ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1324.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1324/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatelky PaeDr. L. T., zastoupené advokátkou, proti odpůrci RNDr. J. T., zastoupenému advokátkou, o výživné rozvedené manželky, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 16 C 20/2000, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2001, č.j. 10 Co 59/2001-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 5. 2001, č.j. 10 Co 59/2001-105, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 12. 5. 2000, č.j. 16 C 20/2000-52, (jímž by zamítnut návrh, aby odpůrce byl povinen zaplatit navrhovatelce výživné ve výši 8.000,-Kč měsíčně, počínaje dnem podání návrhu a uložena povinnost navrhovatelce zaplatit odpůrci na nákladech řízení 19.575,-Kč do tří dnů), nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu navrhovatelky na připuštění dovolání.
Proti uvedenému rozsudku, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2001, podala navrhovatelka dovolání, v němž navrhovala rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc dovolacímu soudu vrátit k dalšímu řízení. Měla za to, že u ní byly splněny podmínky pro přiznání výživného rozvedené manželky ve smyslu nového ustanovení §93 zákona o rodině. Namítala, že soud nesprávně interpretoval a aplikoval toto ustanovení a to v rozporu s úmyslem zákonodárce a v intencích předchozí praxe a judikatury, které se vztahovalo k výživnému rozvedené manželky v rozsahu nutné výživy. Domnívala se, že pokud se jedná o posouzení podmínek pro přiznání výživného rozvedené manželky a jeho výše, jedná se o věc zásadního právního významu, kterou otázku odvolací soud nesprávně posoudil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti dosavadních předpisů anebo po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (na což odvolací soud také poukazuje ve svém rozsudku), se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.).
Přípustnost dovolání tu bylo třeba posoudit podle ustanovení §239 odst. 2, 3 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.), podle něhož nevyhověl-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn před vyhlášením potvrzujícího rozsudku (v daném případě se tak stalo v průběhu odvolacího jednání, kdy navrhovatelka požádala, aby v případě potvrzení rozsudku soudu prvního stupně bylo připuštěno dovolání, přičemž otázku zásadního právního významu viděla v posouzení jejího nároku a výše výživného rozvedené manželky: viz čl. 102 spisu), je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ustanovení §237 odst. 2, §238a odst. 2 platí obdobně.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, tj. účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, podle ustanovení §241 odst.1 o.s.ř., že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle ustanovení §236 odst.1 o.s.ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští. Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o výživné rozvedené manželky, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a návrhu navrhovatelky na připuštění dovolání se nevyhovělo. Zákonná úprava přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině povolila jen ve věcech omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství a u nezrušitelného osvojení ( §238 odst. 2 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, potvrzujícím rozsudkem soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky o výživném rozvedené manželky (§93 a §92 odst.1 zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm.b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 a 3 o.s.ř. není přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku nemůže být proto založena ani výrokem rozsudku odvolacího soudu (§239 odst. 1 o.s.ř.), ani nevyhověním návrhu na připuštění dovolání podle odst. 2 o.s.ř., proto, že rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení ( s výjimkou rozsudků, jímž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatelka je však nevytýká a ani dovolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti dovolání byl dán, ať už by se týkal soudu (§237 odst.1 a/, g/ o.s.ř.), účastníků (písm.b/, c/, f/), věci ( písm.d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm.e/).
Na základě shora uvedených skutečností proto dovolací soud dovolání navrhovatelky, aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.4, věty první a §218 odst.1 písm.c/ o.s.ř., odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1, věty první, o.s.ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly ( bod 10 části dvanácté hlavy I zákona č.30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16.srpna 2001
JUDr. Julie Muránská, v. r.
předsedkyně senátu