ECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.2732.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 2732/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce: O.T., spol. s r. o., zast. advokátem, proti žalovanému: S. MUDr. J.B., s. r. o., o zaplacení částky Kč 671.553,60 s přísl., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 94/96, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2000, č. j. 1 Cmo 181/98-91, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2000 č. j. 1 Cmo 181/98 - 91 se v bodě II. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 24. 4. 1995 se žalobce jako zhotovitel domáhal po žalovaném jako objednateli zaplacení částky Kč 671.553,60 s přísl., představující jednak cenu díla podle smlouvy o dílo č. 9407 ze dne 10. 2. 1994 v částce Kč 27.432,20, vyúčtované fakturou č. 94046 po odpočtu zaplacených záloh, a jednak cenu díla podle smlouvy o dílo č. 9327 ze dne 10. 12. 1993 v částce Kč 644.121,40, vyúčtované fakturou č. 94045, rovněž po odpočtu záloh.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně v bodě III. výroku rozsudku ze dne 30. 1. 1998, čj. 40 Cm 94/96 - 60, ve zbytku, t.j. v částce 235.953,60 žalobu zamítl s odůvodněním, že částka Kč 70.000,- zaplacená žalovaným dne 10. 11. 1994 byla plněním na cenu díla vyúčtovanou fakturou č. 94045, nikoli opožděnou platbou sjednané zálohy, a že v rozsahu zbývající částky Kč 165.953,60 došlo mezi účastníky k dohodě o změně (snížení) celkové ceny obou děl v zápise ze dne 3. 11. 1994.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací shora označeným rozsudkem v bodě II. výroku změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zavázal žalovaného k zaplacení částky Kč 235.953,60 Kč s 18% úrokem p. a. od 15. 5. 1995 do zaplacení. Vycházeje ze zjištění, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo č. 9407 a č. 9327, se odvolací soud neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, týkajících se nároků žalobce na zaplacení částek Kč 165.953,60 a Kč 70.000,-. Zápis účastníků ze dne 3. 11. 1994 nezhodnotil jako písemný dodatek ke smlouvám o dílo, měnící dohodu o ceně, jak to vyžadovala dohoda stran obsažená v čl. 6 těchto smluv.
U nároku na zaplacení částky Kč 70.000,-, dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný tuto částku představující část ceny díla dluží žalobci jak vyplývá z tabulky zpracované žalobcem, a je nerozhodné zda bylo možno zahrnout platbu žalovaného ze dne 10. 11. 1994 do zálohy uvedené ve faktuře č. 94045 či nikoli.
Dovoláním ze dne 21. 6. 2000 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu pouze v rozsahu bodu II. jeho výroku, jímž byl změněn bod III. výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, jak bylo výše uvedeno. Přípustnost dovolání spatřoval dovolatel v naplnění podmínek ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., za dovolací důvod výslovně označil důvod uvedený v ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu spočívá na nesprávném právním posouzení.
Ohledně částky Kč 165.953,60 dovolatel namítl, že dohodu účastníků uvedenou v zápise z 3. 11. 1994 je nutno považovat za změnu předmětných smluv o dílo v částech, týkajících se ceny díla, neboť oba účastníci projevili jasnou a zřetelnou vůli sjednané ceny děl změnit. Pokud tento dokument nebyl označen přesně tak, jak požadovalo příslušné smluvní ujednání, měl odvolací soud postupovat podle ust. §35 odst. 2 občanského zákoníku a tento projev vůle vykládat nikoli podle jazykového vyjádření, ale i podle vůle toho, kdo právní úkon učinil. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se omezil pouze na vyslovení právního názoru, aniž svoje právní posouzení blíže rozvedl a aniž uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Proto podle dovolatele je v tomto směru rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné.
Ohledně částky Kč 70.000,- trval dovolatel na svém tvrzení, že ji žalobci platil nikoli jako zálohu, nýbrž jako cenu díla vyúčtovanou fakturou č. 94045, stejně jako další platby v částkách Kč 30.000,- a Kč 25.000,-, které žalobce jako platby na uvedenou fakturu uznal a pro které vzal svoji žalobu zčásti zpět. Není proto důvodu k odlišnému posouzení zaplacení částky Kč 70.000,-. Dále dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že při svém hodnocení jednostranně uvěřil žalobci, když jeho přehled plateb, který může být kvalifikován jen jako tvrzení, nikoli důkaz, vzal za základ svého rozhodnutí.
Proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil, případně aby zrušil v odpovídající části též rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce vyjádření k dovolání nepodal.
Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání z hlediska ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\"), neboť podle bodu 17, hlavy I., části dvanácté zák. č. 30/2000 Sb. se toto dovolání projedná podle dosavadních předpisů.a konstatoval, že bylo podáno za podmínek a s náležitostmi požadovanými těmito ustanoveními občanského soudního řádu.
Přípustnost dovolání vyplývá z ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu v bodu II. výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ust. §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237 o. s. ř., a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Nejvyšší soud proto nejprve v rámci své přezkumné činnosti zkoumal, zda řízení netrpí takovými vadami.
Existence vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. nebyla dovolatelem tvrzena a ze spisu se nepodává. K opačnému závěru však dovolací soud dospěl při zkoumání existence jiných vad (než uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř.), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a které tvrdil též dovolatel, když poukazoval na nepřezkoumatelnost závěrů odvolacího soudu.
Nejvyšší soud považuje námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu z hlediska jeho právního posouzení za důvodnou. Z odůvodnění odvolacího rozsudku vůbec nevyplývá, jakými hmotně-právními předpisy se odvolací soud při právním posouzení věci řídil (viz ust. §157 odst. 2 in fine v návaznosti na ust. §211 o. s. ř.), natož, jak si tyto předpisy vyložil a jak je na daný případ aplikoval, když dospěl k závěru o oprávněnosti žalobního nároku v rozsahu částky Kč 235.953,60. Nejen, že v odůvodnění napadené části rozsudku neodkazuje odvolací soud na žádné ustanovení předpisu hmotného práva, ale z odůvodnění rozsudku není ani zřejmé, z jakých úvah vycházel, když dospěl k závěru o tom, že mezi účastníky nedošlo ke změně sjednané ceny díla a o tom, že žalovaný dluží stále žalobci částku Kč 70.000,- i přes to, že ji zaplatil.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavřel, že dovolací důvod uvedený ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. je naplněn, neboť pro nepřezkoumatelnost uvedených závěrů odvolacího soudu trpí řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Protože Nejvyšší soud nemohl dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení podle ust. §§243b odst. 1, věty za středníkem a §243b odst. 2, věty prvé, o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d, věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. června 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu