ECLI:CZ:NS:2001:4.ND.422.2000.1
sp. zn. 4 Nd 422/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2001 spor o příslušnost mezi Okresním soudem Praha-západ a Okresním soudem v Uherském Hradišti v trestní věci obviněných S. H. K., a rozhodl takto:
Podle §24 tr. ř. příslušným soudem k projednání předmětné věci je Okresní soud v Uherském Hradišti.
Odůvodnění:
Okresní státní zástupce pro Prahu-západ podal dne 9. 8. 1999 u Okresního soudu Praha-západ obžalobu na obviněného S. H. K. a dalších 23 obviněných pro skutek, že v období od prosince 1996 do 7. 6. 1998 se podíleli na činnosti obviněným M. M. v U. B. a okolí, vytvořeného společenství lidí začleněného do mezinárodního gangu zabývajícího se výdělečným pašováním ilegálních migrantů ze zemí Asie a Balkánského poloostrova do zemí Evropské unie, přičemž obviněný M. M. tyto činnosti koordinoval a řídil buď sám anebo prostřednictvím obviněných D. P. a P. Š. přebírání běženců na česko-slovenských státních hranicích mimo oficiální přechody zejména v prostoru mezi obcemi S. a B. s využitím důležitých informací od příslušníků Policie ČR obviněných M. F., L. M. a T. N. tak, že věděl v kterém prostoru a čase lze provést převzetí běženců od slovenské skupiny L. O. a tyto za mnohdy nelidských podmínek, obvykle pod dohledem obviněných S. J., P. P., L. J. a později i dalších (obv. S. G., obv. P. M. a obv. R. N.), nakládali do vozidel řidičů obviněných B. S., S. G., A. G., J. M., M. S., J. Š., M. N., I. K., R. K., R. N. a P. M. a odváželi je do vnitrozemí buď k dočasnému ubytování prostřednictvím obviněných B. G. nebo S. S. anebo přímo odběrateli na území České republiky, jímž byl nejméně obviněný S. H. K., který dál zajišťoval ubytování běženců a jejich další transport do různých měst Spolkové republiky Německo, přičemž dále k zamezení rizika odhalení činnosti spolčení pro případ odhalení konkrétních případů jim poskytoval právní a jiné rady i konkrétní právní pomoc advokát obviněný JUDr. J. Š. za účelem utajení pravidelné a organizované podstaty této trestné činnosti, přičemž takto převedli nejméně cca 3390 osob a touto činností získali nejméně částku blížící se 17.000.000,- Kč.
Tento skutek byl v obžalobě u všech obviněných shodně kvalifikován jako trestné činy účast na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a nedovolené překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák. V případě obviněných M. F., L. M. a T. N. též jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák.
Okresní soud Praha-západ po předběžném projednání obžaloby usnesením ze dne 31. 1. 2000 sp. zn. 2 T 210/99 rozhodl podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., že se trestní věc obviněných vrací státnímu zástupci k došetření a dále rozhodl o vazbě obviněných.
O stížnostech podaných státním zástupcem a třemi obviněnými proti usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 4. 2000 sp. zn. 11 To 165/2000 tak, že podle §149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. zrušil napadené usnesení ve výroku o vrácení věci státnímu zástupci k došetření a dále ohledně části výroků o vazbě obviněných a sám znovu rozhodl podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., že se věc postupuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Uherském Hradišti a taktéž rozhodl o vazbě obviněných. Tento svůj postup odůvodnil tím, že Okresní soud Praha-západ sice správně podanou obžalobu předběžně projednal, ale opomněl řešit otázku místní příslušnosti. Tato otázka úzce souvisí s ústavním principem zákonného soudce (čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Dovedeno do konce, jedině soudce věcně a místně příslušného soudu může činit po podání obžaloby rozhodnutí, jako např. vrátit věc státnímu zástupci k došetření. K takovému rozhodnutí ale Okresní soud Praha-západ podle stížnostního soudu příslušný není, neboť není příslušný ke konání společného řízení o trestných činech uvedených v obžalobě. V této souvislosti poukazuje na znění ustanovení §21 odst. 2 tr. ř. a dovozuje z toho, že společné řízení by měl konat soud, který je příslušný konat řízení o pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu, a to s ohledem na místo spáchání takového činu. V posuzované věci pokládá za rozhodující pro určení místní příslušnosti soudu místo, kde byl spáchán nejtěžší trestný čin a tím je nikoli trestný čin zločinného spolčení (správně účast na zločinném spolčení) podle §163a odst. 1 tr. zák., ale trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Tohoto se měli dopustit obvinění M., F. a N., jako příslušníci policie, služebně zařazení na služebnách pohraniční policie na okrese Uherské Hradiště, přičemž ze shromážděných důkazů považuje za zřejmé, že tento trestný čin nebyl spáchán na okrese Praha-západ, nýbrž v okrese Uherské Hradiště. Proto není příslušným k projednání věci Okresní soud Praha-západ, ale Okresní soud v Uherském Hradišti. Krajský soud v Praze, coby soud stížnostní, proto zrušil v napadeném usnesení Okresního soudu Praha-západ m. j. výrok o vrácení věci státnímu zástupci k došetření a sám rozhodl o postoupení věci místně příslušnému soudu v Uherském Hradišti.
Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 8. 2000 sp. zn. 1 T 437/2000 bylo v dané trestní věci podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam rozhodnuto, že se postupuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha-západ. Toto své rozhodnutí Okresní soud v Uherském Hradišti odůvodnil tím, že jedním z míst překládky nelegálních migrantů měla být obec P. v okrese Praha-západ. To celé za situace, kdy jsou obvinění stíháni nejen pro trestný čin nedovolené překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák., ale rovněž i pro trestný čin účast na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., který je ohrožen vyšší trestní sazbou, než první uvedený trestný čin. Proto je nutné aplikovat pro určení místní příslušnosti soudu nikoli pouze ustanovení §18 odst. 1 tr. ř., ale také ustanovení §20 odst. 1, §21 odst. 2 a zejména §22 tr. ř. Protože je zřejmé, že určitá část trestné činnosti měla být páchána také na území okresu Praha-západ, je tamní okresní soud jedním z většího množství místně příslušných soudů a byla-li u něho státním zástupcem podána obžaloba, pak byla založena jeho místní příslušnost k projednání této trestní věci. Proto Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl po předběžném projednání obžaloby tak, že svoji místní příslušnost neuznal a postoupil věc k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha-západ. Jmenovaný soud dále v odůvodnění svého usnesení poukazuje na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 1999 sp. zn. 10 To 405/99 a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1999 sp. zn. 4 Nd 377/99. Domnívá se proto, že v otázce místní příslušnosti bylo již ve věci rozhodnuto, přičemž usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2000 sp. zn. 11 To 165/2000 je v příkrém rozporu s právním názorem vysloveným v citovaných usneseních. Dále je poukazováno na skutečnost, že část soudců Okresního soudu v Uherském Hradišti se ve věci cítí být podjata a zbývající navrhují z důvodu vhodnosti postup podle §25 tr. ř., a to s ohledem na vztah k osobě obviněného JUDr. Š.
Nejvyšší soud, jako soud oběma uvedeným soudům společně nadřízený, věc projednal v neveřejném zasedání a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
V prvé řadě je nutné poznamenat, že správně se měl Okresní soud v Uherském Hradišti omezit na pouhé vyslovení své nepříslušnosti usnesením podle analogie §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., proti němuž není stížnost přípustná, a věc již nepostupovat soudu, který mu ji sám postoupil (byť zde to byl Krajský soud v Praze v postavení stížnostního soudu, který ale svým usnesením nahradil rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ). Přes toto formální pochybení Okresní soud v Uherském Hradišti věc bez dalšího správně předložil Nejvyššímu soudu, aby rozhodl nastalý spor o příslušnost ve smyslu ustanovení §24 tr. ř.
S ohledem na právní kvalifikaci žalovaného skutku je ve smyslu §16 a §17 tr. ř. nepochybné, že řízení v prvním stupni bude konat okresní soud. Tuto věcnou příslušnost ani žádný z výše uvedených soudů nezpochybňuje. Vzniklý spor se proto týká výhradně příslušnosti místní.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
Podle §20 odst. 1 tr. ř. o všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, koná se společné řízení.
Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Místem, kde byl trestný čin spáchán, je místo kde byl vykonán trestný čin, tj. především místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňující objektivní stránku trestného činu, avšak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Smyslem také je, aby trestní řízení bylo provedeno ekonomicky a účelně, přičemž jde i o to, aby soud mohl obviněnému, který spáchal více trestných činů, uložit úhrnný nebo souhrnný trest a při více obviněných, jejichž trestné činy spolu souvisí, mohl lépe zhodnotit míru zavinění a lépe odstupňovat tresty. Z tohoto pohledu se pak rozlišuje souvislost trestních věcí, subjektivní, tj. v osobě, kdy se téže osobě klade za vinu více trestných činů, a objektivní, tj. ve věci, kdy trestné činy více osob spolu vzájemně souvisí. V případech, kdy je příslušných několik soudů, které si jsou postaveny na roveň se při řešení místní příslušnosti vychází ze zásad, že při objektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu, při subjektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení o nejtěžším trestném činu a při kombinaci objektivní a subjektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení proti obviněnému jako pachateli nejtěžšího z posuzovaných trestných činů. Nejtěžším trestným činem je trestný čin s nejpřísnější trestní sazbou.
Na základě uvedených zásad a principů vtělených do citovaných ustanovení trestního řádu, upravujících místní příslušnost soudu, je nutné konstatovat, že argumenty obsažené v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2000 sp. zn. 11 To 165/2000 jsou důvodné a místně příslušným k projednání předmětné věci je od počátku Okresní soud v Uherském Hradišti. Oprávněně lze vycházet z úvahy, že nejtěžší trestný čin z těch, pro něž byla podána obžaloba (§158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák(, byl spáchán v obvodu tohoto okresního soudu a je to tudíž tento soud, který je příslušný k provedení společného řízení o všech trestných činech a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí. Ustanovení §22 tr. ř., upravující situaci, kdy je místní příslušnost dána u několika soudů, se v konkrétním případě uplatnit nemůže, neboť místní příslušnost soudu vyplývá z předchozích ustanovení trestního řádu.
Na výše konstatované závěry nemůže mít vliv ani poukazování na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 1999 sp. zn. 10 To 405/99, neboť tímto rozhodnutím v žádném případě nebyla založena místní příslušnost Okresního soudu Praha-západ. Tímto rozhodnutím sice bylo zrušeno usnesení posledně jmenovaného soudu, jímž vyslovil svoji nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, ale stalo se tak z důvodu ryze formálně právního, neboť předmětné usnesení bylo přijato senátem, jehož předsedkyní byla vyloučená soudkyně. Pokud pak nad rámec relevantních důvodů byly v odůvodnění usnesení krajského soudu vyjádřeny i určité úvahy ohledně místní příslušnosti Okresního soudu Praha-západ, nelze tyto považovat za závazné, neboť neměly svůj odraz ve výroku vydaného usnesení. Okresní soud Praha-západ se jimi při svém dalším postupu s největší pravděpodobností řídil, neboť se již nepokusil o nové rozhodnutí, jímž by věc postoupil, podle jeho předchozího stanoviska, příslušnému soudu, ale ani tato okolnost nemůže na správnosti výše zmíněných závěrů nic změnit. Z věcného hlediska pak bylo správné i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1999 sp. zn. 4 Nd 377/99, kterým byl zamítnut návrh na odnětí a přikázání věci Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, případně jinému okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu v Brně, neboť takový návrh může důvodně podat pouze soud, jehož příslušnost je nepochybně dána, což nebyl případ Okresního soudu Praha-západ.
Z hlediska určení místní příslušnosti soudu není ani relevantní argumentace o tom, že se část soudců Okresního soudu v Uherském Hradišti cítí být ve věci podjata. Podle ustanovení §31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení z důvodů uvedených v §30 tr. ř. rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Z obsahu předloženého spisu není patrné, že by senát, kterému byla zmíněná trestní věc u Okresního soudu v Uherském Hradišti přidělena k vyřízení, rozhodl tímto procesním způsobem o vyloučení soudce nebo přísedícího. Pokud by se pak důvodem pro návrh na delegaci věci podle §25 tr. ř. mělo stát vyloučení soudců, muselo se jednat o vyloučení všech soudců příslušného soudu, o čemž by rovněž nejprve muselo být rozhodováno postupem podle §31 tr. ř.
Nejvyšší soud proto v předmětném kompetenčním sporu rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný Okresní soud v Uherském Hradišti.
Nad rámec si Nejvyšší soud dovoluje poznamenat, že dosavadní průtah v řízení vznikl podáním obžaloby u nepříslušného soudu, váhavým a neujasněným přístupem Okresního soudu Praha-západ, nekoncepčním postupem Krajského soudu v Praze a nerozhodným postojem Okresního soudu v Uherském Hradišti. Je nepochybné, že to bude mít svůj negativní odraz pro řízení i meritorní rozhodnutí v této trestní věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 4. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec