ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.336.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 336/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Města B., proti žalované S. I., a.s., o 1.642.438,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 17 C 116/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. října 2000, č.j. 23 Co 327/2000-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 9.450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. února 2000, č.j. 17 C 116/99-82, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 1.642.438,- Kč s 18% úrokem z prodlení ročně od 31.12.1995 do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 113.325,- Kč k rukám advokáta, a žalované současně uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.450,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jmenovaného advokáta.
Žalovaná v podaném dovolání, jež podává z důvodu §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., t.j. proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež spatřuje v tom, že soudy obou stupňů konstatovaly přechod vlastnického práva k pozemkům na základě nevyužitého předkupního práva žalobce k nim, namítá, že v řízení nebyly vyřešeny všechny její námitky ohledně kupní smlouvy uzavřené právním předchůdcem žalované s F. n. m. ČR, jejíž součástí byly rovněž předmětné pozemky; podobně nebyla vyvrácena námitka žalované, že žalobce pozemky nikdy neužíval a tedy na něho nemohlo přejít ani vlastnické právo. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření označuje dovolání za nepřípustné, neboť nejsou splněny podmínky §238 odst. 2, resp. §239 odst. 2 (o.s.ř.) a navrhuje jeho odmítnutí.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, je přípustné, byl-li potvrzen rozsudek soudu rpvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl odchylně od předchozího rozsudku, který byl zrušen, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Toto ustanovení na posuzovanou věc nedopadá, neboť rozsudek soudu prvního stupně, o němž odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl, je prvním rozsudkem ve věci. Dovolání je dále přípustné, jestliže odvolací soud na návrh účastníka, případně z vlastního podnětu vysloví, že dovolání je přípustné, protože jde o věc po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.); je rovněž přípustné, jestliže na podkladě dovolání účastníka, jehož návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, nebylo vyhověno, dovolací soud dospěl k závěru, že napadané rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (ů 239 odst. 2 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci nebyla založena výrokem odvolacího soudu ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř. a žalovaná jako dovolatelka v průběhu odvolacího řízení návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila. Závěr o přípustnosti dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích potvrzujících podle §239 o.s.ř. tudíž učinit rovněž nelze.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. tu spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ať už by se týkaly soudu (písm. a/, g/), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/) však z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelkou nejsou ani tvrzeny.
Námitky dovolatelky představují ve skutečnosti dovolací důvody podle §241 odst. 3 o.s.ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K těmto dovolacím důvodům může ovšem dovolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání přípustné podle §238, §238a či §239 o.s.ř., což v posuzované věci není splněno.
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za jeden úkon právní služby v částce 9.375,- Kč a v jedné paušální částce náhrad výdajů ve výši 75,- Kč, celkem 9.450,- Kč - srov. §7, §8 odst. 1, §11 odst. 1, písm. d/ a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a část dvanáctá, hlava první, bod 10 zákona č. 30/2000 Sb. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí ve smyslu §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1, věty první, §151, §160 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobci nahradila; ve smyslu §149 odst. 1 o.s.ř. je dovolatelka povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 19. července 2001
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu