ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1634.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1634/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. N., zastoupeného advokátem, proti žalovanému C. E. Inc., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 13.550,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 255/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31.12.1999, č.j. 25 Co 214/99-66, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 9. 1998, č.j. 10 C 255/97-52 rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.213,- Kč se 17 % úrokem od 9.12.1994 do zaplacení. Ohledně částky 1.337,- Kč žalobu zamítl a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31.12. 1999, č.j. 25 Co 214/99-66, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 12.213,- Kč s příslušenstvím dále ohledně výroku o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu řízení zastavil. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se odvoláním nemohl věcně zabývat, neboť řízení trpělo od počátku neodstranitelnou procesní překážkou na straně žalovaného, spočívající v nedostatku jeho způsobilosti být účastníkem řízení ve smyslu §19 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř). Tento nedostatek dovodil odvolací soud z označení žalovaného v žalobě jako: "C. E., Inc., všesportovní stadion, zastoupená prezidentem klubu V. V.", aniž bylo zmíněno, že se jedná o zahraničního podnikatele. Žalobce tedy označil za žalovaného určitou organizační složku zahraniční osoby (podnikatele) obchodním jménem a sídlem a setrval na uvedeném označení žalovaného po celé řízení, takže nevyvstaly pochybnosti o tom, kdo je žalovaným ve smyslu první části ustanovení §90 o.s.ř. Dle obchodního zákoníku způsobilost být účastníkem řízení svědčí výhradně zahraniční osobě a nikoli její organizační složce. Podnik zahraniční osoby ani jeho organizační složka nemají právní subjektivitu, přičemž organizační složka ji nenabývá ani zápisem do obchodního rejstříku. Při provozování organizační složky podniku zahraniční osoby (podnikatele) se užívá obchodního jména zahraniční osoby (podnikatele) s dodatkem, že jde o organizační složku podniku. Vzhledem k tomu, že soud je povinen kdykoli za řízení zkoumat podmínky řízení, nezbylo odvolacímu soudu než zrušit napadený rozsudek a řízení zastavit.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 2.3.2000, podal žalobce (dále jen dovolatel) včasné dovolání, jehož přípustnost dovodil z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Pokud jde o důvody dovolání, odkázal na ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o.s.ř., neboť dle jeho názoru řízení před okresním i krajským soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Označením žalovaného v žalobě specifikoval, že je žalována zahraniční osoba, ale uvedl, vzhledem k ustanovení §87 písm. c/ o.s.ř., adresu organizační složky v České republice, neboť spor se týká této organizační složky a dovolatel nehodlal podávat žalobu do sídla zahraniční právnické osoby ve Spojených státech amerických. Dle názoru dovolatele odvolací soud pochybil při právním posouzení označení žalovaného. Je přesvědčen, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení v otázce jednoznačného označení žalovaného a tedy i existence neodstranitelné vady řízení. Připustil, že jeho označení žalovaného nebylo úplně přesné a jednoznačné, neboť nebylo uvedeno sídlo právnické osoby. V tomto případě však měl soud považovat jeho podání za nesprávné nebo neúplné podle ustanovení §43 o.s.ř. a měl jej vyzvat k odstranění vad. Tím, že tak soud prvního stupně ani odvolací soud neučinil, bylo řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V souvislosti s vydáním napadeného rozhodnutí se žalobce nemohl řádně domáhat svých práv a spor nemohl být věcně projednán v odvolacím řízení. Na podporu své argumentace žalobce uvedl judikát Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1997, sp. zn. 2 Cdon 346/96.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolací soud zjistil, že dovolání v předmětné věci bylo podáno oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem dle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., a splňuje formální i obsahové znaky dle ustanovení §241 odst. 2 o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a řízení zastaveno.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu, dle ustanovení §242 o.s.ř. v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237 a pokud je dovolání přípustné i k vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolatel brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu z pozice dovolacího důvodu dle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. , t.j. že řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.. Těmito důvody je tedy vymezen rozsah dovolacího přezkumu dovolacím soudem.
Dovolání není důvodné.
Dovolací soud se zcela ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu. Jím aplikované ustanovení §21 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) je v daném případě zcela namístě. Podle ustanovení §21 odst. 2 obch. zák. se zahraniční osobou rozumí fyzická osoba s bydlištěm, nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Podnikáním takové osoby na našem území se rozumí, dle ustanovení §21 odst. 3 obch. zák. situace, kdy má tato osoba umístěn podnik nebo jeho organizační složku na území České republiky. Ovšem ani podnik, ani organizační složka nemají právní subjektivitu, přičemž organizační složka jí nenabývá ani zápisem do obchodního rejstříku. Z toho je zřejmé, že způsobilost být účastníkem řízení dle ustanovení §19 o.s.ř. v takovémto případě má pouze zahraniční osoba, a nikoliv její organizační složka. Proto je nutno v žalobě zahraniční osobu - podnikatele označit jeho obchodním jménem s dodatkem, že se jedná o organizační složku podniku ve smyslu ustanovení §7 obch. zák.
Pokud je tedy podle zápisu v obchodním rejstříku zahraniční osobou, která je podnikatelem a má právní subjektivitu, společnost C. E., Inc., a žalovaná C. E. Inc., všesportovní stadion, je zde zapsána jako organizační složka této zahraniční osoby, pak v souladu s citovaným ustanovením obchodního zákoníku měl být takto žalovaný označen v žalobě, neboť potom by se jednalo o osobu, která je způsobilá být účastníkem občanskoprávního řízení.
K námitce žalobce, že pokud jeho označení žalovaného bylo soudem považováno za nepřesné a nejednoznačné, mělo být postupováno dle ustanovení §43 o.s.ř., to znamená měl být vyzván, aby podání opravil a doplnil, a měl být poučen, jak tuto opravu a doplnění provést( je nutno zdůraznit, že označení žalovaného žalobcem v předmětné žalobě bylo dostatečně přesné, určité a srozumitelné, avšak nebylo v souladu s hmotným právem. Nepředstavovalo tedy vadu žaloby, pro kterou by musel soud volit postup dle ustanovení §43 o.s.ř. Jak již bylo vícekrát judikováno, je nutné rozlišovat mezi vadou řízení a vadou podání. Nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek příp. rozsudek NS ČR ze dne 28.11.1996, sp. zn. 3 Cdon 1220/96). Poučovací povinnost soudu dle ustanovení §5 o.s.ř. a postup soudu podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. nelze vykládat tak, že by soud měl účastníky poučovat o hmotném právu, neboť pak by se již nejednalo o odstranění vad podání, které brání projednání a rozhodnutí věci, ale v podstatě o radu účastníkovi, jak by měl postupovat, aby byl ve věci úspěšný. (srov. např. sp. zn. 2 Cdon 1450/97 ze dne 27.11.1997). To by zároveň znamenalo porušení práva účastníků na rovné postavení v občanskoprávním řízení. Z toho vyplývá, že účastníky nelze poučovat mimo jiné o tom, zda je žalovaný ve věci pasivně legitimován. Je zřejmé, že v předmětné věci pochybil soud prvního stupně, když v souladu s ustanovením §104 odst. 1 o.s.ř. sám řízení pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného nezastavil. Toto pochybení však napravil odvolací soud, když po přezkoumání podmínek řízení rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové zrušil a řízení zastavil.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolací soud dle ustanovení §243b odst. 1 a 5 o.s.ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř., za použití ustanovení §224 odst. 1 a §142 o.s.ř, neboť dovolatel v dovolacím řízení nebyl úspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová