ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.855.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 855/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilého M. T., zastoupeného Městskou částí P. jako opatrovníkem, syna J. T. a E. T., o zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 P 208/87, o dovolání otce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2000, č.j. 39 Co 612/2000-155, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2000, č.j. 39 Co 612/2000-155, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. srpna 2000, č.j. 5 P 208/87-144, jímž bylo zvýšeno jeho výživné k nezletilému ode dne 1. září 1999 na 2.000,- Kč měsíčně, jež je povinen platit k rukám matky vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem, s tím, že dlužné výživné za dobu od 1. září 1999 do 31. srpna 2000 činí 12.000,- Kč, pro opožděnost odmítl.
Odvolací soud vycházel především z doručenky zásilky, jež obsahovala rozsudek soudu prvního stupně. Otci byla zásilka doručována dne 5.10.2000. Protože nebyl v místě doručení, t.j. v místě svého bydliště, zastižen, bylo mu zanecháno vyrozumění o tom, že zásilka mu bude znovu doručována dne 6.10.2000. Poněvadž znovu nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, byla zásilka tohoto dne uložena na poště. Odvolací soud přitom neměl pochyb o tom, že se otec v době doručování v místě svého bydliště zdržoval, neboť vycházel z údajů o tom, obsažených v doručence pošty, za něž pošta odpovídá. Odvolací soud tudíž za den doručení pokládal den 9. října 2000. Poslední den lhůty, v němž mohlo být odvolání řádně podáno, připadl na úterý dne 24. října 2000. Protože otec podal odvolání k poštovní přepravě teprve dne 14. listopadu 2000, stalo se tak již po uplynutí lhůty k odvolání (§218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
V podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. §239 odst. 3 o.s.ř. a podává z důvodu §241a odst. 2a a §241a odst. 3 o.s.ř. otec namítá, že v době, kdy mu mělo být rozhodnutí soudu doručeno, byl služebně mimo území České republiky. Jednalo se o služební cestu na Slovensko, L. m. U., štátny podnik, kde v rámci přejímky zboží - kulatiny dřeva, se zdržoval v době od 2.10.2000 do 6.10.2000, od 9.10.2000 do 13.10.2000 a od 30.10.2000 do 3.11.2000. Zásilku si vyzvedl teprve dne 7.11.2000. Závěr pošty o tom, že se v době doručování zásilky zdržoval v místě svého bydliště je proto nesprávný. Odvolání pak podal v odvolací lhůtě. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§l0a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. l o.s.ř.), a že je přípustné podle §238a odst. l písm. e/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Výrok napadeného usnesení odvolacího soudu vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu §2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř. opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty podle §204 odst. l o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, zahrnuje tento závěr logicky i zjištění, že rozsudek byl účastníku řádně doručen; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je rozsudek doručován. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná.
Nesouhlas se závěry odvolacího soudu, jež dovolání obsahuje, je v dovolacím řízení uplatnitelný v rámci dovolacích důvodů podle §24l odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Ve smyslu §24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v §237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle §242 odst. 3 o.s.ř. k takové vadě ostatně přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti.
Podle §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu.
Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že adresát se v místě doručení zdržuje (srov. text „nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje ...\").
Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné a od listin soukromých se liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§l34 o.s.ř.).
Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je tudíž ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl nebo že se v místě doručování nezdržoval, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal; na tomto účastníku tedy spočívá tzv. důkazní břemeno.
Tak je tomu v dané věci. Rozsudek soudu prvního stupně byl otci nezletilého doručován postupem upraveným v ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. (tzv. náhradní doručení), které je však možné - krom stanoveného postupu při doručování - jen za předpokladu, že se adresát v místě doručení skutečně zdržuje. Tato podmínka však splněna nebyla. Potvrzením firmy L. m., štátny podnik U. ze dne 2.4.2001 dovolatel doložil, že v době od 2. - 6. 10. 2000 a od 9. - 13. 10. 2000 se zúčastňoval jednání a přebírání dodávek jednotlivých sortimentů řeziva pro firmu T., s.r.o. Je tedy zřejmé, že se dovolatel v době doručování rozsudku soudu prvního stupně v místě doručení nezdržoval. Nemohla proto nastoupit zákonná fikce doručení rozsudku soudu prvního stupně třetím dnem od uložení, tj. dnem 9.10.2000 a od tohoto data odvíjet patnáctidenní lhůtu k podání odvolání. Z tohoto hlediska, pokud odvolací soud odmítl odvolání otce pro opožděnost, nelze jeho postup pokládat za správný. Svým postupem tak odňal otci možnost dosáhnout přezkumu jím napadeného rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení podle ustanovení §§20l a násl. o.s.ř.
V dané věci spatřuje dovolací soud naplněn dovolací důvod podle ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř. a proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. l, 2 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. l, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. června 2001
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu