ECLI:CZ:NS:2001:33.CDO.2427.2000.1
sp. zn. 33 Cdo 2427/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) O.A. a B) A.A. , proti žalované M.Š. , o 156.000,- Kc s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 C 450/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. února 2000 č.j. 30 Co 845/99-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 21. 9. 1999 č.j. 8 C 450/98-49 zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům 156.000,- Kč s 18 % úrokem od 12. 3. 1995 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 16. 12. 1998 c.j. 8 C 450/98-25, kterým byla žaloba rovněž zamítnuta, byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 1999 č.j. 30 Co 152/99-40 podle §221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel z nesporného tvrzení účastníků, že žalobci v r. 1995 půjčili žalované a jejímu manželovi částku 156.000,- Kč, a po doplnění dokazování a zhodnocení provedených důkazů dále zjistil, že na základě dohody o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu v Ž. převedli dne 11. 1. 1995 manželé Š. jako společní členové a nájemci tohoto bytu svá členská práva a povinnosti na manžele A. s tím, že manželé Š. se zaručují splatit 156.000,- Kč do 11. 3. 1995 manželům A. , kteří po uhrazení dluhu převedou byt zpět na manžele Š. ; k tomuto zpětnému převodu došlo dohodou ze dne 3. 4. 1995. Další dohodou ze dne 2. 10. 1995 manželé Š. znovu převedli svá práva k bytu na A. s tím, že se zaručují splatit částku 156.000,- Kč do 2. 11. 1995 a poté zase dojde ke zpětnému převodu. Taková dohoda o zpětném převodu členských práv a povinností na manžele Š. byla uzavřena 20. 11. 1995. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že půjčená částka byla žalobcům vrácena, a to především vzhledem k tomu, že vrácení půjčených peněz bylo zajištěno převodem členských práv k bytu a ke zpětnému převodu členských práv a povinností, jak to bylo při poskytnutí půjčky dohodnuto, došlo v dubnu 1995. Soud prvního stupně nepovažoval za věrohodné tvrzení žalobců, že tak učinili pouze na naléhání manžela žalované, který měl mít z důvodu převodu členských práv a povinností neustálé rozpory s manželkou, a za pravděpodobné nepovažoval, že by žalobci za situace, kdy měli vrácení půjčky zajištěno uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu, uzavřeli dohodu o zpětném převodu, aniž by byla půjčka zaplacena, a to dokonce dvakrát v jednom roce.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 18. 2. 2000 c.j. 30 Co 845/99-66 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Krajský soud zároveň zamítl návrh žalobců na vyslovení přípustnosti dovolání, neboť se v této věci nejedná o řešení otázky zásadního právního významu, ale o posouzení důkazů v řízení provedených. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry okresního soudu a vzhledem k tomu, že ani v odvolacím řízení nebyl předložen důkaz o tom, že by ke zpětnému převodu členských práv a povinností došlo z jiného důvodu, než jaký byl sjednán (tj. uhrazení dluhu), odvolací soud shodne se soudem prvního stupně dovodil, že žalobci neunesli důkazní břemeno o svém tvrzení, že ke zpětnému převodu došlo, aniž by byl dluh Ing. Š. zcela uspokojen.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. Namítají, že soudy obou stupňů pominuly rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, a že v hodnocení důkazů je možno nalézt rozpor. Poukazují na to, že soud se nevypořádal se skutečností, že předmětná půjčka existovala ještě po datu 3. 4. 1995, kdy došlo ke zpětnému převodu členských práv a povinností, a dále poukazují na rozpory v tvrzeních žalované, které nelze podle jejich názoru při hodnocení důkazů opomíjet. Odvolací soud se nevypořádal ani s jejich tvrzením, že okolností, která přispěla k jejich naivnímu chování spočívajícím v opakovaném převádění členských práv a povinností bez vrácení žalované půjčky, je vedle problému v manželství Š. také vzdálená příbuzenská vazba mezi žalovanou a druhou žalobkyní. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání muže odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nebyly v dovolání tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají. Přípustnost dovolání není dána ani podle §238 odst. 1 písm. b/ o. s. r., neboť v dané věci nejde o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozhodnutí vzhledem k tomu, že předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 1998, který byl odvolacím soudem zrušen, byla žaloba rovněž zamítnuta.
Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek ( jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde jen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci mela pro rozhodnutí ve věci zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu musí mít současně po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Z tohoto pohledu má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudu nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře.
Protože postupem podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. může být dovolání připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, nevyhověl-li odvolacího soud jeho návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, jen z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. Dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. neslouží k řešení právních otázek, ale nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování; k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být přípustnost dovolání založena podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
V posuzovaném případe žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. I když v dovolání uvedli, že napadené rozhodnutí má podle jejich přesvědčení po právní stránce zásadní význam, z obsahu jejich dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že dovolatelé nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, a podstatou jejich námitek je nesouhlas s hodnocením provedených důkazů. Dovolatelé nenamítají, že by odvolací soud po stránce právní nesprávně posoudil skutkový stav věci a nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž namítají nesprávnost skutkových zjištění, z nichž rozhodnutí vychází. Veškeré jejich námitky se týkají zjišťování skutkového stavu věci a jde tedy o dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., a nikoliv o námitky týkající se nesprávného řešení otázky právní ( §241 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. ).
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., spočívající v tom, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. Podmínky přípustnosti dovolání nejsou tedy ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. v daném případe splněny, a dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., aniž se věcí mohl zabývat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
O náhradě nákladu dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladu řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. ledna 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová