ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.133.2001.1
sp. zn. 4 Tz 133/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 27. června 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. 6 To 541/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 158/99, a rozhodl takto:
Podle analogie §268 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §266 odst. 2 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 3 T 158/99, byl obviněný M. P. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., kterých se podle výroku rozsudku dopustil tím, že „dne 11. 11. 1998 v době kolem 21.00 hod. v H., okres P., na křižovatce u motorestu U s., silnic I. třídy, jsa po předchozím požití alkoholických nápojů, a ačkoliv ještě nebyl držitelem řidičského oprávnění, jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda 120 L, nesledoval dostatečně situaci v silničním provozu a při vyjíždění z vedlejší silnice ve směru od V. M., nedal přednost v jízdě osobnímu motorovému vozidlu zn. Renault Espace 2,2 GTX, řízenému ing. P. F., přijíždějícímu zleva po hlavní silnici ve směru od L. n. B., přičemž došlo k vzájemnému střetu obou vozidel, v důsledku čehož ve vozidle tov. zn. Škoda 120 došlo ke zranění spolujezdce S. H., který utrpěl zranění s nutnou hospitalizací, spočívající v tržné ráně v temenní krajině vlevo, otřesu mozku a zlomenině druhého krčního obratle bez poškození míchy s délkou léčení nejméně do 29. 1. 1999, ve vozidle zn. Renault Espace došlo ke zranění ing. P. F., který utrpěl podvrtnutí krční a hrudní páteře, zhmoždění levé ruky, oděrky na hlavě a levé ruce s délkou léčení nejméně 2 měsíce a jeho manželky P. F., která utrpěla podvrtnutí krční a horní hrudní páteře, zhmoždění pánve, bederní páteře a pravého kolena s délkou léčení v trvání nejméně 2 měsíců, u obou bez vystavení pracovní neschopnosti, přičemž na vozidle Renault Espace 2,2 GTX došlo k majetkové újmě ve výši 126 000,- Kč ke škodě ing. P. F. a na vozidle tov. zn. Škoda 120 L došlo k majetkové újmě ve výši 20 400,- Kč ke škodě manželky obžalovaného M. P., když podle lékařského vyšetření při ovlivnění alkoholem, které bylo provedeno dne 11. 11. 1998 ve 21.45 hod., bylo v krvi obžalovaného zjištěno průměrně 0,98 promile alkoholu\". Za to bylo obviněnému uložen podle §224 odst. 2, §35 odst. 1 a §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §45 odst. 1, 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo na dobu výkonu trestu, aby se zdržel nadměrného požívání alkoholických nápojů a aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 7 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody ZP MV, pobočce v O., částku 55 415,- Kč a VZP ČR, zastoupené ředitelkou OP v P., částku 1 330,- Kč.
Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Přerově podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově odvolání. Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. 6 To 541/2000, odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného M. P. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §253, §254 tr. ř. a §23 odst. 1 a §31 odst.1 tr. zák. ve vztahu k §45 odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že se závěry soudů obou stupňů ohledně uloženého trestu obviněnému M. P. nelze souhlasit. Okresní soud v Přerově při ukládání trestu obviněnému M. P. nepostupoval v souladu s ustanovením §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák. Z odůvodnění rozsudku není nikterak zřejmé, jak konkrétně posoudil soud stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného, kterými konkrétními skutečnostmi je v dané trestní věci obviněného tento určován. Uložený trest obviněnému, a to trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin spolu s trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu sedmi roků, je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., neboť okolnosti daného případu jsou tak závažné, že ani s ohledem na kladné hodnocení obviněného, neumožňují aplikaci ustanovení §45 odst. 1 tr. zák. o uložení trestu obecně prospěšných prací a takto uložený trest nemůže splnit účel trestu podle §23 odst. 1 tr. zák., byť byl vedle něj uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Podle §31 odst. 1 tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák.), k možnosti nápravy a k poměrům pachatele. Pro správné a spravedlivé ukládání trestu je významné dodržování principu zákonnosti trestání a principu individualizace trestu. Zásada zákonnosti trestání pak spočívá v tom, že se soud musí důsledně řídit pravidly pro ukládání trestů, která jsou obsažena v obecné i zvláštní části trestního zákona. Zásada individualizace trestu vyjadřuje, že druh, kombinace a intenzita trestů musí být v konkrétním případě stanoveny tak, aby odpovídaly všem okolnostem a zvláštnostem případu. Podle §3 odst. 4 tr. zák. stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Obviněný M. P. hrubě a závažně porušil zájem společnosti na zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, jakož i zájem na ochraně života a zdraví občanů, jakož i majetku. Obviněný svým jednáním porušil řadu zásadních ustanovení pravidel silničního provozu, při jejichž nerespektování dochází velmi často k závažným dopravním nehodám, jak tomu bylo i v daném případě. Konkrétně obviněný nerespektoval ustanovení zákona č. 12/1997 Sb. o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a to ustanovení §7 odst. 1 písm. a), c), která ukládají každému při účasti na silničním provozu povinnost chovat se tak, aby žádným způsobem neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj, povinnost přizpůsobit svoje chování stavebnímu a dopravnětechnickému stavu pozemní komunikace, situaci v silničním provozu a svým schopnostem, dále povinnost řídit se pravidly silničního provozu, dopravními značkami a dopravními zařízeními, ustanovení §9 odst. 1, 2, dle nichž vozidlo je oprávněna řídit jen osoba, která je dostatečně k řízení tělesně a duševně způsobilá a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla a předpisy o silničním provozu. Motorové vozidlo je oprávněna řídit pouze osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění. Bez řidičského oprávnění smí řídit motorové vozidlo pouze osoba, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení motorového vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku. Dále obviněný porušil ustanovení vyhl. č. 99/1989 Sb. o pravidlech silničního provozu, a to konkrétně ustanovení §5 odst. 1 písm. b) ukládající řidiči povinnost plně se věnovat řízení vozidla a sledovat situaci v silničním provozu, ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zakazující řidiči řídit vozidlo po požití a pod vlivem alkoholu. Obviněný, jak sám uvedl, kritického dne v pozdních odpoledních hodinách při práci na stavbě v H. požíval alkoholické nápoje, přičemž následně ve večerních hodinách v podnapilém stavu, vylučujícím schopnost bezpečně ovládat motorové vozidlo, neboť se zřetelem na časový odstup odběru krve dne 11. 11. 1998 ve 21.45 hod. měl v době jízdy hladinu alkoholu v krvi 1,07 promile, motorové vozidlo řídil. Dále obviněný porušil ustanovení §20 odst. 1, 4, která ukládají řidiči přijíždějícímu na křižovatku po silnici vedlejší dát přednost v jízdě vozidlům, přijíždějícím po hlavní silnici, přičemž na příkaz dopravní značky „Stůj, dej přednost v jízdě!\" (č. C 2) musí řidič zastavit vozidlo na takovém místě, odkud má do křižovatky náležitý rozhled. Obviněný namísto toho před křižovatkou zvýšil rychlost jízdy a plynule vjel do křižovatky, kde se střetl s vozidlem přijíždějícím po hlavní silnici. Takto obviněný závažným porušením předpisů o bezpečnosti dopravy, nebezpečným způsobem jízdy prokazujícím bezohledný vztah k ostatním účastníkům silničního provozu, tyto nepochybně ohrožoval a zavinil tak dopravní nehodu, při níž došlo ke zranění tří osob, z nichž jedna, a to S. H., utrpěl těžkou újmu na zdraví, ostatní poškození ing. P. F. a P. F. utrpěli zranění lehká s prodlouženou dobou léčení. Nezanedbatelné jsou pak náklady na léčení poškozených, jakož i výše škody způsobené na vozidle přijíždějícímu po hlavní silnici Renault Espace 2,2 GTX ve výši 126 000,- Kč.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru ve prospěch obviněného M. P., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále aby postupoval podle §270 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Nejvyšší soud České republiky z trestního spisu Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 3 T 158/99, zjistil, že při zjišťování skutkového stavu věci v řízení předcházejícím napadenému usnesení byla dodržena všechna ustanovení trestního řádu, která přicházela v úvahu, včetně práva obviněného M. P. na uplatnění obhajoby. Skutkový stav uvedený ve výroku rozsudku soudu I. stupně byl správně zjištěn i právně kvalifikován.
Stížnost pro porušení zákona byla podána proti výroku o trestu, avšak bez náležitého zřetele na ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., podle něhož proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Stížnost pro porušení zákona uvádí skutečnosti, které ve smyslu ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. zvyšují společenskou nebezpečnost posuzovaného jednání obviněného, avšak pomíjí okolnosti uvedené především v podrobném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které naopak společenskou nebezpečnost jednání obviněného M. P. snižují - bezúhonnost obviněného, jeho postoj ke spáchaným trestným činům, následky trestných činů (závažnější poranění z poškozených utrpěl pouze S. H., který však nebyl připoután bezpečnostními pásy a byl pod větším vlivem alkoholu), skutečnost, že obviněný sice řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, ale podle své obhajoby po úspěšném absolvování autoškoly, i on utrpěl závažnější poranění.
Podle §31 odst. 1 tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Všechny tyto podmínky jsou u obviněného M. P. splněny pro uložení trestu obecně prospěšných prací podle §45 odst. 1 tr. zák. Uložení tohoto trestu umožňuje i povaha spáchaného trestného činu a možnost nápravy obviněného. Právě trest obecně prospěšných prací uložený na samé horní hranici zákonné trestní sazby spolu s přiměřeným omezením a povinností a trestem zákazu činnosti uloženým v horní polovině zákonné trestní sazby splní u obviněného svůj účel uvedený v §23 odst. 1 tr. zák., především účel výchovný a spolehlivě napraví obviněného M. P. Je otázkou, zda by bylo účelu trestu lépe dosaženo uložením trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na přiměřenou zkušební dobu, když uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody zřejmě nepřipadá v úvahu vzhledem k okolnostem výše uvedeným. Ostatně ani ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona takovýto závěr nečiní. Nejvyšší soud je toho názoru, že v posuzované trestní věci naopak okresní soud citlivě a přiléhavě zvolil druh trestu, pokud obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací, jakož i jeho výměru, pokud stanovil tento trest v maximálně možné výši čtyřset hodin. Není pochyb o tom, že účelu trestu jak z hlediska individuální, tak generální prevence bude v tomto případě dosaženo daleko účinněji, než by tomu bylo při stanovení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, když konkrétní důsledky trestu by obviněný nemusel tak důrazně a kontrolovatelně pociťovat, jak tomu bude v tomto konkrétním případě. Jakkoliv pak není zpochybňována skutečnost, že se obviněný dopustil mimo jiné závažného nedbalostního trestného činu, je uložení alternativního trestu v tomto konkrétním případě trestem účinným, vyváženým a zákonným.
Nejvyšší soud tedy na základě výše uvedených zjištění dospěl k závěru, že za této situace s přihlédnutím k ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona proti výroku o trestu nebylo možno podat, neboť uložený trest obviněnému M. P. není ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost ani k poměrům obviněného, uložený druh trestu není též ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Dále Nejvyšší soud zjistil, že ani v jiném směru zákon porušen nebyl (odvolací soud řádně splnil svou přezkumnou povinnost uvedenou v §254 tr. ř. a podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl, k pochybení nedošlo ani ve výroku o náhradě škody), a proto podle analogie §268 odst. 1 tr. ř. (když zákon výslovně neupravuje v tomto případě postup Nejvyššího soudu) stížnost pro porušení zákona zamítl z důvodů uvedených v §266 odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal