ECLI:CZ:NS:2001:33.CDO.2789.2000.1
sp. zn. 33 Cdo 2789/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A) M.S. a B) H.G. proti žalovanému P.Z.,o 39.457,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 C 14/97, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. dubna 2000 č.j. 12 Co 458/99-241, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 1. 1999 č.j. 20 C 14/97-181 uložil žalovanému povinnost zaplatit první žalobkyni částku 19.729,- Kč s 21 % úrokem od 14. 2. 1997 do zaplacení, a zaplatit druhé žalobkyni částku 19.728,- Kč s 21 % úrokem od 14. 2. 1997 do zaplacení. Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 4. 2000 č.j. 12 Co 458/99-241 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jehož přípustnost dovozují z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci, když dovodil, že žaloba je s ohledem na ustanovení §564 obč. zák. předčasná. Namítají, že se odvolací soud vůbec nevypořádal s obsahem jejich doplnění žaloby ze dne 3. 3. 1998, v němž tvrdí, že žaloba je podána včas vzhledem k tomu, že lhůta splatnosti byla stanovena dnem doručení žaloby, a proto podmínky ustanovení §78 obč. zák. ve znění před novelou účinnou od 1. 1. 1992 byly splněny. Navrhují zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o. s. ř. ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst.1 písm. a/ o. s. ř. ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ). Podle §238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč.
V dané věci žalobkyně napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, přičemž předmětem řízení před soudy obou stupňů byl nárok první žalobkyně proti žalovanému ve výši 19.729,- Kč a nárok druhé žalobkyně proti žalovanému ve výši 19.728,- Kč. Přípustnost dovolání proti jednotlivým výrokům je třeba posuzovat samostatně, neboť není rozhodující, že o nároku každé ze žalobkyň vůči žalovanému bylo rozhodnuto jedním rozhodnutím. Rozsudkem odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání, bylo rozhodnuto o peněžitých nárocích žalobkyň, z nichž žádný nepřevyšuje 20.000,- Kč (k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží). Z toho důvodu je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 2 o. s. ř., přičemž okolnost, že součet peněžitého plnění požadovaného každou ze žalobkyň vůči žalovanému přesahuje částku 20.000,- Kč, přípustnost dovolání nezakládá.
Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ( §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž omezení uvedené v ust. §238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. zde neplatí. Dovolatelky netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyň, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1 a §142 odst.1 o. s. ř., neboť žalobkyně neměly v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. ledna 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová