ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.144.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 144/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. října 2001 stížnosti obviněných Z. G., A. P., a I. Ž., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 9 Ntv 4/01, a rozhodl takto:
I. Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje v části týkající se obviněných Z. G. a A. P., a to ohledně termínu prodloužení vazby. Podle §71 odst. 3 tr. ř. se vazba těchto obviněných prodlužuje do 31. 3. 2002.
II. Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného I. Ž. zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 9 Ntv 4/01 bylo rozhodnuto podle §71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obviněných Z. G. a A. P. do 5. 4. 2002 a obviněného I. Ž. do 31. 12. 2001.
Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě všichni tři obvinění stížnost.
V odůvodněních stížnosti zpracovaných obviněným Z. G. a jeho obhájkyní je zpochybňována existence vazebního důvodu podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř., kterou u něho deklaroval v napadeném usnesení vrchní soud, jakož splnění podmínek ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby nad dvouletou lhůtu. Poukazováno je na neúměrně dlouhé přípravné řízení, k čemuž sám obviněný nikterak nepřispěl a na požadavek přiměřené rychlosti trestního řízení. Obviněný je vázán k místu bydliště a k osobám blízkým u nichž se bude zdržovat a nalezne zde pracovní uplatnění. S ohledem na délku přípravného řízení nelze očekávat, že by řízení před soudem skončilo ve lhůtě do 5. 4. 2002. V případě, že by soud rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, nemůže vazba obviněného po 1. 1. 2002 pokračovat. Za tohoto stavu podle mínění stěžovatele nemůže mít prodloužení vazby praktický význam. Obviněný rovněž poukázal na rodinné okolnosti, zejména na zdravotní stav svých rodičů. Vzhledem k uvedenému nabízí Nejvyššímu soudu slib nahrazující vazbu. V závěru stížnosti je proto navrhováno, aby napadené usnesení bylo zrušeno a obviněný Z. G. byl propuštěn na svobodu.
Stížnost obviněného A. P. nebyla do dne konání neveřejného zasedání odůvodněna.
Obviněný I. Ž. v odůvodnění své stížnosti vyjádřil pochybnost o oprávněnosti dalšího trvání vazby, ve které se nachází již dva roky. Podle jeho názoru dosavadní vyšetřování nevedlo k získání takových důkazů, které by opodstatňovaly jeho postavení před soud. V závěru vyjádřil očekávání, že jeho stížnosti bude vyhověno.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které jeho vydání předcházelo a dopěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům.
Návrh na prodloužení vazby obviněných byl podán ve smyslu §71 odst. 5 tr. ř. osobou k tomu oprávněnou (předsedkyní senátu soudu prvního stupně), a v patnácti denní lhůtě, která je k tomu vymezena v ustanovení §71 odst. 6 tr. ř.
Vrchní soud v Praze ve svém usnesení zcela důvodně poukázal na závažnost a rozsáhlost trestné činnosti, pro níž na obviněné byla u Krajského soudu v Ústí nad Labem podána dne 25. 7. 2001 obžaloba. V případě obviněných Z. G. a A. P. se jedná o trestné činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1, alinea první tr. zák., a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., u obviněného Z. G. pak i o trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle §176a tr. zák. Obviněný I. Ž. je stíhán pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Kromě výše jmenovaných se podaná obžaloba týká dalších pěti obviněných, přičemž žalováno je celkem 97 útoků a jednání jednotlivých obviněných jsou vzájemně provázána a souvisí spolu.
Za opodstatněná a správná je třeba označit i zjištění učiněná vrchním soudem, kdy na základě nich u všech třech obviněných v této fázi trestního řízení spatřuje vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. a u obviněných A. P. a I. Ž. též důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení velmi podrobně zdůvodnil reálnost obavy z toho, že by obvinění na svobodě mohli pokračovat v trestné činnosti, mj. i jako ve zdroji svých příjmů, a obvinění A. P. a I. Ž. by mohli uprchnout nebo se skrývat, aby se tak vyhnuli dalšímu průběhu trestního stíhání, případně citelným trestům, jež jim hrozí. Naopak velmi správně vrchní soud rozhodl o neexistenci koluzního důvodu vazby podle §67 odst. 1 písm. b) tr. ř. u obviněných Z. G. a A. P., neboť není ničím konkrétním potvrzován. Na argumenty a závěry vyslovené vrchním soudem ve výše uvedených směrech lze tudíž plně odkázat, když jejich další opakování považuje Nejvyšší soud za nadbytečné.
Nejvyšší soud nemá výhrady ani k tomu, že vazba obviněných byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena nad základní dvouletou lhůtu. V daném případě se jedná o věc obtížnou svojí rozsáhlostí, a to co do počtu osob i spáchaných útoků, čemuž odpovídá i množství důkazního materiálu, se kterým se bude muset Krajský soud v Ústí nad Labem seznámit a rozhodnout o případných dalších úkonech, jimiž bude trestní řízení pokračovat. Tyto okolnosti pak ve své podstatě zapříčinily, že trestní stíhání v této věci nemohlo být do této doby skončeno. V postupu orgánů přípravného řízení ani v postupu soudu prvního stupně nebylo zjištěno takových průtahů, které by bylo nutné označit za neopodstatněné. Výhrady vznesené v tomto ohledu obviněnými Z. G. a I. Ž. nejsou namístě a je třeba je odmítnout. Napadené rozhodnutí vrchního soudu lze označit za správné i z hlediska splnění zákonné podmínky spočívající v předpokladu, že by propuštěním obviněných na svobodu hrozilo zmaření nebo alespoň ztížení dosažení účelu trestního řízení. V tomto ohledu je třeba vycházet z charakteru trestné činnosti pro níž jsou obvinění stíháni, z poznatků k jejich osobám a zejména z ustanovení §1 odst. 1 tr. ř. Podle něj je účelem trestního řízení mj. náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů, přičemž provedené řízení musí též působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti. Těchto požadavků by v konkrétním případě nebylo možné dosáhnout, pokud by obviněným nebylo účinně zabráněno v dalším protiprávním jednání a u obviněných A. P. a I. Ž. kdyby nebyla zabezpečena jejich účast v dalším řízení.
Pokud se týká lhůt, o něž byla vazba obviněných prodloužena, lze v případě obviněného I. Ž. lhůtu do 31. 12. 2001 označit za nutnou ke spolehlivému zajištění dalšího řízení, ale současně za maximálně možnou, s ohledem na novelu trestního zákona a trestního řádu provedenou zák. č. 265/2001 Sb., která nabude účinnosti od 1. 1. 2002, na což správně a přiléhavě poukázal Vrchní soud v Praze. Prodloužení vazby u obviněných Z. G. a A. P. do 5. 4. 2002 ale z důvodů vyplývajících z ustanovení §71 odst. 4, 6 a čl. II, bod 4 zák. č. 265/2001 Sb. možné není. V dané situaci přichází v úvahu maximální prodloužení vazby na takovou dobu, kdy zároveň uběhne tříměsíční lhůta pro nové rozhodnutí o tom, zda se obvinění ponechávají i nadále ve vazbě, nebo zda se propouští z vazby na svobodu.
Proto Nejvyšší soud napadené usnesení v části týkající se obviněných Z. G. a A. P. ohledně termínu prodloužení vazby podle §149 odst. 1 písm, a) tr. ř. zrušil a sám znovu rozhodl podle §71 odst. 3 tr. ř. tak, že vazba těchto obviněných se prodlužuje do 31. 3. 2002. Stížnost obviněného I. Ž. pak podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, jako nedůvodnou.
Úvahami obhájkyně obviněného Z. G. o smysluplnosti prodloužení jeho vazby, a to pro případ vrácení věci krajským soudem k došetření, ale i ohledně pochybností o ukončení řízení ve lhůtě prodloužení vazby, se Nejvyšší soud nezabýval, neboť jsou v této fázi řízení předčasné a není na Nejvyšším soudu, aby je jakkoli presumoval.
Pokud se týká nabídky slibu obviněného Z. G. podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., je třeba zdůraznit, že o jeho přijetí či nepřijetí Nejvyšší soud v tomto řízení nerozhoduje. O nabídce slibu obviněného je v tomto stadiu řízení oprávněn rozhodnout pouze soud prvního stupně, jímž je Krajský soud v Ústí nad Labem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec