ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1096.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1096/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce Mgr. V. V. proti žalované N. s. B., spol. s r. o., o zaplacení částky 1.404.430,-Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. 23 C 585/98, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 20001, č.j. 53 Co 529/2000-191, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne 22.10.1989, č.j. 23 C 585/98-120, kterým uvedený soud prvního stupně přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků z jedné čtvrtiny.
Usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 20. dubna 2001 napadl žalobce (dále jen dovolatel) dovoláním, ve kterém navrhl zrušení jak usnesení odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně. Poukázal zejména na skutečnost, že jeho pracovní poměr u Městského státního zastupitelství končí dnem 31.5.2001, takže po tomto datu bude nezaměstnaný. Zaplacení soudního poplatku ve výši 42.141,- Kč je nad jeho poměry, protože má zvýšené výdaje v důsledku svých zdravotních problémů. Uloženou mu povinnost zaplatit soudní poplatek považuje na „bezpříkladnou sociální diskriminaci\". Pokud jde o důvod dovolání , namítl, že u Městského soudu v Praze rozhodovali nepříslušní soudci. Věc byla původně podle rozvrhu práce přidělena senátu v čele s JUDr. T. V. Ten poté, co počal shromažďovat důkazy pro své rozhodnutí oznámil, že je ve věci vyloučen, protože již dříve ve věci rozhodoval. Věc byla poté přidělena jinému senátu. Podle závěru dovolatele nebyl důvod pro tento postup, protože JUDr.T. V. rozhodoval pouze procesní otázku, která byla později rozhodnuta v prospěch dovolatele, takže nebyl důvod pro vyloučení JUDr. T. V. z projednávání této věci. Příslušným senátem byl pouze senát JUDr. T. V.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání v přezkoumávané věci bylo podáno oprávněnou osobou s právnickým vzděláním, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., že bylo podáno ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o. s. ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť dle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podáno proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o osvobození od soudních poplatků. Proti takovému usnesení ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání nepřipouští, protože dovolání je přípustné pouze proti usnesení měnícímu.
Dovolací soud se zabýval i přípustností dovolání z hlediska vad taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., pro něž je dovolání vždy přípustné. Dovolatel je výslovně nenamítal a dovolací soud, který je povinen k nim přihlédnout vždy, aniž byly výslovně vzneseny, žádnou z těchto vad neshledal.
Dovolatelem zmíněný důvod, že ve věci rozhodoval nepříslušný senát by byl podřaditelný, pokud by existoval, pod důvod přípustnosti dovolání podle §237 odst.1 písm. g) o. s. ř., což je zároveň dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř., případně pod důvod podle §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř. Podle §237 odst.1 písm. g) o. s. ř., je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže ve věci rozhodoval vyloučený senát, nebo byl soud nesprávně obsazen. Zde ovšem dovolatelova argumentace nemůže obstát. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22.listopadu 2000, č.j. Nco 277/2000-173 rozhodl, že soudce Městského soudu v Praze JUDr. T. V. je vyloučen z projednávání této věci proto, že v ní v minulosti rozhodoval jako prvoinstanční soudce. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 27. dubna 1997 v dané věci, tehdy pod č.j. 32 C 15/97-15, rozhodl o zastavení řízení. Již tato skutečnost je důvodem vyloučení soudce podle výslovného ustanovení §14 odst. 2 o.s.ř, podle kterého jsou u soudu vyššího stupně vyloučeni i soudci, kteří rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak.
Pokud jde o vadu podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., jedná se o tzv. jinou vadu (než v §237 o. s. ř. uvedenou), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní by ovšem dovolací soud mohl přihlédnout, pokud by existovala, jen tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.), což v přezkoumávaném případě není.
Na základě shora uvedených skutečností dovolací soud dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 4 o. s. ř s přihlédnutím k ustanovení §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o. s. ř. dovolání nepřipouští.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř., kdy v dovolacím řízení dovolatel neuspěl a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu