ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.502.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 502/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně R. Š., proti žalovaným 1) Z. Š., a 2) U. b., a.s., o určení vlastnického práva k nemovitosti a určení neplatnosti zástavní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích, pod spisovou zn. 15 C 105/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. září 2000, č.j. 22 Co 260/99-146, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. září 2000, č.j. 22 Co 260/99-146, se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla odvoláním rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. listopadu 1998, č.j. 15 C 105/98-93, kterým zamítl její žalobu na určení, že smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 9.11.1994 v části, kterou byl zastaven dům č.p. 128 na stavební parcele č. 8454, zapsaný na L.V. č. 12956 pro obec i katastrální území P. u Katastrálního úřadu v P., dále jen „smlouva\", je neplatná (výrok ad III.), a kterým rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na úhradu nákladů řízení (výrok ad IV). Výroky ad I. o tom, že se řízení nezastavuje a ad II. o určení, že předmětný dům je ve společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného, nebyly odvoláním napadené, nabyly tedy samostatně právní moci.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. září 2000, č.j. 22 Co 260/99-146, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ad III. a na něm závislém výroku ad IV. (o nákladech řízení) a návrh na připuštění dovolání zamítl. Žalobkyně totiž, ještě před vyhlášením rozsudku odvolacím soudem, navrhla pro případ, že by jejímu odvolání nebylo vyhověno, vyslovení přípustnosti dovolání pro posouzení otázek zásadního právního významu, za které považuje: 1. zda je platný písemný právní úkon právnické osoby, pokud označení účastníka smlouvy - dlužníka, jeho obchodního jména, neodpovídá platnému zápisu v obchodním rejstříku; 2. zda je určitá písemně uzavřená úvěrová smlouva, pokud součet částek, k jejichž navrácení se zavázal dlužník, neodpovídá částce, kterou se zavázal poskytnout věřitel dlužníkovi; 3. zda dovolání se relativní neplatnosti písemného právního úkonu třetí osobou, která je tímto úkonem dotčena, je možné učinit ústně nebo vůči jednomu z účastníků tohoto právního úkonu prostřednictvím účastníka druhého.
Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen dovolatelka) dovolání, ve kterém navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud nevyhověl jejímu návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, ačkoli se jedná o věc zásadního právního významu (§239 odst. 2 o.s.ř.). Důvodnost pak v naplněnosti dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování, a toto spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání není přípustné.
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a proti takovému rozsudku §238 odst. 1 o. s. ř dovolání nepřipouští, neboť dovolání je přípustné pouze proti rozsudku měnícímu rozsudek soudu prvního stupně, nejde-li o případ podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné i proti rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se však v této věci nejedná.
Daná věc nesplňuje ani podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §239 odst. 1 o.s.ř., neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nevyslovil.
Pokud jde o posouzení podmínek přípustnosti dovolání stanovených v §239 odst. 2 o. s. ř., dovolatelka u jednání před odvolacím soudem dne 19. září 2000 (č.l. 142), tedy před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, učinila prostřednictvím svého právního zástupce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání pro právní otázky již shora zmíněné. Podle zmíněného ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání , který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud však dospěl ke stejnému závěru jako soud odvolací, tj. že napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce nemá. Při posuzování otázky zásadního právního významu jde především o to, zda rozhodnutí odvolacího soudu řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena, nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů. Pokud jde o posouzení, zda je platný písemný právní úkon právnické osoby, pokud označení účastníka smlouvy - dlužníka, jeho obchodního jména, neodpovídá platnému zápisu v obchodním rejstříku, je nutné konstatovat, že touto věcí se soudy zabývají již řadu let, přesněji od účinnosti nového obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb. Co se týká posouzení, zda je určitá písemně uzavřená úvěrová smlouva neplatná, pokud součet částek, jejichž navrácení se zavázal dlužník, neodpovídá částce, kterou se zavázal poskytnout věřitel dlužníkovi,lze přisvědčit odvolacímu soudu, že jde jen o otázku skutkovou. Posouzení relativní neplatnosti právního úkonu, konkrétně toho, zda dovolání se relativní neplatnosti písemného právního úkonu třetí osobou, která je tímto úkonem dotčena, je možné učinit ústně nebo vůči jednomu z účastníků tohoto právního úkonu prostřednictvím účastníka druhého, je od zavedení tohoto institutu do občanského zákoníku, již dostatečně konstantní judikaturou řešena (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1336/98, 22 Cdo 1806/98, či komentář k Občanskému zákoníku Jehlička/Švestka a kol. C.H. Beck, 6. vydání, str. 262 a násl.).
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu nepovažuje tedy dovolací soud za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti dovolání vymezené v §237 odst. 1 o. s. ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K těmto vadám přihlíží dovolací soud i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst.3 o.s.ř.). Dovolatelka žádnou z těchto vad nenamítla a dovolací soud je z obsahu spisu nezjistil. Je tedy nutné konstatovat, že daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř., kdy v dovolacím řízení dovolatelka neuspěla a žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu