ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.154.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 154/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 6. listopadu 2001 stížnosti obžalovaných M. B., J. K., a A. L., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 1 Ntv 10/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 18/2000 a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se z a m í t a j í stížnosti obžalovaných M. B. a J. K.
Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. se z a m í t á stížnost obžalovaného A. L.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba u všech výše uvedených obžalovaných do 31. 1. 2002.
Proti tomuto rozhodnutí podali včasnou stížnost obžalovaní B. a K. Obžalovaný K. stížnost blíže neodůvodnil, obžalovaný B. ve stížnosti namítá, že šetření v jeho věci trvalo dlouho, rozsudek Krajského soudu v Brně byl zrušen. Oba obžalovaní navrhli, aby Nejvyšší soud jejich stížnostem vyhověl a napadené usnesení zrušil a propustil je z vazby na svobodu.
Obžalovaný A. L. obdržel napadené usnesení 18. 10. 2001, jeho obhájce 19. 10. 2001, třídenní lhůta pro podání stížnosti uplynula 22. 10. 2001 (§143 odst. 1 tr. ř.). Obžalovaný A. L. podal stížnost podle razítka věznice na obálce stížnosti 23. 10. 2001, tedy opožděně. Proto byla tato stížnost zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Z podnětu podaných stížností obžalovaných B. a K. přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. ř. správnost výroků napadeného usnesení, týkajících se těchto obžalovaných, jakož i správnost řízení, jež jim předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 48 T 18/2000, byli obžalovaní M. B. a J. K. uznání vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byli odsouzeni M. B. a J. K. podle §187 odst. 3 tr. zák. k trestům odnětí svobody, a to obžalovaný B. v trvání 8 a půl roku, obžalovaný K. v trvání 9-ti roků. K výkonu uloženého trestu odnětí svobody byl obžalovaný B. zařazen do věznice s ostrahou, obžalovaný K. do věznice se zvýšenou ostrahou. Tento rozsudek nenabyl právní moci a byl předložen Vrchnímu soudu v Olomouci k odvolacímu řízení. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 2 To 131/2001, byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obžalovaný M. B. byl vzat do vazby na podkladě usnesení soudce Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 1999, sp. zn. 7 Nt 4154/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. 9 To 803/99, z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Vazba započala dne 3. 8. 1999 zadržením obžalovaného. Obžalovaný J. K. byl týmž usnesením ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně vzat do vazby rovněž z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., se zápočtem vazby od 3. 8. 1999. V průběhu řízení byly důvody vazby u obou obžalovaných korigovány s tím, že u nich i nadále trvá důvod podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Pokud jde o správnost výroků napadeného rozhodnutí týkajících se obžalovaných B. a K. a řízení, jež jim předcházelo, Nejvyšší soud především zjistil, že návrh předsedy senátu soudu druhého stupně na prodloužení lhůty vazby byl Vrchnímu soudu v Olomouci předložen včas, při zachování lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. S postupem tohoto soudu lze rovněž souhlasit, pokud se u obou obžalovaných zabýval nejdříve existencí důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., které jsou předpokladem pro možnost prodloužení vazby nad 2 roky. Rovněž i Nejvyšší soud má za to, že u obžalovaných B. a K. jsou dány skutečnosti, které odůvodňují obavu z možnosti útěku nebo skrývání se. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obžalovaným hrozí uložení vysokých trestů odnětí svobody a obava z jejich případného útěku nebo skrývání se je dostatečně reálná stejně jako při předchozím rozhodování o jejich vazbě. Existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obžalovaných způsobem předpokládaným v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., ale lze je opírat o opodstatněné obavy z možnosti takového jednání, v jehož uskutečnění jim má právě vazba zabránit. Ostatně ani obžalovaní B. a K. nenamítají nic konkrétního proti trvání vazebních důvodů podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci pokud jde o splnění dalších podmínek pro prodloužení vazby vymezených v ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. a také v tomto směru neshledal pochybení. Nejvyšší soud v rámci své přezkumné povinnosti mohl posuzovat toliko trestní řízení od okamžiku posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazby učiněného usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. 10 Ntv 10/2001, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tvo 112/2001, ze dne 22. 8. 2001. V této fázi řízení nebyly však Nejvyšším soudem shledány žádné průtahy v řízení. Po minulém prodloužení vazby rozhodl Vrchní soudu v Olomouci dne 24. 9. 2001 o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, dne 16. 10. 2001 bylo rozhodováno o prodloužení vazby a spis byl zaslán k rozhodnutí o stížnostech obžalovaných Nejvyššímu soudu.
S napadeným rozhodnutím se lze ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaných na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení čelu trestního řízení. Vzhledem k charakteru a okolnostem projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být provedena, a následku, který měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby obou obžalovaných je nezbytné též ke splnění účelu trestního řízení podle §1 odst. 1 tr. ř., protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné bez přítomnosti obžalovaných.
Napadené rozhodnutí považuje Nejvyšší soud za správné i pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaných B. a K. prodloužil. Bylo zde důvodně zohledněno, že věc po tomto rozhodnutí bude vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Doba do 31. 1. 2002 je nezbytně nutná a zcela přiměřená tomuto požadavku.
Proto Nejvyšší soud stížnosti obžalovaných M. B. a J. K. jako nedůvodné podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, když v napadeném rozhodnutí ani v řízení, které mu předcházelo, nebyly shledány žádné nedostatky, které by vedly k jiným závěrům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 6. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. J. P á c a l