ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1014.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1014/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatelky V. Č., zastoupené advokátkou, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 100/95, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2000, č.j. 2 Cao 220/2000-92, takto:
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 1999, č.j. 31 Ca 100/95/78, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20.4.1995, č. 406 020 467, kterým byla zamítnuta žádost navrhovatelky o invalidní důchod, neboť podle posudku lékaře MěSSZ v Brně ze dne 28.2.1995 není invalidní, a proto jí invalidní důchod nenáleží.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že zjistil, že odvolání není důvodné, protože pro posouzení zdravotního stavu občanů a dochované pracovní schopnosti povolané posudkové komise Ministerstva práce a sociálních ČR vyloučily pochybnosti o úplnosti podkladů, na jejichž základě bylo posouzení prováděno, a tak nevznikly žádné pochybnosti ani o diagnóze onemocnění a okruhu zaměstnání, která zjištěným onemocněním vyhovují a která jsou schopni vykonávat, z nichž bylo zjištěno, že poruchy zdraví u navrhovatelky přítomné dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nepodmiňují a není splněna proto základní podmínka invalidity.
Napadené rozhodnutí nabylo právní moci 4.1.2001 a dovolání bylo osobně podáno u Krajského soudu v Brně 29.3.2001.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájené za účinnosti dosavadních předpisů, Nejvyšší soud posuzoval přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000. S přihlédnutím k právní úpravě účinné do 31.12.2000 pak ovšem bylo třeba dospět k závěru, že dovolání v této věci nelze vyhovět.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li v poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Napadený rozsudek odvolacího soudu z 11. prosince 2000 převzala zástupkyně navrhovatelky dne 4.1.2001; tímto dnem nabyl rozsudek i právní moci. Dovolání ze dne 29.3.3.2001 bylo osobně podáno u Krajského soudu v Brně 29.3.2001 (viz č.l. 99 i podpis o převzetí tohoto podání vedoucí kanceláře).
Dovolací lhůta jednoho měsíce začala plynout od 5.1.2001 a uplynula 5.2.2001 vzhledem k ustanovení §57 odst. 2 předposlední věta o.s.ř.
Protože dovolatelka své dovolání podala u Krajského soudu v Brně po uplynutí zákonné lhůty, stalo se tak opožděně.
Z uvedených důvodů nezbylo dovolacímu soudu než opožděné dovolání odmítnout podle ustanovení §243c o.s.ř. s poukazem na ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu.
O náhradě nákladů řízení bylo o rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 ve vztahu k ustanovení §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatelka byla neúspěšná a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2001
JUDr. Julie M u r á n s k á , v. r.
předsedkyně senátu