ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.3076.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 3076/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) S. K., a B) V. K., proti žalovanému Bytovému družstvu P., o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví členů družstva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 151/99, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2000, č.j. 25 Co 258/2000-39, takto:
I. Dovolací řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje.
II. Dovolání žalobce se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání obou žalobců usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. března 2000, č.j. 14 C 151/99-27, jímž bylo zastaveno řízení podle §43 odst. 2 o.s.ř. s odůvodněním, že žalobci neodstranili vady podání, jež soud spatřoval v neurčitosti žalobního petitu, žalobcům vrácen soudní poplatek a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobci neodstranili vady žaloby, které bránily soudu v dalším pokračování v řízení a shledal proto správným postup soudu prvního stupně, jímž z tohoto důvodu řízení podle §43 odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
V podaném dovolání oba žalobci vyjadřují nesouhlas s právním posouzením věci soudy obou stupňů a navrhují, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Podáním ze dne 21.12.2000 vzala žalobkyně podané dovolání zpět.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Protože žalobkynino dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolací řízení o jejím dovolání podle ustanovení §243b odst. 4, věta druhá, o.s.ř. zastavil.
Dovolání žalobce bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), majícím právnické vzdělání a splňuje obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., podle něhož dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, resp. §239 odst. 2 o.s.ř., podle něhož je dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, toho účastníka, jehož návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé odvolací soud nevyhověl, jestliže odvolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V projednávané věci se však o žádný z těchto případů nejedná, neboť řízení nebylo před soudem prvního stupně zastaveno pro nedostatek jeho pravomoci, nýbrž z důvodu neodstraněné vady žaloby, a dovolatel vyslovení přípustnosti dovolání odvolacímu soudu ani nenavrhl.
Se zřetelem k zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud i soud prvního stupně rozhodoval, dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) ani §239 odst. 2 o.s.ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že zde není), je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatel je však nevytýká a ani odvolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti byl dán, ať už by se týkal soudu (§237 odst. 1 písm. a/, g/ o.s.ř.), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (t.j. toho, že nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba - písm. e).
Protože usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. zatíženo a protože z hlediska ostatních citovaných ustanovení o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že žalobcovo dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce, aniž by se mohl zabývat jeho důvodnosti, podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolatelka, která z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení muselo být zastaveno, na náhradu svých nákladů nemá právo, stejně jako - s ohledem na výsledek řízení - žalobce a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§243b odst. 4, věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2001
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu