ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.45.2001.1
sp. zn. 33 Odo 45/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P.p., a. s., proti žalovanému J.K., o zaplacení částky 1.111,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 126/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2000 č. j. 19 Co 160/2000-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném, aby jí zaplatil částku 1.111,80 Kč s 19% úrokem z prodlení od 30.6.1995 do zaplacení. Žalovaný byl odběratelem plynu na adrese K. v P. a za dodávku plynu v období od dubna 1994 do března 1995 neuhradil žalobkyni vymáhanou částku.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 25. října 1999 č. j. 14 C 126/97-38 žalobu zamítl a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. května 2000 č. j. 19 Co 160/2000-51 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1.111,80 Kč s 19% úrokem z prodlení od 30.6.1995 do zaplacení, dále že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 5.950,- Kč k rukám JUDr. S. a zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.150,- Kč na účet JUDr. S., vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že napadá rozsudek Městského soudu v Praze v plném rozsahu, a to z důvodu podle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., neboť mu ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. byla odňata možnost jednat před odvolacím soudem. Dovolatel namítá, že nebyl k jednání u odvolacího soudu předvolán a nemohl se tak vyjádřit k novému tvrzení žalobkyně. Rovněž mu bylo znemoženěno k podpoře svých námitek navrhnout důkazy. Dovolatel dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, čímž byl naplněn dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu druhého stupně byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání v tomto případě však není přípustné mj. ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,-Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč (§238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). V dané věci tedy není dovolání z tohoto důvodu přípustné, neboť jak vyplývá z dovolání napadeného výroku odvolacího soudu, bylo jím rozhodnuto pouze o peněžitém plnění v částce 1.111,80 Kč s příslušenstvím, tedy o částce nepřesahující hranici předpokládanou v §238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř..
Přípustnost dovolání v této věci, kdy žalovaný napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, může být tedy dána pouze z důvodů uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. Dovolatel uplatňuje jeden z těchto důvodů, uvedený v §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává, tedy i tehdy, jestliže soud věc projednal v rozporu s §101 odst. 2 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka či mu znemožnil vyjádřit se k návrhům na důkazy a k důkazům, které byly provedeny, přednést své návrhy (§123, §215 o. s. ř.) a pod. O takový případ se však v posuzované věci nejedná.
Z ustanovení §115 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že není povinností soudu účastníka předvolat k jednání, není-li jeho přítomnosti třeba; v takovém případě postačí jeho vyrozumění o času a místě, tj. kdy a kde se koná jednání nebo jiné zasedání soudu. Vyrozumění účastníka o jednání nebo o jiném roku soudu nelze ovšem pominout, neboť jde o povinnost soudu umožnit účastníku realizovat procesní práva, která mu zákon připouští.
Jestliže účastník řízení je zastoupen advokátem s plnou procesní mocí (§25 o. s. ř.), jeho procesní práva a povinnosti vykonává v řízení jeho zástupce. V takovém případě stačí o nařízeném jednání vyrozumět zástupce účastníka, není-li přítomnosti účastníka u jednání třeba. Povinnost předvolat zastoupeného účastníka k jednání je dána jen tehdy, je-li třeba, aby byl vyslechnut nebo má-li účastník něco osobně vykonat (§49 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přítomnosti účastníka u jednání třeba, je věcí jeho zástupce, aby ho o nařízeném jednání informoval, a je pak na účastníkovi, zda se jednání zúčastní či nikoliv. Vzhledem k tomu, že jeho práva a povinnosti v řízení přísluší konat jeho zástupci (§28 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), nemůže být účastník v případě své neúčasti u jednání na svých procesních právech zkrácen.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaný na základě plné moci ze dne 22. prosince 1997 (č.l. 24 spisu) byl v řízení zastoupen advokátem JUDr. R., který ho zastupoval před soudem prvního i druhého stupně. V průběhu řízení mu bylo umožněno činit přednesy, navrhovat důkazy a mohl se vyjádřit k dokazování i právní stránce věci. Odvolací soud k projednání odvolání žalobkyně nařídil jednání (§214 odst. 1 o. s. ř.) na 3. května 2000, o jehož konání náležitě (vzorem 10 o. s. ř.) vyrozuměl zástupce účastníků /zástupci žalovaného bylo vyrozumění doručeno 13.dubna 2000/. Substituční plnou mocí ze dne 2. května 2000 /č.l. 44 spisu/ zmocnil zástupce žalovaného svého zaměstnance Mgr. F., adv. koncipienta, aby jej zastoupil na jednání u Městského soudu v Praze dne 3. května 2000. Postupem odvolacího soudu, který ve věci dne 3. května 2000 jednal v přítomnosti substitucí zajištěného zástupce žalovaného Mgr. F., nemohl být žalovaný zkrácen na svých procesních právech, neboť jeho práva a povinnosti v řízení byl příslušen konat jeho zástupce. Pokud snad procesní práva, k nimž je odvolatel podle občanského soudního řádu oprávněn, nebyla při tomto jednání prostřednictvím jeho zástupce uplatněna, nedošlo k tomu v důsledku nesprávného postupu soudu.
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. není tedy dán. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř.
Na základě uvedených skutečností proto Nejvyšší soud ČR podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z pohledu dovolatelem namítaného dovolacího důvodu ve smyslu §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 , §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. června 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu