ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.827.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 827/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců A) I. L., B) V. L., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Městu Š., zastoupenému advokátkou, 2) M. H., 3) B. H., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 8/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 5. 10. 2000, č. j. 40 Co 310/99-106, takto:
Napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou ze dne 9. 1. 1997, později částečně doplněnou, domáhali určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 12. 1. 1995 mezi Městem Š. jako prodávajícím a manželi M. a B. H. jako kupujícími, v její části II. odst. 4, kterou byl prodán podíl na nemovitostech ve výši 270/1000, a to domu č. p. 1043, v Š., jehož část tvoří byt č. 8 o podlahové ploše 57 m2, nacházející se ve IV. nadzemním podlaží napravo od schodiště a v části VIII. odst. 5, v níž bylo stanoveno, že uvedený byt jsou oprávněni výhradně pro svoji potřebu užívat kupující manželé H., poukazujíce na to, že prodej tohoto bytu přislíbil písemně žalovaný 1) žalobcům.
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 7. 12. 1998, č. j. 16 C 8/97-62, určil, že výše uvedená kupní smlouva je v části II. odst. 4 neplatná (výrok I.), návrh na určení, že cit. smlouva je neplatná i v části VIII. odst. 5 zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vycházel ze zjištění, že žalobci se stali nájemci předmětného bytu na základě smlouvy o pronájmu bytu s dřívějším vlastníkem (operativním správcem domu) Č. s. d. Na nabídku vlastníka domu - Města Š. na odkoupení jimi užívaného bytu reagovali písemně ve stanovené lhůtě dne 28. 6. 1993 kladně. Ačkoli žalobci platně od svého úmyslu byt (včetně spoluvlastnického podílu k domu) odkoupit neustoupili, žalovaný 1) nemovitost prodal žalovaným 2) a 3). Protože žalobci splnili všechny podmínky stanovené žalovaným 1) v jím vydaném „Postupu při převodu, pronájmu a nabývání nemovitých věcí...\" a přesto byli při uzavírání kupní smlouvy o prodeji části domu, zahrnující jimi užívaný byt č. 8, opominuti, shledal soud jejich naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o.s.ř. na určení neplatnosti kupní smlouvy v její části II. odst. 4. Tento zájem okresní soud neshledal u návrhu na zrušení části VIII. odst. 5 kupní smlouvy, který zamítl s tím, že tam uvedené ujednání obsahově bezprostředně navazuje na základní ustanovení kupní smlouvy, ohledně kterého bylo určeno, že je neplatné.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 10. 2000, č. j. 40 Co 310/99-106, k odvolání žalovaných změnil rozsudek okresního soudu tak, že žaloba, aby soud určil, že kupní smlouva, uzavřena mezi obcí Šumperk jako prodávající a M. a B. H. jako kupujícími, kterou se prodal podíl nemovitosti ve výši 270/1000, a to domu č. p. 1043 v Š., na parcele č. 1686 st. pl., to vše v katastrálním území, obci a okrese Š., zapsaného na listu vlastnictví 3944 Katastrálního úřadu v Š., je neplatná, se zamítá, když výrok o zamítnutí návrhu na určení neplatnosti části VIII. odst. 5 této smlouvy ponechal nedotčeným. Dále krajský soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil v zásadě jen tím, že neshledal v projednávané věci naléhavý právní zájem na straně žalobců. To proto, že podstatou žádaného určení neplatnosti kupní smlouvy mělo být jen docílení změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, když konkrétní určení, jehož se žalobci domáhají (neplatnost kupní smlouvy), je podle odvolacího soudu jen předběžná otázka ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), jejíž vyřešení nenaplní preventivní význam určovací žaloby a požadované určení nevytváří potřebný právní rámec, který by byl zárukou k odvrácení dalších sporů. V té souvislosti se odvolací soud vyjádřil i k hmotně právní stránce sporu upozorněním, že spoluvlastnický podíl na nemovitosti, který se stal předmětem prodeje dotčené kupní smlouvy a prodej jednotky, vyčleněné na základě prohlášení vlastníka nemovitosti (bytu), spojené se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu, jsou samostatné a nezaměnitelné právní instituty, z nichž první je upraven občanským zákoníkem, zatímco druhý je upraven speciálním zákonem (zák. č. 72/1994 Sb., ve znění změn a doplňků).
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve znění platném po 1. 1. 2001 (bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé) a uplatňují v něm důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. v cit. znění (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Zejména namítli nesprávnost názoru odvolacího soudu v otázce posouzení naléhavosti jejich právního zájmu na určení neplatnosti kupní smlouvy, když jimi tvrzené porušení zákona č. 72/1994 Sb., bylo možno napravit jedině žalobou na určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy mezi žalovaným 1) a žalovanými 2) a 3). Při opačném výkladu, na němž je postaveno rozhodnutí odvolacího soudu, by se žalobci nikdy nemohli domoci práva. V té souvislosti opakovali skutečnosti zjištěné soudem prvního stupně, že na nabídku žalobce 1) včas a řádně kladně reagovali a od svého zájmu na odkoupení příslušné části nemovitosti (zahrnující i jimi užívaný byt) prokazatelně neodstoupili. Nesprávný postup Města Š. v dané věci dávají žalobci (dále též dovolatelé) do spojitosti s tím, že u žalobce 1) byla tehdy na odpovědném místě zaměstnána dcera žalovaných 2) a 3). Navrhli proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a potvrdil rozsudek okresního soudu.
