ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.808.2001.1
sp. zn. 33 Odo 808/2001-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. J. L., advokátem, proti žalované M. S., zastoupené Mgr. I. S., advokátem, o zaplacení 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 446/99-29, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2000 č.j. 18 Co 411/2000-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.825,- Kč k rukám jejího zástupce Mgr. I. S., advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. listopadu 2000 č.j. 18 Co 411/2000-51 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. února 2000 č.j. 8 C 446/99-29, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 150.000,-Kč s 19% úrokem z prodlení od 25. 9. 1995 do zaplacení, a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že (shodně jako před ním soud prvního stupně) nesprávně posoudil otázku promlčení žalobcova práva na vrácení částky 150.000 Kč. Ačkoli „mezi účastníky šlo o běžný obchodní případ“, použil odvolací soud při aplikaci práva občanský zákoník a nadto ani nezkoumal, zda se nejedná o bezdůvodné obohacení úmyslné, kde se právo promlčuje v desetileté promlčecí lhůtě. Žalobce připomíná, že o tom, že částka 150.000,- Kč nebyla jako záloha vyúčtována a že zboží za tuto částku nebylo dodáno, se účastníci dozvěděli na základě kontroly provedené finančním úřadem dne 2. 9. 1994. Reakce žalované na žalobcovu urgenci o zaplacení částky 150.000,- Kč nasvědčují tomu, že dobře věděla o existenci svého závazku, ale neměla v úmyslu tento dluh uhradit. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná s námitkami obsaženými v dovolání žalobce nesouhlasí a připomíná, že byly uplatněny již v předchozích řízeních. Pokud jde o předmět řízení, znovu zdůrazňuje, že mezi účastníky byly vypořádány vztahy (jak vyplývá z potvrzení o narovnání) dne 22. 11. 1993, přičemž údajná záloha 150.000,- Kč byla zaplacena již dne 25. 9. 1992; žalobce tedy měl vědět, jaké pohledávky ke dni ukončení spolupráce vůči žalované má. Právě nedbalost a nepořádnost žalobce při podnikání motivovala žalovanou k ukončení jejich spolupráce. Žalovaná nepovažuje věc za zásadně právně významnou a navrhuje, aby dovolání žalobce bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejde-li o případ vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. (a ty v daném případě nebyly dovolatelem namítány a ani z obsahu spisu nevyplývají), je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 o. s. ř. Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání jen ve třech případech.V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku (§239 odst. 1 o. s. ř.). Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní otázka, má po právní stránce zásadní význam.
O žádný ze shora uvedených případů přípustnost dovolání opřít nelze. Odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně podle §239 odst. 1 o.s.ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalobce před vyhlášením potvrzujícího výroku rozsudku neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích §239 odst. 2 o.s.ř.
Za dané procesní situace nelze dovodit přípustnost dovolání ze žádného ustanovení občanského soudního řádu. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž se mohl zabývat věcnými námitkami v dovolání snesenými – podle §243b odst. 4 věty první o.s.ř. a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za jednu čtvrtinu sazby odměny ve výši 6.750,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2001
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu