ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1731.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1731/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatele F. K., zastoupeného advokátkou, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o zvýšení důchodu pro bezmocnost, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 22 Ca 215/98, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2001, č.j. 2 Cao 332/2000-53, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání navrhovatele potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 1999, č.j. 22 Ca 215/98-27, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29.6.1998 č.300 214 436 o zamítnutí žádosti navrhovatele o zvýšení důchodu pro částečnou bezmocnost pro nesplnění podmínek ustanovení §70 zákona č.100/1988 Sb.
Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel dovolání dne 5.4.2001. Navrhoval rozsudek odvolacího soudu zrušit a vyhovět jeho návrhu na zvýšení důchodu o částečnou bezmocnost. Uváděl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, když posudková komise vypracovala posudek bez jeho vyšetření. V rozhodnutí soudu prvního stupně pak bylo uvedeno, že nebylo umožněno, aby předložil písemné důkazy, které měly význam pro rozhodnutí ve věci samé, i když důkazy předložil a závěry jeho lékařky ( MUDr. B., která nejlépe zná jeho zdravotní stav) nebyly nikde citovány.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č.99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (zákona č.99/1963 Sb.) ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §236 odst.1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( §240 odst.2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §57 odst.3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li v poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2001 převzal navrhovatel dne 9.2.2001 a rozsudek téhož dne nabyl i právní moci. Navrhovatel podal dovolání ze dne 5.4.2001, které došlo Nejvyššímu soudu v Brně 9.4.2001. Dovolací lhůta jednoho měsíce začala plynout od 10.2.200l a uplynula dne 12.3.2001 (když 10.3.2001 byla sobota ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.).
Protože dovolatel podal své dovolání, které je již podle data jeho vyhotovení (dne 5.4.2001) opožděné, a Nejvyššímu soudu v Brně došlo 9.4.2001, tedy po uplynutí zákonné lhůty, stalo se tak proto opožděně.
Z uvedených důvodů nezbylo dovolacímu soudu než opožděné dovolání odmítnout podle ustanovení §243c o.s.ř. s poukazem na ustanovení §218 odst.l. písm.a) o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř. věty první, neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2001
JUDr. Julie M u r á n s k á, v. r.
předsedkyně senátu