ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2980.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2980/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilých J., narozeného 27.10.1986, a V., narozeného 21.11.1987, K., zastoupených Okresním úřadem v K., dětí M. K., a R. K., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 42 P 74/94, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2000, č.j. 13 Co 280/2000-220, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce změnil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 14. prosince 1999, č.j. 42 P 74/94-168, jímž bylo zvýšeno výživné otce pro nezletilého J. od 1.9.1996 na 1.500,- Kč měsíčně a od 1.9.1998 na 3.000,- Kč měsíčně a pro nezletilého V. od 17.12.1995 na 1.000,- Kč měsíčně, od 1.9.1997 na 1.500,- Kč měsíčně a od 1.9.1999 na 3.000,- Kč měsíčně, splatné vždy každého prvního dne v měsíci k rukám matky, dlužné výživné pro nezletilého J. za dobu od 1.9.1996 do 31.12.1999 v částce 44.000,- Kč a pro nezletilého V. za dobu od 17.12.1995 do 31.12.1999 v částce 29.696,80 Kč bylo otci uloženo zaplatit k rukám matky do tří dnů ode dne doručení, s tím, že výživné, jež se stane splatným do doručení rozsudku je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů ode dne doručení rozsudku, a jímž bylo rozhodnuto, že "ostatní návrhy se zamítají", změnil tak, že výživné otce se zvyšuje tak, že je povinen doplatit na zvýšeném výživném pro nezletilého J. za dobu od 1.9.1996 do 30.4.2000 částku 43.112,- Kč a pro nezletilého V. za dobu od 17.12.1995 do 30.4.2000 částku 31.385,- Kč do tří dnů od doručení rozsudku k rukám matky a počínaje od 1.5.2000 nadále platit na výživu nezletilého J. 3.000,- Kč a nezletilého V. rovněž 3.000,- Kč tak, že částky zvýšeného výživného, dospělé od 1.5.2000 do konce měsíce, v němž dojde k doručení rozsudku, jsou splatné do tří dnů od jeho doručení, další výživné pak je splatné každého prvého dne v měsíci předem, vše k rukám matky.
Otec v podaném dovolání vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení, jež spatřuje v tom, že odvolací soud potvrdil aplikaci ustanovení §85a zák. o rodině užitou soudem prvního stupně, ačkoli v průběhu řízení bylo prokázáno, že nemá příjmy z podnikatelské činnosti; v opačném případě by odvolací soud nemohl na základě skutkových zjištění stanovit výživné ve výši, jež je naprosto nepřiměřené jeho výdělkovým možnostem. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání. Poukázal přitom na to, že odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání.
Matka ve svém vyjádření navrhla zamítnutí dovolání pro nepřípustnost, protože jde o rozhodnutí ve věci upravené zákonem o rodině, aniž by šlo o výjimku dle §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř., přičemž přípustnost dovolání nemůže být založena poučením, jež dovolací soud připojil na závěr rozsudku.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o zvýšení výživného pro nezletilé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn; to se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených zákonem o rodině, s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky o zvýšení výživného pro nezletilé děti (§85 a násl. zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1, 2 písm. b/ o.s.ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatel je však nevytýká a ani dovolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti dovolání byl dán, ať už by se týkal soudu (§237 odst. 1 písm. a/, g/ o.s.ř.), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/).
Přípustnost dovolání nemůže být založena ani poučením, jež odvolací soud připojil na závěr písemného vyhotovení rozsudku: "Proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu lze za podmínek §§237-239 o.s.ř. podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a to do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni". Toto poučení pouze obsahuje odkaz na ta ustanovení občanského soudního řádu, která upravují režim dovolání a upozorňuje na možnost podat dovolání při splnění zákonných předpokladů, které však v daném případě, jak již bylo vyloženo, splněny nejsou.
Tvrzení dovolatele v dovolání, že odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání, neodpovídá skutečnosti. Odvolací soud by tak totiž musel učinit v e v ý r o k u svého rozhodnutí (srov. §239 odst. 1 věta prvá o.s.ř.), nehledě na to, že by tak mohl učinit jen v případě potvrzujícího rozsudku, a krom toho nikoli ve věci výživného pro nezletilé děti (§239 odst. 3 o.s.ř.).
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení §238 ani §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení §243b odst. 4, věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2001
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková