ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.387.2001.1
sp. zn. 33 Odo 387/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce O.M., proti žalovaným: 1) České republice „zastoupené Ministerstvem vnitra ČR, Policií ČR, Správou hl. m. Prahy\", 2) Z.s.p. MV, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce u žalované, o náhradu ušlé mzdy a náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2000, č.j. 21 Co 243/2000 – 30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 11. 5. 1999, č.j. 20 C 88/99 – 8, zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal určení, že jeho „pracovní poměr s PČR Správou P. založený pracovní smlouvou ze dne 22.11.94 nadále trvá\", a že „okamžité zrušení jeho pracovního poměru ze strany Z.s.p. MV je neplatné\". Vedle toho požadoval, aby mu první žalovaná nahradila ušlou mzdu a škodu, přičemž tyto své nároky blíže nespecifikoval. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba nesplňuje náležitosti podle ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. a poté, co marně uplynula lhůta stanovená žalobci soudem k odstranění vytčených vad žaloby, řízení zastavil; o možnosti zastavení řízení v případě neodstranění nedostatků žaloby byl žalobce řádně poučen.
Odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2000, č.j. 21 Co 243/2000–30, podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., odmítl když dovodil, že bylo podáno opožděně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítal, že toto „rozhodnutí bylo soudem vydáno při odnětí možnosti jednat před soudem\". Odvolací soud, aniž by věcně projednal odvolání žalobce, se omezil pouze na zkoumání formálních náležitostí a své rozhodnutí opřel o „mylné vyplývání z doručenky pošty\", se kterou se žalobce nemohl seznámit. Žalobce je přesvědčen, že pošta nedoručovala zásilku obsahující rozhodnutí soudu prvního stupně 30. 7., 31. 7. ani 1.8.99, a že v těchto dnech nezanechala adresátovi oznámení o uložení zásilky; její zpráva zaslaná na výzvu soudu je proto „účelovým podvodem, majícím zabránit věcnému projednávání porušení práv občana ze strany policie soudem\". Podle žalobce má soud znát „špatnou činnost pošt jako jev trvalý, neměnný a nenapravitelný již mnoho let\". Pokud za dané situace odvolací soud uvěřil sdělení pošty a odmítl jako opožděné žalobcovo odvolání, které bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě, zabránil mu nesprávným postupem účastnit se věcného projednání odvolání a odňal mu tím možnost jednat před soudem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále opět jen „o. s. ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jednoměsíční lhůta pro podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou. Ve smyslu §57 odst. 2 o. s. ř. končí běh této lhůty uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není - li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že oběma žalovaným bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 20. 7. 2000. Zástupce žalobce, advokát JUDr. V.S., nebyl doručovatelem v místě doručování, tj. v sídle na adrese v P. zastižen a doručovaná zásilka obsahující usnesení odvolacího soudu, byla dne 20. 7. 2000 uložena na poště, o čemž byl adresát informován; zásilku pak převzal osobně na poště dne 27. 7. 2000 a tuto skutečnost stvrdil vlastnoručním podpisem na doručence. Z výpovědi zástupce žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 4 a posléze i u dovolacího soudu bylo zjištěno, že se dne 20. 7. 2000 v P. na adrese doručení zdržoval, nezaměstnává ani koncipienty, ani jiné pracovníky, které by pověřil přijímáním zásilek. Listovní zásilku obsahující usnesení odvolacího soudu si vyzvedl na poště dne 27. 7. 2000, když vycházel z poučení pošty, že listovní zásilku je možné vyzvednout do patnácti dnů od jejího uložení na poště, tedy do 4. 8. 2000.
Podle ustanovení §46 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle §48 odst. 3 o. s. ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.
Protože u zástupce žalobce nejsou pracovně činní osoby uvedené v ustanovení §48 odst. 3 o. s. ř. a zástupce žalobce se dne 20. 7. 2000 na adrese v P., kde má jako advokát sídlo, zdržoval, lze v souladu s fikcí doručení podle o ustanovení §46 odst. 2 věty třetí o. s. ř. uzavřít, že mu dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo doručeno dnem, kdy byla zásilka uložena na poště, tj. dnem 20. 7. 2000; skutečnost, že byl poštou informován o možnosti vyzvednout si listovní zásilku do patnácti dnů od jejího uložení, tedy do 4. 8. 2000, je pro posouzení věci irelevantní. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 20. 7. 2000 a lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí dne 21. 8. 2000. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno přímo u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 25. 8. 2000.
Jelikož bylo dovolání podáno dne 25. 8. 2000, tedy po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím věcně zabývat – odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaným, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a žalobce na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. července 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu