ECLI:CZ:NS:2001:4.ND.216.2001.1
sp. zn. 4 Nd 216/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2001 v trestní věci obviněného M. V., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 27/2000, o návrhu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. a contr. se návrh z a m í t á .
Odůvodnění:
Dne 27. 11. 2000 byla u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze podána obžaloba na M. V. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák., podle právní úpravy platné do 31. 12. 1997.
Dne 6. 8. 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) doručen návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze na odnětí věci obviněného a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě.
V odůvodnění navrhovatel uvedl, že kromě jediné svědkyně, která je z Prahy, jsou všichni svědci, jejichž výslech přichází v úvahu, z obvodu Krajského soudu v Ostravě. Snadnější a ekonomičtější tedy bude, aby se svědci dostavovali k soudu místně bližšímu, s čímž může souviset i jejich ochota se k soudu dostavit vůbec. Taktéž pro obhájkyni obviněného, která má sídlo v Ostravě, bude snazší se dostavit k soudu v Ostravě než k Městskému soudu v Praze. Z důvodů procesní ekonomiky, rychlosti a snadnějšího provedení hlavního líčení je proto tento návrh učiněn.
Nejvyšší soud, jehož příslušnost jako delegujícího soudu vyplývá z ustanovení §25 věta druhá tr. ř., neboť je oběma soudům nejblíže společně nadřízen, učinil v posuzované věci níže uvedená zjištění a závěry.
Věcná a místní příslušnost Městského soudu v Praze ke konání řízení v prvním stupni vyplývá z ustanovení §17 a §18 odst. 1 tr. ř. a zjevně o ní nepochybuje ani tento soud.
Podle §25 věta prvá tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně.
Pojem „důležité důvody\" není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že musí jít o skutečnosti, jež jsou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř. je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci (soudu), vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen LPS).
V posuzovaném případě se odůvodnění návrhu na delegaci v podstatě opírá o skutečnost, že většina svědků, jejichž protokoly o výpovědích jsou obsaženy v trestním spise, má trvalé bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě, přičemž tyto svědky bude patrně nutné vyslechnout v hlavním líčení. Z toho je dovozováno bezproblémovější a hospodárnější projednání věci u Krajského soudu v Ostravě. Předložený návrh ale nelze považovat za dostatečně podložený s ohledem na samotný obsah trestního spisu.
Předně okolnost, že svědci, jejichž výslech je v podané obžalobě navrhován, bydlí v obvodu jiného než příslušného soudu, může být důvodem k delegaci věci, ale pouze za stavu, existují-li zde současně další skutečnosti, na základě nichž lze spolehlivě dovodit, že procesně nepříslušný soud může věc projednat podstatně rychleji a hospodárněji. Pouze v takovém případě je možné učinit výjimku ze zásady uvedené v čl. 38 odst. 1 LPS.
V dané věci je třeba poukázat na okolnost, že v ní celkem bylo vyslechnuto šest svědků. Z pěti z nich skutečně tři trvale bydlí v obvodu Krajského soudu v Ostravě, ale svědci A. S. a F. Š. mají bydliště shodně ve Z., což je v obvodu Krajského soudu v Brně. Tato okolnost ale sama o sobě ještě nevyúsťuje automaticky v jistotu, že soudní řízení pokud bude provedeno u Krajského soudu v Ostravě povede k podstatným ekonomickým úsporám, než by tomu bylo při řízení konaném u příslušného soudu. Šestým svědkem je totiž Ing. M. S., která má trvalé bydliště v P. Potřebu jejího výslechu v hlavním líčení nelze označit za nepravděpodobnou, jak to navrhovatel naznačuje, zejména s ohledem na celkovou důkazní situaci a obhajobu uplatněnou obviněným, na něž poukázal i Městský soud v Praze v usnesení, jímž se věc neúspěšně pokusil vrátit státnímu zástupci k došetření. Z těchže důvodů se jeví pravděpodobnou i nezbytnost výslechu J. K., který dosud jako svědek vyslechnut nebyl, přičemž místo jeho současného pobytu není dostatečně známé. V této situaci nelze dopředu vyloučit ani potřebu výslechu dalších osob, která může vyplynout v průběhu prováděného dokazování před soudem. To vše spolu s okolností, že obviněný se nyní má trvale zdržovat v H. S., což je v okrese S., nedovoluje učinit závěr o výrazně hospodárnějším a rychlejším řízení, pokud věc bude projednána u Krajského soudu v Ostravě a nikoli u Městského soudu v Praze.
Nad rámec tohoto závěru je třeba podotknout, že úvahy navrhovatele o případné ochotě či neochotě svědků bydlících na Moravě podat svědectví pokud hlavní líčení bude konáno v Praze, jsou nepatřičné. Podle §97 tr. ř. se obecná povinnost svědčit vztahuje bez rozdílu na každého, komu v takovém úkonu nebrání jiné zákonem předvídané překážky. Pokud svědek svévolně této své povinnosti nedostojí, trestní řád obsahuje ustanovení, kterými jej lze za takové jednání postihnout (§66 odst. 1 tr. ř.), event. jeho přítomnost zajistit jiným způsobem (§98 tr. ř.). Navíc bez konkrétních poznatků v daném směru nelze podobné problémy s dostavováním se svědků k hlavnímu líčení presumovat. Obhájkyně obviněného má skutečně sídlo v Ostravě, ale jedná se o obhajobu uskutečňovanou na základě plné moci (č. l. 8 trest. spisu), a proto v souvislosti s obhajobou obviněného nikterak nelze uvažovat o případných obtížích obhájkyně dostavovat se na jednání u Městského soudu v Praze, a již vůbec ne o kritériu hospodárnosti řízení.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že předmětná trestní věc nemůže být projednána podstatně rychleji a hospodárněji u Krajského soudu v Ostravě než u soudu příslušného. Proto návrh na delegaci věci obviněného Marka Veselého podle §25 tr. ř. a contr. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec