ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.94.2001.1
sp. zn. 3 Tz 94/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Eduarda Teschlera a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch i neprospěch obviněného M. B., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2000, č. j. 24 T 147/2000-24, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl za podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2000, č. j. 24 T 147/2000-24, a v řízení jež mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §2 odst. 5, 6, §314e odst. 1 tr. ř. a §36 tr. zák., a to v neprospěch i ve prospěch obviněného M. B.
Tento trestní příkaz se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. B. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2000, č. j. 24 T 147/2000-24, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit skutkem spočívajícím v tom, že „v blíže nezjištěné době v ranních hodinách dne 7. 3. 2000 v P., D. č. 12, v provozovně firmy M. E. převzal jako distributor CD nosiče v hodnotě 6.215,- Kč určené k prodeji, přičemž tržbu a neprodané zboží měl téhož dne večer do 19.00 hodin odevzdat, což neučinil a způsobil tak škodu firmě M. E. ve výši 6.215,- Kč.\" Podle §248 odst. 1 tr. zák., za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin.
Trestní příkaz nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 28. 12. 2000, když obviněný popř. další oprávněné osoby ani státní zástupce proti němu nepodali ve lhůtě stanovené v §314g odst. 1 tr. ř. odpor.
Dne 1. 6. 2001 (tj. za podmínek §272 odst. 1 tr. ř.) podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) proti shora citovanému trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného M. B.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na pochybení Obvodního soudu pro Prahu 7, jež mělo spočívat v tom, že uvedený soud nezjistil, že před vyhlášením napadeného trestního příkazu byl obviněný trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 5. 2000, č. j. 2 T 125/2000-68 uznán vinným trestnými činy krádeže dle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci dle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil ve dnech 11. a 12. 3. 2000. Byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 260 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 3. 11. 2000, kdy také nabyl právní moci. Z uvedeného dle stěžovatele vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 7 měl uložit souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 2 tr. zák. a současně zrušit trest uložený Obvodním soudem pro Prahu 9. Jelikož tak neučinil a uložil uvedený trest stejného druhu, porušil i ustanovení §36 tr. zák., neboť součet obou uložených trestů přesahuje nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Součet obou uložených trestů totiž činí 440 hodin obecně prospěšných prací, přičemž §45a odst. 1 tr. zák. stanoví výměru tohoto druhu trestu na 50 až 400 hodin.
V petitu stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl ve prospěch i neprospěch obviněného M. B. porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 a §36 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Nejprve je třeba uvést, že trestní příkaz je institut, který má povahu i účinky odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 5 tr. ř.). Samosoudce jej může vydat bez projednání věci v hlavním líčení, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy (§314e odst. 1 tr. ř.). Poněvadž samosoudce je v oblasti dokazování vázán základními zásadami trestního řízení obsaženými v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., lze dovodit, že podaná obžaloba a předložené důkazy musí být hodnoceny v tom směru, zda je prokázán skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro vydání trestního příkazu. Poněvadž trestní příkaz kromě výroku o vině obsahuje i další výroky (zejména výrok o trestu), je nepochybné, že zjišťování skutkového stavu věci se musí týkat všech výroků trestního příkazu, jež podle okolností přicházejí v úvahu. Bez splnění uvedených podmínek nemůže samosoudce trestní příkaz vydat.
V nyní posuzované věci vydal samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 7 trestní příkaz za stavu, kdy neměl k dispozici spis Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 2 T 125/2000. Nezjistil tak, že trestním příkazem uvedeného soudu ze dne 16. 5. 2000, č. j. 2 T 125/2000-68, (který nabyl právní moci dne 3. 11. 2000), byl obviněný M. B. odsouzen za pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 260 hodin. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému doručen až při jeho zadržení dne 3. 11. 2000, což znamená, že účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastaly uvedeným dnem (§314e odst. 5 věta druhá tr. ř.).
Z ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. vyplývá, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Přitom zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším. Účelem tohoto ustanovení je, aby v případě vícečinného souběhu trestných činů byl pachateli uložen jediný (souhrnný) trest, pokud byl již za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen. Poněvadž se obviněný M. B. měl trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. dopustit dne 7. 3. 2000, tedy před doručením trestního příkazu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 2 T 125/2000, šlo o případ vícečinného souběhu trestných činů, za něž přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu dle §35 odst. 2 tr. zák. V případě vydání trestního příkazu v další věci by tento postup neodporoval ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř.
Napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 nebyl obviněnému M. B. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin jako souhrnný, ale jako trest samostatný. Tím došlo k dalšímu pochybení, neboť v době vydání napadeného trestního příkazu obviněný nevykonal ani část trestu stejného druhu ve výměře 260 hodin z trestního příkazu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 125/2000 (rozhodnutí podle §336 odst. 2 tr. ř. bylo učiněno teprve dne 18. 12. 2000). Součet výměr obou pravomocně uložených a nevykonaných trestů tak dosáhl celkem 440 hodin. Takový postup však zákon nedovoluje. Podle ustanovení §36 tr. zák. v případech, kdy soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem (s ohledem na §314e odst. 5 tr. ř. i trestním příkazem) vykonán a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou zákonem pro tento druh trestu. U trestu obecně prospěšných prací tato nejvyšší výměra činí 400 hodin (§45a odst. 1 tr. zák.).
S přihlédnutím ke všem shora uvedeným důvodům Nejvyšší soud shledal, že napadeným pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2000, č. j. 24 T 147/2000-24, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř., neboť samosoudce rozhodl trestním příkazem, ačkoliv nezjistil skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jeho vydání. K porušení zákona došlo jak v neprospěch obviněného, tak i v jeho prospěch, neboť nelze vyloučit, že pokud by soud správně zjistil vícečinný souběh několika trestných činů, mohl podle kritérií uvedených v §23 odst. 1 a §31 tr. zák. uložit i přísnější druh trestu, než jaký napadeným trestním příkazem uložil. Napadeným rozhodnutím byl dále porušen zákon v ustanovení §36 tr. zák., v tomto případě výlučně v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud však nedovodil porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu, vytýkané ve stížnosti pro porušení zákona. V tomto směru vzal v úvahu, že soudu nebylo možno vytknout, že by citované ustanovení použil nesprávně, když k jeho aplikaci vůbec nedošlo vzhledem k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci, tedy porušením ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Za tohoto stavu pak Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem a v řízení mu předcházejícím byl ve prospěch i v neprospěch obviněného M. B. porušen zákon ve shora konstatovaném rozsahu. V této souvislosti je třeba poznamenat, že napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadami, jež se týkají absence podmínek pro jeho vydání, takže nebylo možno vyslovení porušení zákona omezit pouze na vadný výrok o trestu. Nejvyšší soud proto podle §269 odst. 2 tr. ř. ( za podmínek §272 odst. 1 tr. ř.) napadený trestní příkaz zrušil a zrušil též všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bude zapotřebí, aby tento soud se v novém řízení věcí znovu zabýval podle hledisek uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zejména si bude muset vyžádat spis Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 2 T 125/2000, a též zjistit, jakou část trestu obecně prospěšných prací v uvedené věci již obviněný M. B. vykonal. Na tomto základě bude moci posoudit, zda případné uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. ještě přichází v úvahu, tj. zda v mezidobí nenastaly okolnosti předpokládané ustanovením §35 odst. 3 tr. zák. (srov. též §45a odst. 5 tr. zák.). Těmito otázkami se Nejvyšší soud nezabýval, neboť v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona hodnotil vytýkané vady podle právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí (ex tunc). Soud si před svým novým rozhodnutím bude muset opatřit rovněž aktualizovaný opis rejstříku trestů a bude-li to zapotřebí, vyžádat i další spisy týkající se odsouzení obviněného M. B. v jiných trestních věcech. Jestliže postupem podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. zjistí, že jsou splněny podmínky pro vydání trestního příkazu, lze i v novém řízení rozhodnout trestním příkazem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 7 tr. ř.).
V Brně dne 21. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler