ECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.2695.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 2695/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce I. , a. s., proti žalovanému D. , státní podnik, , týká se O.G. , o zaplacení částky 1.041,- Kč, k dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 8. 2000, c. j. 3 Cmo 245/99-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 8. 2000, c. j. 3 Cmo 245/99-17 změnil usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15. 2. 1999, c. j. 34 Cm 142/97-10 v jeho výroku III. tak, že žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 500,- Kč; v ostatních výrocích bylo usnesení soudu prvního stupně, tj. ohledne zastavení řízení (bod I. výroku) a rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně (bod II. výroku), odvolacím soudem potvrzeno. Odvolací soud dále rozhodl o snášení nákladu odvolacího řízení.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že skutková tvrzení obsažená v žalobě nebyla dostatečná pro rádné posouzení žaloby. Právním důvodem žaloby je neplacení majetkových sankcí za prodlení se zaplacením peněžitého závazku. Je tedy nutné, aby žalobce nejprve tvrdil a v průběhu řízení prokázal, jaký závazkový vztah probíhal mezi účastníky řízení, co bylo jeho obsahem, že sám svou povinnost splnil a vzniklo mu proto právo požadovat peněžité plnění, které vyúčtoval, a že došlo k prodlení s placením na straně žalovaného a kdy se tak stalo. Podle názoru odvolacího soudu jsou žalobní tvrzení příliš kusá pro posouzení oprávněnosti žaloby a tato vada nebyla odstraněna ani v průběhu odvolacího řízení, když žalobce v odvolání polemizuje s názorem soudu prvního stupně a dovozuje, že žaloba je řádná namísto jejího doplnění. Žaloba neobsahuje žádná konkrétní tvrzení v tomto směru a nedostatek skutkových tvrzení nelze napravit předložením jakýchkoli listinných důkazů. Důkazy totiž slouží pouze k prokázání tvrzení účastníka. Proto odvolací soud ve výroku o zastavení řízení napadené usnesení potvrdil.
Odvolací soud však dospěl k závěru, že výrok o vrácení soudního poplatku je nesprávný. Žaloba, která nedává podklad pro pokračování v řízení a kde při neodstranění vad dochází k zastavení řízení, není poplatným úkonem podle zákona o soudních poplatcích, a proto je-li soudní poplatek zaplacen, vrací se po zastavení řízení v plné a nikoliv v poloviční výši. Ve výroku III. bylo tedy napadené usnesení v souladu s tímto právním názorem změněno.
Dovoláním ze dne 12. 9. 2000 napadl žalobce výše uvedené usnesené odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V odůvodnění dovolání žalobce uvedl, že žaloba nemela takové nedostatky, pro které by nebylo možné pokračovat v řízení. Je zřejmé, že k zastavení řízení došlo přesto, že nebyly splněny zákonné podmínky pro takovéto rozhodnutí. Nesprávným postupem soudu obou stupňů byla žalobci odňata možnost jednat před soudem. S odvoláním na ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. proto žalobce navrhuje, aby dovolací soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno výše.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti. Z dovolání vyplývá, že za dovolatele jedná jeho pracovník s právnickým vzděláním a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolatel se domáhá zrušení rozhodnutí soudu obou stupňů z důvodu uvedeného v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., tj. že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Nesprávný postup soudu spatřuje dovolatel v tom, že jeho žaloba netrpěla takovými nedostatky, pro které by nebylo možné pokračovat v řízení a pro zastavení řízení proto nebyly splněny zákonem stanovené podmínky.
Ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. se odnětím možnosti jednat před soudem rozumí takový nesprávný postup soudu, k němuž došlo v průběhu řízení, jímž se účastníku znemožňuje v řízení uplatňovat práva, jejichž uplatňování mu procesní předpisy přiznávají. Pod uvedené ustanovení již nespadají případné nesprávnosti, jichž by se soud dopustil při rozhodování a v této fázi by se event. mohlo jednat o vady řízení dle ust. §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel napadá skutková zjištění a jejich právní posouzení, tj. zda žaloba trpěla či nikoli takovými nedostatky, pro než nebylo možné v řízení pokračovat a zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení. Ze spisu je zřejmé, že se žalobce v odvolání z 1. 3. 1999 k těmto otázkám vyjadřoval, a tím svoje procesní práva uplatňoval a v jejich uplatnění mu nebylo nikterak bráněno a odvolací soud se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání není v daném případě přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že nebylo též shledáno, že by dovolání bylo přípustné z jiných důvodů uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., i když je dovolatel v dovolání neuplatnil, nezbylo než dovolání pro nepřípustnost odmítnout.
Pro úplnost je vhodné uvést, že pokud byly dovoláním napadeny výroky usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení (bod I. a III. výroku), není dovolání u těchto výroků přípustné podle §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle §237 odst. 1, §238a odst. 1 písm. a) a §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, žalobci se náhrada těchto nákladu nepřiznává, neboť neměl v dovolacím řízení úspěch a taktéž žalovanému se tyto náklady nepřiznávají, neboť mu podle spisu žádné nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. ledna 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová