ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.356.2001.1
sp. zn. 33 Odo 356/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce P.m.d.p., a. s., proti žalovanému JUDr. B.G., CSc., o zaplacení 200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 31 C 195/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2000 č.j. 10 Co 912/99-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. dubna 2000 č.j. 10 Co 912/99-61 potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. září 1999 č.j. 31 C 195/98-38, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 200,- Kč s 21 % úrokem od 7.10.1997 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Přípustnost dovolání tedy spatřuje v naplnění podmínek stanovených v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Dovolatel uvedl, že odvolací soud nepřipustil jím navržený důkaz výslechem svědka J.G. k okolnostem významným pro rozhodnutí ve věci. Tím byla žalovanému odňata možnost jednat před soudem. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Podle ustanovení Části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde-li o případ vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu jen za podmínek uvedených v §238 odst. 1 a §239 o. s. ř. Podle §238 odst. 2 písm. a) a §239 odst. 3 o. s. ř. není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,-Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
V posuzovaném případě bylo rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 200,- Kč, nebyly tedy dány předpoklady přípustnosti dovolání podle §238 a §239 o. s. ř.
Dovolatel se výslovně dovolává ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Citované ustanovení zakládá přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový (nesprávný) postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. Účastník řízení zatížený povinností tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky, nemá v procesním slova smyslu právo na to, aby byl soudem proveden jím navržený důkaz (např. výslech svědka). Otázka provedení navržených důkazů plně spadá do působnosti soudu, který podle své úvahy rozhoduje, které důkazy je třeba provést, a které nikoliv. Neprovedení některých účastníkem navržených důkazů proto nelze posuzovat jako jeho zkrácení na možnosti jednat před soudem. Procesní vada při připuštění a provádění důkazů, tedy i neprovedení důkazu navrženého ve sporném řízení procesní stranou zatíženou důkazním břemenem k prokázání okolnosti důležité pro rozhodnutí o věci může představovat jen vadu řízení (jinou než uvedenou v §237 odst. 1 o. s. ř.), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která naplňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. K takové vadě ovšem lze v dovolacím řízení přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Protože rozsudek odvolacího soudu vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není postižen a dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by toto rozhodnutí trpělo jinými vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., a protože podle ustanovení §238 a §239 o. s. ř. dovolání není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci náklady v dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.
předsedkyně senátu