ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.95.2001.1
sp. zn. 3 Tz 95/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. července 2001 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Pavla Kučery stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch i v neprospěch obžalovaného Z. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 5 To 601/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. řádu takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 5 To 601/2000 a v řízení, které mu předcházelo byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. řádu ve prospěch i v neprospěch obžalovaného Z. S.
Citovaný rozsudek, jakož i předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2000, sp. zn. 1T 186/2000 se zrušují. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soud v Brně ze dne 12. 9. 2000, sp. zn. 1T 186/2000 byl obžalovaný Z. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 10. 12. 1998 v B. v provozovně H., s. r. o., na ulici C. 4/6, uzavřel leasingovou smlouvu o pronájmu barevného televizního přijímače SONY v prodejní hodnotě 13 551,20 Kč, na místě uhradil akontaci, první a posléze uhradil i další splátku, přičemž následně v přesně nezjištěnou dobu v měsíci březnu 1999 televizor prodal v zastavárně, ač tak jednal v rozporu s podmínkami leasingové smlouvy, čímž způsobil firmě H. C., a. s. B., K. 39 škodu ve výši 13 000, - Kč. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit poškozené společnosti H. C., a. s., B. škodu ve výši 12 702,- Kč.
K odvolání obžalovaného Z. S. rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 5 To 601/2000 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám ve věci rozhodl tak, že obžalovaného Z. S. uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zákona, přičemž žalovaný skutek upravil tak, že obžalovaný dne 10. 12. 1998 v Brně v provozovně H., s. r. o., na ulici C. 4/6, uzavřel leasingovou smlouvu o pronájmu barevného televizního přijímače SONY v prodejní hodnotě 13 551,20 Kč, na místě uhradil akontaci, první splátku a posléze i další splátku, přičemž následně v přesně nezjištěnou dobu v březnu 1999 televizor prodal v zastavárně, ač tak jednal v rozporu s podmínkami leasingové smlouvy, čímž způsobil firmě H. C., a. s. B., K. 39, škodu ve výši 9 694,20 Kč. Za toto jednání mu uložil podle uvedeného zákonného ustanovení nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem a podle §228 odst. 1 tr. řádu mu uložil povinnost nahradit poškozené společnosti H. C., a. s., B. škodu ve výši 12 702,- Kč.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal ministr spravedlnosti v zákonné lhůtě stížnost pro porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obžalovaného Z. S. V jejím písemném vyhotovení namítá, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací učinily svá rozhodnutí na základě neúplných skutkových zjištění ve vztahu k výši způsobené škody, která je v projednávaném případě důležitá i z hlediska právního posouzení jednání obžalovaného. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně vzal ve shodě s údaji uvedenými v obžalobě za prokázané, že škodou je pouze tzv. časová hodnota televizního přijímače v době činu, stanovená znaleckým posudkem příslušného znalce ve výši 13 000,- Kč, aniž vzal v úvahu částku zaplacenou obžalovaným v podobě akontace a dvou leasingových splátek před jeho zpronevěřením. Krajský soud, jako soud odvolací, naproti tomu otázku ceny věci v době zpronevěry zcela pominul a vycházel z konstrukce, že škodou je částka odpovídající rozdílu mezi cenou svěřené věci v době uzavření leasingové smlouvy na jedné straně a úhrnem finančních částek zaplacených nájemcem v době před spácháním činu na straně druhé. Podle názoru krajského soudu je škodou v projednávaném případě pouze částka 9 694,20 Kč, která představuje rozdíl mezi 13 551,20 Kč a součtem akontace, zaplacené při uzavření leasingové smlouvy a dvou splátek zaplacených za prosinec 1998 a leden 1999. Tímto postupem odvolací soud podle názoru ministra spravedlnosti obžalovaného Z. S. zvýhodnil, když odečetl od původní ceny televizoru celé zaplacené leasingové splátky. Majetková újma vzniklá poškozenému se zaplacením leasingové splátky nezmenšila o celou výši splátky, ale pouze o určitou část této splátky, která v sobě nezahrnuje složky jako např. úroky z dlužné částky, náklady na pojištění předmětu leasingu, poplatky za zvláštní služby spojené s užíváním leasingu apod.
Soud prvního stupně tak dle stížnosti pro porušení zákona rozhodl na podkladě neúplně zjištěného skutkového stavu věci v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Odvolací soud pak pochybil, pokud sám po zrušení rozsudku soudu prvního stupně za daného důkazního stavu bez jeho doplnění ve věci rozhodl. Porušil tak ustanovení §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. řádu ve prospěch i v neprospěch obžalovaného Z. S.V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil porušení zákona v naznačeném směru, za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. řádu podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících zrušil, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl ve prospěch i v neprospěch obžalovaného Z. S. a stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obžalovaný Z. S. se skutečně dopustil jednání, pro které byl postaven před soud a jeho jednání bylo také správně po právní stránce kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zákona. Zákonné znaky tohoto trestného činu lze spatřovat i v jednání pachatele, který cizí věc svěřenou mu na podkladě leasingové smlouvy po zaplacení příslušné akontace, popř. jedné či několika smluvně dohodnutých leasingových splátek, fakticky odejme z dispozice vlastníka (do zaplacení poslední splátky a zbytkové ceny - leasingové organizace) a věc prodá.
Nejvyšší soud považuje za správné, pokud základem pro stanovení výše škody způsobené obžalovaným uvedeným trestným činem se stala prodejní cena pronajatého televizoru a nikoli částka, kterou by byl obžalovaný Z. S. povinen zaplatit souhrnem všech splátek za celou dobu nájmu. Jak již Nejvyšší soud publikoval, za škodu, která je znakem skutkové podstaty některých trestných činů proti majetku včetně trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona, je možno zpravidla považovat jen úbytek na cizím majetku odpovídající ceně věci, jež byla předmětem útoku, nikoli však i další škodlivé majetkové následky činu, které mohou mít význam pouze pro určení nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení §3 odst. 2 a 4 tr. zákona, nebo pro rozhodnutí o náhradě škody podle §228 tr. řádu.
Podle ustanovení §89 odst. 12 tr. zákona se škodou rozumí cena, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně se podává, že v projednávaném případě soud sice správně vycházel z ceny zpronevěřeného televizoru v době činu, (příslušným znaleckým posudkem byla stanovena ve výši 13 000,- Kč), nevzal však v úvahu částku 3 857,- Kč zaplacenou obžalovaným poškozenému ještě před tím, než televizor v zastavárně prodal. Jeho skutková zjištění, týkající se skutečné škody nelze proto akceptovat, zvláště pak za situace, kdy v projednávaném případě je konkrétní výše způsobené škody důležitým momentem pro posouzení, zda obžalovaný Z. S. svým jednáním způsobil škodu nikoli nepatrnou nebo škodu nikoli malou ve smyslu ustanovení §248 odst.1 nebo odst. 2 tr. zákona. Jak je důvodně namítáno v podané stížnosti pro porušení zákona, soud prvního stupně měl v rámci dokazování v hlavním líčení od poškozeného zjistit, jaká část z částky 3 857,- Kč zaplacené obžalovaným ve formě akontace a dvou splátek, představuje čisté splátky na pořizovací cenu předmětného televizoru a jaká část tvoří složku představující úroky, náklady na pojištění předmětu leasingu, poplatky za zvláštní služby spojené s jeho užíváním apod. Takto zjištěnou částku měl soud odečíst od ceny televizoru v době spáchání činu, tedy od částky, objektivně zjištěné příslušným znalcem. Teprve poté mohl spolehlivě rozhodnout o vině obžalovaného podle mírnějšího či přísnějšího ustanovení §248 tr. zákona.
Krajský soud jako soud odvolací otázku ceny televizoru v době jeho zpronevěry obžalovaným zcela pominul a obžalovaného Z. S. zvýhodnil tím, že vzal za prokázanou škodu ve výši 9 694,20 Kč, představující rozdíl mezi 13 551,20 Kč (prodejní cenou televizoru) a 3 857,- Kč (součtem akontace a dvou leasingových splátek). K tomuto postupu je třeba dodat, že majetková újma poškozenému se zaplacením leasingové splátky nezmenšila o celou výši splátky, protože leasingová splátka není pouhou splátkou na pořizovací cenu věci, ale zahrnuje v sobě i další položky, jak je již výše uvedeno.
Vzhledem k těmto zjištěním Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že již Městský soud v Brně nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a při stanovení skutečné výše škody, způsobené zažalovaným jednáním obžalovaného neprovedl všechny důkazy, které by vedly k její správné specifikaci. Tímto postupem porušil ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Krajský soud v Brně, který ve věci rozhodoval jako soud odvolací, pokud za tohoto důkazního stavu sám ve věci rozsudkem rozhodl, aniž by soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav důkazně doplnil, porušil zákon nejen v ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu, ale i v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neboť nedostál své zákonné přezkumné povinnosti.
Proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 5 To 601/2000 a v řízení, které mu předcházelo byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. řádu ve prospěch i v neprospěch obžalovaného. Jelikož byly splněny podmínky ustanovení §272 odst. 1 tr. řádu, podle §269 odst. 2 tr. řádu uvedený rozsudek, jakož i předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2000, sp. zn. 1T 186/2000 zrušil, přičemž zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu pak Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jeho úkolem bude doplnit dokazování o vyjádření poškozené organizace k otázce skladby leasingových splátek a ke zjištění, jaká částka ze zaplacené akontace a splátek představuje splácení pořizovací ceny předmětného televizoru. Teprve poté bude možno beze všech pochybností upřesnit výši škody, která je obžalovanému Z. S. kladena za vinu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 17. července 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h