení věci státnímu zástupci k došetření bylo soudem rozhodnuto až v červenci, resp. srpnu 2000, tedy se značnou časovou prodlevou.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 6. 10. 2000, sp. zn. 2 To 997/2000, byl ve prospěch obviněného J. G. porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) a §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 7. 2000, č. j. 3 T 356/99 též v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu, podle §269 odst. 2 tr. řádu za podmínek §272 odst. 1 tr. řádu, aby citované usnesení zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ve smyslu ustanovení §267 odst. 1 tr. řádu přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §260 tr. řádu odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření zpravidla tehdy, když zjistí, že věc je objasněna tak nedostatečně, že ani opakování hlavního líčení by zřejmě nemohlo vést k nápravě a je proto žádoucí věc přešetřit v přípravném řízení. Musí jít o rozsáhlé a obtížné došetření skutečností, které mají význam pro náležité objasnění věci, bez nichž nelze spravedlivě rozhodnout a vrácením k došetření státnímu zástupci se vyřízení věci urychlí, popř. nová obžaloba nebude již podána a bude rozhodnuto jiným způsobem.
Podle §191 odst. 1 tr. řádu vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede, ve kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba objasnit, popřípadě, které úkony je třeba provést. Státní zástupce je přitom těmito pokyny vázán a nemůže je obejít podáním nové obžaloby, v níž neuplatní skutečnosti, ohledně nichž měl provést došetření.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že původní rozhodnutí odvolacího soudu, který na podkladě uplatněných řádných opravných prostředků postupoval podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu a napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle §260 tr. řádu věc vrátil do stadia přípravného řízení, bylo správné a v souladu se zákonem. Ve svém rozhodnutí uvedl, v čem shledává vady napadeného rozsudku a řízení, jež mu předcházelo a uložil, ve kterých směrech má být řízení doplněno, a jaké úkony považuje za vhodné provést pro náležité objasnění věci. Dále se z odůvodnění tohoto rozhodnutí podává, že ponechal na úvaze státního zástupce, zda vyšetřování doplní o důkazy další tak, aby bylo možno konstatovat, že dokazování v přípravném řízení bylo provedeno vyčerpávajícím způsobem.
Podstatou projednávané stížnosti pro porušení zákona je tedy posouzení, zda státní zástupce postupoval ve smyslu ustanovení §191 tr. řádu a zda poté, co byla na obviněného J. G. podána v pořadí již druhá obžaloba, která jej i nadále viní z pokračujícího trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, soud prvního stupně a následně i soud stížnostní postupovaly v souladu se zákonem, pokud věc byla opětovně vrácena státnímu zástupci k dalšímu došetření.
V této souvislosti Nejvyšší soud zjistil, že po vrácení věci do přípravného řízení podle §260 tr. řádu byl důkazní materiál doplněn o důkazy, které vedly k odstranění pochybností, vzniklých jednak nedůsledným postupem orgánů činných v přípravném řízení a jednak nedostatečnou dokumentací jednotlivých úkonů, což ve svých důsledcích vedlo odvolací soud k pochybnostem o důkazní hodnotě opatřených důkazů. Výslechem dalších svědků, především příslušníků Policie ČR zařazených na úseku kriminalistické techniky a pracovníků Kriminalistického ústavu v Praze byl dostatečně objasněn postup při zajišťování pachových a biologických stop na místě činu i postup při odebírání příslušných kontrolních vzorků od obviněného, včetně způsobu jejich následné analýzy a vyhodnocení, přičemž výsledek zkoumání byl řádně zadokumentován. Vyšetřovatel také zabezpečil fyziodetekční vyšetření obžalovaného, jehož výsledky byly rovněž protokolárně podchyceny.
Shodně s podanou stížností pro porušení zákona je nutno konstatovat, že v případě opětovného vrácení věci do přípravného řízení na podkladě předběžného projednání nově podané obžaloby byly oběma soudy rozšířeny požadavky na opatření důkazů, které jdou jednoznačně nad rámec původního rozhodnutí odvolacího soudu. Jde především o odborné vyjádření k otázce možného použití kontaktních čoček obviněným, provedení poznávacího řízení použité zbraně poškozenými a opatření dalších důkazů, které by mohly případně vést k náležitému objasnění věci.Tyto požadavky s ohledem na odstup času od spáchání trestné činnosti, jakož i z hlediska jejich důkazní hodnoty se jeví jako formální a nadbytečné. Nicméně pokud by soud prvního stupně dospěl k závěru, že bez provedení těchto důkazů nelze ve věci spravedlivě rozhodnout, nic mu nebrání v tom, aby si požadované důkazy sám opatřil a provedl v hlavním líčení. V této souvislosti je správně argumentováno, že uvedené požadavky na došetření věci byly navíc soudem prvního stupně vzneseny více než po sedmi měsících od nápadu obžaloby, přičemž stížnostní soud na tuto skutečnost ve svém rozhodnutí nijak nereagoval, jak bylo jeho povinností v rámci řízení o stížnosti státního zástupce.
S námitkami podané stížnosti pro porušení zákona se Nejvyšší soud ztotožnil i pokud jde o argumentaci napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že v průběhu došetření věci nebyly vyšetřovatelem provedeny všechny požadované úkony a dokazování nebylo provedeno ve všech naznačených směrech. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že požadavek na dodatečné provedení poznávacího řízení podle hlasu, které by mělo být provedeno s delším časovým odstupem od doby spáchání trestné činnosti a za situace, kdy oba poškození již byli v kontaktu s obviněným u hlavního líčení, není možno považovat za důkaz, který by z hlediska jeho důkazní hodnoty mohl přispět k zásadním změnám v dané důkazní situaci. S tím souvisí i požadavek výslechu vyšetřovatele B. jako svědka. Ten ke svému postupu ve věci zpracoval úřední záznam, který je založen ve spise. Pokud by soud považoval za nutné jej vyslechnout k okolnostem, jdoucím nad rámec jím zpracovaného úředního záznamu, nic mu nebrání v tom, aby jej vyslechl sám v rámci hlavního líčení. Konečně k požadavku legálního zajištění odběru srovnávacích vzorků obžalovaného a opětovného provedení odborného zkoumání shodnosti DNK lze vedle toho, co je již výše uvedeno dodat, že vedle důkazů, které byly k této problematice v průběhu doplnění dokazování opatřeny, lze rovněž vyslechnout příslušníka Policie ČR kpt. S. přímo v řízení před soudem.
Vzhledem k těmto zjištěním dospěl Nejvyšší soud k závěru, že daný důkazní stav ve věci již nelze žádným důkazem zásadního významu doplnit a to i přes to, že trestní řízení je dynamicky se vyvíjejícím procesem. Po podání nové obžaloby bylo tedy na soudu prvního stupně, aby ve věci v hlavním líčení jednal a rozhodl. Pokud tak neučinil a věc se značným časovým odstupem v rámci předběžného projednání obžaloby opětovně vrátil do stadia přípravného řízení a rozšířil své požadavky na doplnění dokazování o důkazy, jdoucími nad rámec původního rozhodnutí odvolacího soudu, postupoval v rozporu s ustanovením §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Pochybení krajského soudu pak spočívá v tom, že v řízení o podaném řádném opravném prostředku nesplnil svoji přezkumnou povinnost a rozhodl v rozporu se zákonem ve prospěch obviněného J. G.
Podle §268 odst. 2 tr. řádu proto vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 6. 10. 2000, sp. zn. 2 To 997/2000 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu ve prospěch obviněného. Za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení i usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. 3 T 356/99 zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu v Přerově přikázal, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud tedy podanou obžalobu projedná v hlavním líčení a ve věci rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 4. července 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych