ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.626.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 626/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. W., zast. dcerou E. P., proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o částečný invalidní důchod, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Ca 46/98, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.srpna 1999, č.j. 2 Cao 135/99-82, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. srpna 1999, č.j. 2Cao 135/99-82, odmítl odvolání navrhovatele, protože bylo podáno opožděně. Z obsahu spisu totiž zjistil, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 1998, č.j. 30 Ca 46/98-15, jímž tento soud odmítl jeho návrh na přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. I. ze dne 27.8.1997, č. 320 228 154, o odnětí částečného invalidního důchodu, neboť jej podal po uplynutí 30 dnů po dni doručení tohoto rozhodnutí, mu bylo doručeno do vlastních rukou prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v Brzozowě (Sad Rejonowy w Brzozowie) dne 7.9.1998, což i vlastním podpisem stvrdil. Poslední den odvolací lhůty byl v úterý 22.9.1998 a jeho dcera (bez plné moci k zastupování, což předložila až 9.6.1998) sepsala jeho jménem odvolání dne 16.9.1998, avšak v rozporu s poučením, které se jí dostalo v napadeném rozhodnutí, ho zaslala polskému nositeli pojištění - pobočce v N. S., který ho postoupil českému nositeli, tj. České správě sociálního zabezpečení, jenž teprve dne 9.12.1998 zaslal toto odvolání příslušnému soudu prvního stupně. Dovolání tak došlo až dne 14.12.1998, tedy opožděně.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č.99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ( zákona č. 99/1963 Sb.) ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li v poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 1999 bylo doručeno navrhovateli do vlastních rukou prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v Brzozowě (Sad Rejonowy w Brzozowie) dne 27.11.1999, což potvrdil svým podpisem navrhovatel. Dnem 27.11.1999 nabylo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze právní moci. Dovolací lhůta jednoho měsíce začala plynout od 28.11.1999 a uplynula dne 27.12.1999 (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Nejvyšší soud obdržel dne 4.7.2000 podání E. P. z P. jako zástupkyně navrhovatele od České správy sociálního zabezpečení ze dne 28.6.2000, a to bez obálky, kterou byla zásilka z P. odeslána (viz č.l.92).
Pokud tedy dovolatel své dovolání podal prostřednictvím své zástupkyně, která ho datovala dnem 10.1.2000, což je již samo o sobě opožděné (viz čl.96), a Nejvyššímu soudu došla 4.7.2000, po uplynutí zákonné lhůty, stalo se tak proto opožděně.
Navíc Městský soud v Praze podání zástupkyně, které nemělo zákonné náležitosti vyzvalo usnesením ze dne 11.9.2000, č.j. 30 46/98-100, k odstranění vad podání; doručilo ho navrhovateli, který převzetí (dožádaní o doručení písemnosti v P. r.) potvrdil podpisem dne 2.10.2000, (čl.101), a zástupkyně navrhovatele dne 15.12.2000 (č.l.108). K provedení procesních úkonů soud stanovil lhůtu 55 dnů a upozornil ji, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže výzva bude bezvýsledná. Dovolatel výzvě však dosud nevyhověl.
Z uvedených důvodů nezbylo dovolacímu soudu, než podání-dovolání bez zákonných náležitostí, došlé Nejvyššímu soudu 4.7.2000, odmítnout podle ustanovení §243c o.s.ř. s poukazem na ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2001
JUDr. Julie M u r á n s k á , v. r.
předsedkyně senátu