ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.3039.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 3039/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatelky J. S., zastoupené advokátkou, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 Ca 308/98, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. září 2000, č.j. 1 Cao 182/99-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatelky, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. července 1999, č.j. 20 Ca 308/98-13, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. listopadu 1998 č. 495 611 037, (kterým byla zamítnuta žádost navrhovatelky o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/98 Sb., protože podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ve V. ze dne 23.10.1998 není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 35%).
V podaném dovolání navrhovatelka usuzovala, že přezkumné řízení soudní bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, protože se odvolací soud nezabýval její námitkou, která se týkala jejích obtíží převážně gynekologických, urologických a jiných, když posudková komise zasedala ve složení posudkového lékaře, psychiatra a jednání se nezúčastnil další odborný lékař. Doplňující posudek ze dne 8.8.200 byl nepochybně stižen takovou vadou, pro kterou nemohl být v soudním řízení považován za náležitý podklad pro rozhodnutí. Navrhovala rozsudek odvolacího soudu proto zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednávají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů (t.j.občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb).
Dovolání tu bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterým bylo vysloveno, že manželství rozvádí, že je neplatné, nebo že zde není. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst.1 písm. b/ o.s.ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst.1 o.s.ř.).
Ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. svěřuje odvolacímu soudu oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku, proti němuž by jinak (z jiných než v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. uvedených důvodů) dovolání nebylo přípustné. Předpokladem pro vyslovení přípustnosti dovolání je, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Rozhodne-li se odvolací soud tímto způsobem založit přípustnost dovolání, musí toto své rozhodnutí vyjádřit ve výroku svého potvrzujícího rozsudku.
V daném případě - jak to vyplývá z obsahu výroku a odůvodnění napadeného rozsudku - odvolací soud přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil (navrhovatelka ani takový návrh před vyhlášením potvrzujícího rozsudku také ani nepodala). Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku ve smyslu ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. a protože nejde ani o případ, kde by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který by byl dřívější rozhodnutí zrušil, může být dovolání přípustné pouze za předpokladu, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje pak přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatelka příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Vady uvedené v citovaném ustanovení však z obsahu spisu nevyplývají a pokud navrhovatelka měla za vadu skutečnost, že v posudkové komisi nebyl přítomný i další odborný lékař, nejde o takovou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci. Posudkové komise jsou totiž orgánem zákonem povolaným k posouzení zdravotního stavu uchazeče o invalidní důchod a nebylo zjištěno ani po rozsáhlém doplnění důkazního řízení odvolacím soudem, že by se bylo něco změnilo na správnosti skutkových a právních závěrů učiněných již soudem prvního stupně, při zohlednění i námitek navrhovatelkou vznesených.
Námitky dovolatelky ve skutečnosti tedy představují dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., tedy, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, k nímž může soud však přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání přípustné podle ustanovení §238 či §239 o.s.ř., což v posuzované věcí není splněno.
Za tohoto stavu, když rozhodnutí netrpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. a protože z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, jde o dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud, proto - aniž by se mohl věcí zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení právo na náhradu nákladů nemá a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (bod 10 části osmnácté hlavy I. zákona č. 30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2001
JUDr. Julie M u r á n s k á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová