ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1024.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1024/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně D. M. proti žalovaným 1) Z. M., právnímu nástupci Z. M., zastoupenému opatrovnicí Mgr. K. Š., 2) J. S. a 3) V. S. o zaplacení 42.900,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 C 158/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.5.2000, č.j. 8 Co 464/99-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 12.5.2000, č.j. 8 Co 464/99-72 potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 30.11.1998, č.j. 20 C 158/98-14. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou žalobkyně požadovala, aby bylo uloženo každému žalovanému zaplatit jí po 14.300,- Kč, tedy dohromady 42.900,- Kč.
K zamítnutí žaloby došlo pro nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. D 2284/94 bylo projednáno dědictví po J. M., zemřelém dne 7.7.1994. Veškerý majetek po zemřelém zdědily žalované. V řízení nebylo přihlédnuto podle §468 obč. zák. k zákonnému dědici - pozůstalému synovi Z. M., nar. 4.6.1957, protože ten byl neznámého pobytu. Jen Z. M. by se mohl domáhat po žalovaných svého dědického podílu podle §485 odst.1 obč. zák. Žalobkyně jako matka nezletilého J. M., nar. 6.4.1996, jehož otcem je zmíněný Z. M., se nemůže domáhat nároku podle §485 odst.1 obč. zák. pro nedostatek aktivní legitimace.
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 13.7.2000, napadla žalobkyně (dále jen dovolatelka) dovoláním, ve kterém navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání odůvodnila odkazem na ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. s tím, že se jedná o otázku zásadního právního významu, i když v řízení před odvolacím soudem nepožádala o připuštění dovolání. Dovolatelka uvedla, že návrh podala jako zákonná zástupkyně svého nezletilého syna J. M. Rozhodnutím soudů obou stupňů byl nezletilý zkrácen na svých právech, neboť měl být účastníkem dědického řízení po svém dědečkovi. Za situace, kdy se k jeho otci při projednání dědictví nepřihlíželo, měl na jeho místo nastoupit jeho pozůstalý syn, což se nestalo.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání v přezkoumávané věci bylo podáno oprávněnou, zastoupenou advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., že bylo podáno ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti podle §241 odst. 2 o. s. ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Dovolání je podáno proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Proti takovému rozsudku ustanovení §238 odst.1 písm. a) o. s. ř. dovolání nepřipouští, protože dovolání je přípustné pouze proti rozsudku měnícímu.
Ve věci se nejedná ani o případ podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř, protože nejde o rozsudek, jímž by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Dovolací soud se zabýval i přípustností dovolání z hlediska vad taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., pro něž je dovolání vždy přípustné. Dovolatelka je výslovně nenamítala a dovolací soud, který je povinen k nim přihlédnout vždy, aniž byly výslovně vzneseny, žádnou z těchto vad neshledal.
Na základě shora uvedených skutečností dovolací soud dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 4 o. s. ř s přihlédnutím k ustanovení §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o. s. ř. dovolání nepřipouští.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř., kdy v dovolacím řízení dovolatelka neuspěla a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26 . června 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu