ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.4.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 4/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. ledna 2001 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného F. N., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 1 Ntv 12/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 1 Ntv 12/2000, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného F. N. do 28. 2. 2001.
V zákonné lhůtě podal proti tomuto usnesení stížnost obžalovaný F. N., ve které mimo jiné uvádí, že důvodem prodloužení vazby nemůže být pracovní neschopnost předsedy senátu, který vyhotovením rozsudku nepověřil svého zástupce. Závěrem stížnosti navrhl obžalovaný zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a učinil závěr, že stížnost není důvodná.
Obžalovaný byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 1998, sp. zn. 7 Nt 3740/97, z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. tehdy platného. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 1 Ntv 10/2000, byla vazba obžalovaného F. N. prodloužena do 31. 12. 2000, vazební důvody byly shledány podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Návrh na opětovné prodloužení vazby nad 2 roky byl podán předsedou senátu Krajského soudu v Ostravě v patnáctidenní lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2000, sp. zn. 31 T 4/99, byl obžalovaný F. N. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a byl za to podle §250 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10- ti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obžalovanému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce všech statutárních orgánů v obchodních společnostech na dobu 10-ti let. Rozsudek právní moci nenabyl, neboť ihned po jeho vyhlášení proti němu obžalovaný podal odvolání.
Nejvyšší soud se v plné míře ztotožňuje se závěry uvedenými v napadeném usnesení, že u obžalovaného F. N. nadále trvají vazební důvody uvedené v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Ostatně v tomto směru stížnost napadenému usnesení nic nevytýká.
Nejvyšší soud se dále zabýval správností rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci pokud jde o splnění dalších podmínek pro prodloužení vazby vymezených v ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. a také v tomto směru neshledal pochybení. Plně lze v dané oblasti odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Jinými závažnými důvody pro nemožnost skončení trestního stíhání obviněného F. N. jsou skutečnosti, že předseda senátu rozhodující tuto trestní věc byl v pracovní neschopnosti od 4. 9. 2000 do 4. 12. 2000 a s ohledem na rozsah spisu přesahující 12. 400 listů by bylo pro rychlost řízení kontraproduktivní podle §129 odst. 2, odst. 3 tr. ř. pověřit vyhotovením rozsudku jiného soudce (výrok rozsudku má 103 stran). Pokud by byl obžalovaný F. N. propuštěn na svobodu, hrozí zcela reálné nebezpečí, že by uprchl či se skrýval a přinejmenším tak podstatně ztěžoval dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.).
Prodloužení vazby obžalovaného do 28. 2. 2001, tedy na dobu nezbytně nutnou podle §71 odst. 3 tr. ř., je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného F. N. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. J. P.