ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.683.2001.1
sp. zn. 33 Odo 683/2001-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J.S., proti žalovanému J.Š., o zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím proti vrácení osobního automobilu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 88/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2001 č. j. 16 Co 104/2001-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 18. listopadu 1998 č. j. 15 C 88/97-25 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 140 000 Kč s 21% úrokem z prodlení od 21. 4. 1997 do zaplacení proti vrácení osobního automobilu zn. P., žalobcem žalovanému, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný dne 2. 4. 1997 inzeroval v A. prodej osobního automobilu zn. P. a uváděl, že je jako nový, rok výroby 1992, 26 000 km, cena 145 000 Kč. Dne 3. 4. 1997 si žalobce za účasti svědků J. a M. D. a V.J. auto prohlédl, svezl se v něm a téhož dne uzavřel s žalovaným kupní smlouvu. Předmětem této smlouvy byl inzerovaný automobil, kupní cena byla sjednána částkou 145 000 Kč, sjednán byl i způsob jejího zaplacení. Kupní smlouva označovala jednotlivé součásti a příslušenství auta jako původní, bylo v ní uvedeno i poškození vozu a stav tachometru s hodnotou 25 600 km. Dopisem ze dne 17. 4. 1997, který byl adresován žalovanému, žalobce od kupní smlouvy odstoupil, protože podle žalobce uvedený počet kilometrů neodpovídá skutečnosti a automobil nemá motor s přímým vstřikováním. Další nesrovnalosti měly být uvedeny v příloze odstoupení od smlouvy. Znalec Ing. V.Ž., který vypracoval znalecký posudek na žádost žalobce, uvedl v tomto posudku, že údaj počítače kilometrů nelze považovat za směrodatný pro stanovení amortizace, zhodnotil technický stav vozidla a stanovil jeho obecnou cenu částkou 88 000 Kč. Ze svědeckých výpovědí soud prvního stupně zjistil, že se svědci účastnili koupě vozu, auto se jim při projížďce zdálo dobré, žalovaný na dotaz žalobce uváděl, že má najeto 26 000 km.
Uplatněný nárok soud prvního stupně posoudil podle §597 odst. 2 občanského zákoníka a dospěl k závěru, že odstoupení žalobce od kupní smlouvy bylo důvodné. Vzal za prokázané, že inzerátem a dále při jednáních předcházejících uzavření kupní smlouvy i kupní smlouvou žalovaný žalobce ujistil o počtu ujetých kilometrů, avšak toto ujištění se ukázalo nepravdivým. Automobil vykazuje podle znaleckého posudku u některých částí motoru opotřebení na hranici životnosti, které by nevykazoval, pokud byl měl najeto jen udávaných 26 000 km. Podle soudu prvního stupně je přitom počet ujetých kilometrů důležitá vlastnost, která poskytuje informaci o intenzitě používání, a tím též o opotřebení vozu jako celku, popř. i jeho jednotlivých částí. Pokud tedy žalovaný tvrdil, že informoval žalobce pouze o stavu odpovídajícímu tachometru, když jiný údaj neměl k dispozici, toto jej podle názoru soudu prvního stupně nezbavuje odpovědnosti za nepravdivé údaje. Soud prvního stupně proto v plném rozsahu vyhověl žalobě, když vzal za prokázané, že ujištění žalovaného o počtu najetých kilometrů, které bylo pro žalobce jedním z rozhodujících kriterií pro koupi vozu, se ukázalo s ohledem na opotřebení vozu nepravdivým.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. září 1999 č. j. 12 Co 289/99-47 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 29. listopadu 2000 č. j. 29 Cdo 2228/2000-63 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu se závazným právním názorem k dalšímu řízení
Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 24. dubna 2001 č. j. 16 Co 104/2001-71 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i jeho právním hodnocením věci. Doplnil, že vadami je třeba rozumět všechno, co snižuje možnost užití a upotřebení věci nebo ji jinak znehodnocuje, právně či fakticky. Za vady je nutné považovat i nedostatek vlastností, o kterých prodávající ujistil kupujícího, že je předmět koupě má. Nemusí přitom jít jen o vlastnosti, které si kupující vymínil, ale i o další vlastnosti, které byly prodávajícím věci předem přisouzeny. Je tedy zřejmé, že za takovou vadu lze označit i podstatný rozdíl mezi skutečným počtem vozidlem najetých kilometrů na straně jedné a ujištěním prodávajícího o takové skutečnosti na straně druhé. Závěry znaleckého posudku Ing. V. Ž., ze kterých soud prvního stupně vycházel, pak nebyly zpochybněny ani žalovaným, ani výpovědí svědků a nemohly být zpochybněny ani výpovědí svědků navrhovaných žalovaným. Odvolací soud uzavřel, že žalobce odstoupil od předmětné kupní smlouvy v souladu s §597 odst. 2 ObčZ pro prohlášení žalovaného o počtu najetých kilometrů, které se později ukázalo jako nepravdivé.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a také spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání dovozuje žalovaný z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, neboť podle dovolatele má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (t.j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 18. listopadu 1998. Odkaz dovolatele na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. je tedy nesprávný a přípustnost dovolání je nutno posuzovat podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedených v §237 odst. 2 o. s. ř., jež však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné, je-li řízení zatíženo vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se však ze spisu nepodávají a ani žalovaný netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Takový případ však v dané věci nenastal.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V projednávané věci však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil.
Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.) V dané věci však žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. října 2001
JUDr. Zdeněk D e s , v. r.
předseda senátu