ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1062.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1062/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilého M. A. a nezletilou B. A., oba bytem u matky, zastoupených Městskou částí P., děti matky I. A., a otce P. A, o návrhu otce a matky na změnu styku s nezletilými dětmi, o návrhu matky na zvýšení výživného a o nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. P 99/97, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2001, č.j. 20 Co 515/2000-351, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14.9. 2000, č.j. P 99/97-301, zvýšil výživné placené otcem pro obě nezletilé děti, uložil otci zaplatit nedoplatek na výživném za dobu minulou. Výrokem ad II. zamítl návrh matky na omezení styku otce s nezletilými dětmi, výrokem ad III. zamítl návrh otce na změnu rozsahu jeho styku s nezletilými, a konečně výrokem ad IV. zamítl návrh matky na vydání předběžného opatření, kterým by soud otci zakázal styk s nezletilými dětmi.
K odvolání matky, směřujícímu proti výrokům ad II. a IV. shora označeného rozsudku soudu prvního stupně, Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. ledna 2001, č.j. 20 Co 515/2000-351, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích.
Označený rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 26.2.2001 napadla matka (dále jen dovolatelka) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila odkazem na §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., tj. že nesprávným postupem soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem. Odvolacímu soudu vytkla, že nevzal v úvahu její námitky, týkající se osobní účasti soudce Mgr. J. J. na rozhodování v této věci, která je přidělena soudkyni JUDr. J. F.. Mgr. J. J. se ve dnech následujících po 21.7.2000 aktivně účastnil, z titulu své funkce místopředsedy soudu, výkonu rozhodnutí odebráním dětí dovolatelce a neobjasnil, proč opatřením ze dne 24.7.2000 přidělil věc JUDr. J. F., která věc projednává již od samého počátku. Působení Mgr. J. J. ve věci budí, podle jejího názoru, pochybnosti o nestrannosti soudu. Uvedla, že na návrhy otce soud reagoval rychleji než na její návrhy, čímž bylo porušeno ustanovení §18 o.s.ř., tj. princip rovnosti účastníků řízení. Dále zmínila, že byla zkrácena ve svém právu na právní zastoupení, protože nebylo vyhověno jejímu návrhu na odročení jednání (soudu prvního stupně) nařízeného na den 14.9.2000, pro nepřítomnost její advokátky Mgr. V. R. v důsledku zahraniční dovolené. Právo jednat před soudem bylo upřeno i jejím nezletilým dětem, které nebyly, ač to navrhovala, vyslechnuty ani soudem prvního stupně, ani soudem odvolacím. Závěrem navrhla zrušení rozsudků obou stupňů.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání v přezkoumávané věci bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., že bylo podáno ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti podle §241 odst. 2 o. s. ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím rozsudek soudu prvního stupně. Proti takovému rozsudku §238 odst. 1 o. s. ř. dovolání nepřipouští, protože dovolání připouští jen proti rozsudku měnícímu. Není splněna ani podmínka §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tj. nejedná se o rozsudek, kterým by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Dovolatelka podala dovolání proti rozsudku, jímž soud rozhodoval m.j. o úpravě rozsahu styku rodičů s nezletilými dětmi ve smyslu §27 zákona o rodině. Jedná se tedy o rozsudek odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodoval ve věcech upravených zákonem o rodině, kde ustanovení §238 odst. 2 písm. b) o.s. ř. dovolání rovněž nepřipouští. Byl tedy dovoláním napadený rozsudek, proti němuž dovolání není přípustné.
Dovolatelkou namítaná vada řízení podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., tj. že jí jako účastnici řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, která je zároveň dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., nebyla v dané věci zjištěna. Tento dovolací důvod je dán jen tehdy, pokud soud svým postupem znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu o. s. ř. dává. Z obsahu spisu vyplývá, že advokátka matky požádala o odročení jednání, nařízeného soudem prvního stupně na 14. září 2000. Poté, co jí bylo soudem sděleno, že jednání odročeno nebude, zúčastnila se tohoto jednání v její substituci Mgr. B. T. Není odejmutím možnosti účastníku řízení jednat před soudem tehdy, kdy poté co soud odmítne odročit jednání na žádost účastníkova advokáta, je účastník řízení při jednání zastoupen advokátem substitučním. Pokud jde o další dovolatelkou vytýkanou vadu, tj. že nebyly vyslechnuty nezletilé děti účastníků, nutno uzavřít, že soud neodňal účastníku řízení možnost jednat před soudem, jestliže neprovedl všechny důkazy účastníkem předložené či navržené.
Dovolatelkou vytýkaná vada spočívající v údajné neoprávněné účasti Mgr. J. J. v tomto řízení není podřaditelná pod žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. Jedná se o soudce, který podle rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. J. F. zastupuje.
Z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z jiných vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ke kterým dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ), protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští, aniž ve věci nařizoval jednání ( §243a odst. 1 první věta o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu