ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.228.2001.1
sp. zn. 33 Odo 228/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Z.K., proti žalovaným 1) J.H., 2) L.H., 3) M.P., a 4) M.P., o 32.542,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 581/98, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 1999 č. j. 28 Co 698/99 - 46, takto:
I. Řízení o dovolání žalovaných 1) a 2) se zastavuje.
II. Dovolání žalovaných 3) a 4) se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 28. července 1999 č. j. 5 C 581/98 - 35 připustil podle §92 odst. 1 o. s. ř., aby do řízení přistoupili na straně žalovaných další účastníci , a to M.P., a M.P., bytem tamtéž.
K odvolání žalovaných 1) a 2) potvrdil Krajský soud v Praze výše uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 1) až 4) včas dovolání, jež odůvodnili tím, že žalovaní 1) a 2) nemají procesní způsobilost být účastníky řízení, neboť nejsou nositeli hmotněprávních povinností, které jsou předmětem řízení. Procesní způsobilost mají pouze žalovaní 3) a 4). Soud proto měl rozhodnout o záměně účastníků tak, jak navrhovali žalovaní 1) a 2). Uplatňují tak dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. a) b) ,d) o. s. ř. ve znění před novelou. č. 30/2000 Sb. Navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 1. 8. 2000 došlým Okresnímu soudu v Rakovníku dne 2.8.2000 vzali žalovaní 1) a 2) dovolání zpět.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o. s. ř.\" (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po účinném zpětvzetí dovolání žalovanými 1) a 2) dovolací řízení proti nim zastavil.
Dovolání žalovaných 3) a 4) shledal Nejvyšší soud nepřípustným.
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně a nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, je dovolání přípustné jen za naplnění předpokladu uvedeného v ustanovení §238 a odst. 1) o. s. ř. Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) změněno usnesení soudu prvního stupně, to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníka nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o. s. ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, f) odvolací řízení zastaveno. O žádný z těchto případů se nejedná. Přípustnost dovolání není dána ani podle §239 o. s. ř., podle kterého připadá do úvahy jen založení přípustnosti dovolání podle proti rozhodnutí ve věci samé; takovým rozhodnutím není usnesení o připuštění přistoupení dalších účastníků do řízení. Protože podle §238a a §239 o. s. ř. dovolání přípustné být nemůže, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Dovolatelé namítají ve vztahu k žalovaným 1) a 2) nedostatek procesní způsobilosti z důvodu, že tito účastníci nebyli subjektem právního vztahu, jež je předmětem daného řízení. Podle dovolatelů svědčí předmětná povinnost pouze vůči žalovaným 3) a 4), kteří byli subjektem daného občankoprávního vztahu. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelé mylně ztotožnili způsobilost být účastníkem řízení, tedy institut vymezený procesním právem, s tzv. aktivní a pasivní věcnou legitimací účastníků. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení tj. způsobilost účastníků mít práva a povinnosti (způsobilost být v řízení účastníkem procesních vztahů), je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, jehož důsledkem je zastavení řízení ( §104 odst. 1 o. s. ř.); naproti tomu nedostatek věcné legitimace účastníků, představující hmotněprávní vztah k předmětu sporu (okolnost, zda žalobce a žalovaný jsou nositeli hmotněprávních oprávnění a povinnosti spjatých s předmětem řízení), není zmatečností ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ale jen důvodem zamítnutí žaloby.
Protože vytýkané nedostatky (i kdyby byly dány) nejsou zaměnitelné s nedostatkem způsobilosti být účastníkem řízení, nepředstavují ani vady řízení podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jež zakládá přípustnost dovolání, neboť žalovaní 1) a 2) mají procesní způsobilost ve smyslu §19 o. s. ř. Řízení tedy zmatečností ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř. netrpí.
Žádnou z dalších vad vypočtených v §237 odst. 1 o. s. ř. dovolatelé nenamítají a ani z obsahu spisu se taková vada nepodává.protože dovolání žalovaných 3) a 4) v této věci není přípustné podle žádného z výše citovaných ustanovení, Nejvyšší soud ČR je odmítl /§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř./.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. srpna 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu