ECLI:CZ:NS:2001:4.ND.24.2001.1
sp. zn. 4 Nd 24/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený rozhodl ve věci navrhovatelky Ing. R. S., proti odpůrci A. S., o rozvod manželství, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 247/2000, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Táboře se z a m í t á .
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně postoupil dne 17. 1. 2001 v souladu s ustanovením §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky návrh navrhovatelky, aby věc - řízení o rozvod manželství -, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 14 C 247/2000, byla z důvodu vhodnosti postoupena Okresnímu soudu v Táboře.
Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že předcházející řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství bude probíhat u Okresního soudu v Táboře. Zdůraznila také vzdálenost svého trvalého bydliště od procesního soudu. Vzhledem k tomu, že pečuje o dvě nezletilé děti, z nichž syn je dosud velmi malý, pak komplikovanost dopravy a vzdálenost procesního soudu by mohly znamenat delší odloučení navrhovatelky od dětí a nutnost zajistit péči o ně po tuto dobu prostřednictvím jiné osoby.
Odpůrce, byv vyzván k vyjádření ve smyslu ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř., vyslovil s přikázáním věci jinému soudu nesouhlas. Podle jeho názoru není vzdálenost mezi Táborem a Novým Jičínem tak značná, aby opravňovala k takovým závěrům, jimiž navrhovatelka argumentuje. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka s partnerem a dětmi žije v jednom bytě, nesvěří děti zřejmě do péče jiné osoby poprvé. Poukázal také na okolnost, že řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem je řízením samostatným, a nelze tudíž dovozovat, že i v řízení o rozvod manželství by měl rozhodovat stejný procesní soud.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti. Tyto důvody vhodnosti musí být takové povahy, aby z nich jednoznačně plynulo, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Při posuzování podmínek delegace věci a podmínek vhodnosti má pak zásadní význam i stanovisko účastníků řízení.
Postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost je určena zákonem. Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností. Okolnost, že navrhovatelka bude zřejmě po dobu jednoho dne mimo trvalé bydliště, se požadovanou mimořádností nevykazuje. Zcela neodůvodněn je také závěr, že by řízení před Okresním soudem v Táboře bylo rychlejší a hospodárnější. Bylo nutno vzít v úvahu také zásadně nesouhlasné stanovisko odpůrce.
Vzhledem ke skutečnostem uvedeným výše Nejvyšší soud České republiky neshledal splnění podmínek pro tzv. delegaci vhodnou podle §12 odst. 2 o. s. ř. a návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Táboře zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený věc posoudil podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část. 12, hlava I., bod č. 4 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. ledna 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. D. N.