Žalovaný 1) v podaném vyjádření navrhl dovolání žalobců zamítnout s tím, že v daném případě předmětem kupní smlouvy byl úplatný převod spoluvlastnického podílu k nemovitostem, nikoli prodej vymezených bytových jednotek podle zák. č. 72/1994 Sb., v důsledku čehož zmíněná smlouva režimu tohoto zákona nepodléhá. To znamená, že žalovaný 1) jako prodávající bez jakéhokoli zákonného omezení mohl na základě smluvní volnosti předmět smlouvy prodat komu uznal za vhodné. Za této situace, i kdyby žalobci měli naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, nezbylo by soudu z hmotně právního hlediska než žalobu zamítnout. Žalovaní 2) a 3) se k dovolání nevyjádřili.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud, který je podle §10a o.s.ř. dovolacím soudem, z ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V dalším textu použitá zkratka „o.s.ř.\" znamená občanský soudní řád ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými, účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenými advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř. Je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (nikoli podle dovolateli cit. ust. §237 odst.1 písm. a/ o.s.ř. ve znění platném od 1. 1. 2001) - směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a opírá se i o zákonný dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. - tzn. je namítáno nesprávné právní posouzení věci, byť s mylným poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. ve znění platném po 1. 1. 2001. Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.
Z ustanovení §242 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že dovolací soud je vázán rozsahem dovolání a uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení dovolatelem. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Ze spisu vyplývá, že dne 12. 1. 1995 uzavřeli Obec Š. jako prodávající a manželé M. a B. H., jako kupující (když na straně kupujících byly ještě další osoby), kupní smlouvu, podle jejíhož bodu II. odst. 4 bylo manželům Havelkovým prodáno 270/1000 obytného domu v Š., označeném č. p. 1043, bez pozemku, bez stavební parcely náležející ke stavbě, tj. podíly na souvisle podsklepeném obytném domě o čtyřech nadzemních podlažích s osmi byty, za cenu 104.437,- Kč a podle bodu VIII. odst. 5 dohodnuto užívání nemovitosti tak, že kupující manželé H. jsou oprávněni výhradně pro svoji potřebu užívat byt č. 4 v domě, tj. byt 3+1 s příslušenstvím, o podlahové ploše 56,0 m2, ve druhém nadzemním podlaží domu vpravo od schodiště a dále pak byt č. 8 v domě, tj. byt 3+1 s příslušenstvím, o podlahové ploše 57,0 m2, ve čtvrtém nadzemním podlaží domu napravo od schodiště s tím, že berou výslovně na vědomí, že tento byt, tj. byt č. 8, je na základě dosud platných nájemních smluv právoplatně užíván manželi V. a I. L., když výnosy plynoucí z vlastnictví tohoto bytu jsou oprávněni používat ve svůj prospěch. Přičemž podle tvrzení žalobců došlo k uzavření této kupní smlouvy v době, kdy jim svědčilo právo podle §22 zák. č. 72/1994 Sb. na přednostní nabytí vlastnictví bytu.
Odvolací soud, jak bylo zmíněno, nepřiznal žalobcům naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy ve smyslu §80 písm. c) o.s.ř. s tím, že konkrétní určení, jehož se žalobci domáhají (neplatnost kupní smlouvy) je právní otázka, která má povahu toliko předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví). Pro nedostatek této procesní podmínky pak žalobu zamítl.
Byť výklad naléhavosti právního zájmu ve smyslu §80 písm. c) o.s.ř., podaný krajským soudem v odůvodnění napadeného rozsudku je v obecné poloze správný, nemohl dovolací soud s rozhodnutím odvolacího soudu souhlasit pro nesprávnou aplikaci na daný případ. To proto, že odvolací soud zúžil problém jen na vlastní zápis do katastru nemovitostí, ačkoli jak správně konstatoval, žalobcům šlo především o určení „neplatnosti smlouvy\", na jehož základě jedině lze dosáhnout i změny zápisu v katastru nemovitostí. Podstatou projednávaného sporu je to, že žalobci měli být při uzavírání kupní smlouvy neprávem opominuti, když o předmět kupní smlouvy projevili sami zájem a tento svůj projev vůle platně neodvolali, jak to po skutkové stránce zjistil a odůvodnil soud prvního stupně ve svém rozsudku. Stalo-li se vše tak, jak to zjistil okresní soud, a odvolací soud důkazy, které by vyvracely jeho zjištění neprovedl, bylo jedinou právní cestou pro žalobce, když nesouhlasili s tím, aby jimi užívaný byt byl prodán jinému, žalovat o určení neplatnosti kupní smlouvy. Z tohoto pohledu o jejich naléhavém právním zájmu na uvedeném určení nelze pochybovat a proto právní posouzení věci odvolacím soudem v tomto směru není správné (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.).
Na adresu odvolacího soudu je nutno ještě uvést, že bylo nadbytečné a navíc předčasné upozorňovat na rozdíl mezi prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitosti a prodejem bytové jednotky z hlediska použití zákonů, když v tomto směru neprovedl žádný rozbor předmětné kupní smlouvy, zejména pak zhodnocení skutečnosti, že v bodě II. odst. 4 se sice hovoří o prodeji podílů na nemovitosti, avšak v bodě VIII. odst. 5 se žalovaným 2) a 3) přiznává právo na výhradné užívání i bytu č. 8, obývaného žalobci, což oprávněně budí zdání obcházení zákona č. 72/1994 Sb. a zásahu do práv a oprávněných zájmů jiných v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák.
Z uvedených důvodů rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za správné, proto je Nejvyšší soud podle §243b odst. 1 a 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém řízení bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není podle o.s.ř. opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2001
JUDr. Juraj M a l i k , v. r.
předseda senátu