ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.678.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 678/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce J. K. proti žalovanému K. H., o zaplacení 253.169,- Kč s přísl, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 275/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. prosince 1999, č.j. 8 Co 2906/99, 8 Co 2907/99-99, takto:
I. Dovolání proti výroku, kterým bylo zastaveno odvolací řízení ohledně částky 16.721,80 Kč a proti výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 111.234,21 Kč s 16% úroku z prodlení od 12. prosince do zaplacení se zamítá.
II. Dovolání proti výroku, kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na přiznání úroků z prodlení ve výši 16% z částky 3.615,80 Kč za dobu od 21. listopadu 1996 do zaplacení a z částky 111.234,21 Kč za dobu od 21. listopadu 1996 do 11. prosince 1996 se odmítá.
III. Dovolání proti výrokům, kterým byly změněny výroky soudu prvního stupně o nákladech řízení se odmítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4.6.1999, č.j. 12 C 275/96-68, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 27.8.1999, č.j. 12 C 275/96-87, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 111.234,21 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, řízení o částce 125.213,- Kč zastavil a v částce 13.978,80 Kč žalobu zamítl. Dále zamítl žalobu v částce 2.743,- Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 16% z částky 114.850,- Kč od 21.11.1996 do zaplacení. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 19.350,- Kč a České republice zálohované znalečné ve výši 2.375,- Kč. Jednalo se o podíl žalobce na majetkovém vypořádání účastníků v souvislosti s rozpuštěním jejich sdružení, založeného smlouvou o sdružení ze dne 5.6.1993 podle §829 a násl. obč.zák. za účelem společného podnikání.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, usnesením ze dne 30. prosince 1999, č.j. 8 Co 2906/99, 8 Co 2907/99-99, zastavil řízení ohledně částky 16.721,80 Kč s příslušenstvím, protože ještě před tím než odvolací soud rozhodl, vzal žalobce odvolání zpět ohledně částek 2.743,- Kč a 13.978,80 Kč s příslušenstvím, tedy celkem 16.721,80 Kč. Ve výroku o zamítnutí návrhu na přiznání úroků z prodlení ve výši 16% z částky 3.615,80 Kč za dobu od 21. listopadu 1996 do zaplacení a z částky 111.234,21 Kč za dobu od 21. listopadu 1996 do 11. prosince 1996 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Pokud jde o příslušenství pohledávky, změnil výrok soudu prvního stupně tak, že povinnost zaplatit žalobci částku 111.234,21 Kč uložil žalovanému spolu s 16% úroky z prodlení od 12. prosince 1996 do zaplacení. Další změna rozsudku soudu prvního stupně se týká nákladů řízení (žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně) a povinnost žalovaného zaplatit České republice zálohované znalečné (ta byla snížena na 875,- Kč). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění svého usnesení poukázal odvolací soud na skutečnost, že odvoláním žalobce nemohl být dotčen výrok rozsudku soudu prvního stupně v té části, kterou bylo zastaveno řízení o částce 125.213,- Kč, protože se tak stalo v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, tedy procesního úkonu žalobce před soudem prvního stupně, učiněného za souhlasu žalovaného. Pokud jde o úroky z prodlení, žalovaný se o požadavku žalobce na zaplacení částky 114.850,- Kč dozvěděl doručením žaloby dne 10.12.1996, je tedy v prodlení ode dne 12.prosince 1996 v důsledku ustanovení §563 obč. zák. podle kterého, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.
Označené usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 4.2.2000, napadl žalovaný (dále jen dovolatel) v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. a podal jej z důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu dovolatel vytkl, že mu odňal možnost osobně se jednání o odvolání zúčastnit a vyjádřit se ke skutečnostem, které blíže v dovolání zmínil. Odvolací soud totiž nařídil jednání k projednání odvolání na 9.12.1999, poté jednání odročil na neurčito a rozhodl v neveřejném zasedání. Podle názoru dovolatele z výkladu k ustanovení §214 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že pokud se odvolání týká příslušenství pohledávky, měl být formou rozhodnutí odvolacího soudu rozsudek a nikoli usnesení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání v přezkoumávané věci bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., že bylo podáno ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti podle §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V přezkoumávané věci se jedná o usnesení odvolacího soudu, obsahující několik výroků. Prvním výrokem bylo zastaveno odvolací řízení ohledně částky 16.721,80 Kč. Proti tomuto výroku ustanovení §238a odst. 1 písm. f) dovolání připouští. Ovšem dovolání proti tomuto výroku neshledal dovolací soud důvodné. Advokát žalobce vzal odvolání ohledně uvedené částky zpět při jednání odvolacího soudu dne 9.12.1999 a odvolacímu soudu nezbylo než odvolací řízení o této částce zastavit podle §207 odst. 2 o.s.ř. Tento dovoláním napadený výrok odvolacího soudu považuje dovolací soud za správný, a proto dovolání proti tomuto výroku zamítl podle §243b odst. 1 o.s.ř.
Dalším výrokem byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na přiznání úroků z prodlení ve výši 16% z částky 3.615,80 Kč za dobu od 21. listopadu 1996 do zaplacení a z částky 111.234,21 Kč za dobu od 21. listopadu 1996 do 11. prosince 1996. Proti takovému výroku ustanovení §238a o.s.ř. dovolání nepřipouští, protože podle tohoto ustanovení je dovolání připuštěno pouze u usnesení měnících usnesení soudu prvního stupně. Je tedy dovoláním napaden výrok odvolacího soudu, proti kterému o.s.ř. dovolání nepřipouští, proto bylo dovolání proti tomuto výroku odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Konečně zbývajícími výroky byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku týkajícím se příslušenství pohledávky, kde dovolání je přípustné (§238a odst. l písm. a/ o.s.ř.) a ve výrocích týkajících se nákladů řízení.
Pokud jde o výrok týkající se příslušenství pohledávky (jímž odvolací soud změnil výrok soudu prvního stupně tak, že povinnost zaplatit žalobci částku 111.234,21 Kč uložil žalovanému spolu s 16% úroky z prodlení od 12. prosince 1996 do zaplacení) i zde postupoval odvolací soud správně. Aplikoval ve věci ustanovení §563 obč.zák. podle kterého, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalovaný se o požadavku žalobce na zaplacení částky 114.850,- Kč dozvěděl doručením žaloby dne 10.12.1996, je tedy v prodlení od dne 12. prosince 1996. Tento výrok odvolacího soudu považuje dovolací soud rovněž za správný, proto dovolání proti tomuto výroku zamítl podle §243b odst. 1 o.s.ř.
Ohledně výroků týkajících se nákladů řízení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. výslovně přípustnost dovolání vylučuje. Proto bylo dovolání proti tomuto výroku rovněž odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolatel podal dovolání podle ustanovení §237 odst. l písm. f) o.s.ř., tj. že mu jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. V přezkoumávaném případě zmíněný důvod přípustnosti dovolání, který je zároveň dovolacím důvodem ve smyslu §24l odst. 3 písm. a) o.s.ř., nebyl shledán. Při jednání odvolacího soudu konaném dne 9.12.1999 (č.l. 95 spisu) odvolací soud dal prostor přednesům advokátů obou stran i žalovaného. Při tomto jednání advokát žalobce vzal zpět odvolání ohledně částky 16.721,80 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud poté jednání odročil na neurčito za účelem rozhodnutí o nákladech řízení a příslušenství pohledávky. Toto rozhodnutí pak učinil v neveřejném zasedání podle §214 odst. 2 písm. f) o.s.ř. Odvolací soud tak postupoval podle uvedeného ustanovení, podle kterého není třeba nařizovat jednání, jestliže se odvolání týká m.j. jen nákladů řízení a příslušenství pohledávky, což bylo v daném řízení splněno. Odvolací soud postupoval v souladu se zákonem a nejednalo se tedy o postup nesprávný, při kterém by bylo žalovanému odňato právo jednat před soudem.
Zbývá posoudit ostatní podmínky přípustnosti dovolání (které jsou zároveň dovolacími důvody ve smyslu §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.), určené v ustanovení §237 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Pokud jde o tyto podmínky spadající pod ustanovení §237 odst. 1, je nutné konstatovat, že daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř., kdy v dovolacím řízení dovolatel neuspěl a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu