ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.145.2001.1
sp. zn. 4 Tz 145/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. srpna 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných 1) F. P., a 2) Ing. R. D., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 2 T 63/98, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 2 T 63/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 1 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněných F. P. a Ing. R. D.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 8 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 vydala dne 13. 7. 1998 pod sp. zn. 2 T 63/98 trestní příkaz, jímž byli obvinění F. P. a Ing. R. D. společně s dalšími třemi spoluobviněnými uznáni vinnými trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se podle výroku citovaného trestního příkazu dopustili tím, že dne 13. 2. 1996 v P., jako zaměstnanci firmy GRIT, s. r. o. uzavřeli mezi sebou dohodu, že bez vědomí a souhlasu majitele firmy L. J., odprodají zařízení ubytoven firmy, čítající 35 ks postelí s matracemi a lůžkovinami za částku 42 700,- Kč s DPH, a to firmě SRI, a. s., což realizovali a získané peníze si rozdělili mezi sebou, takže firmě GRIT, s. r. o. způsobili škodu ve výši 42 700,- Kč, obviněná E. L. dne 7. 2. 1996 vyzvedla částku 32 000,- Kč v KB, a. s. P. na šek firmy GRIT, s. r. o., podepsaný L. J. bez jeho vědomí a souhlasu, a takto získané peníze si poté všichni obvinění mezi sebou rozdělili. Za to byl obviněnému F. P. uložen v sazbě §248 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněnému Ing. R. D. byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená firma GRIT, s. r. o., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestní příkaz v případě obviněného F. P. nabyl právní moci dne 15. 12. 2000, v případě Ing. R. D. dne 28. 7. 1999.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných F. P. a Ing. R. D. Namítá, že tímto trestním příkazem byl v neprospěch obou obviněných porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř., §314e odst. 1 tr. ř. a §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Při hodnocení důkazů nalézací soud zcela pominul existenci plné moci, jíž udělil jediný jednatel společnosti GRIT, s. r. o., L. J., Ing. D., v níž ho pověřil k zastupování společnosti ve věcech smluvních a technických po dobu své nepřítomnosti. Pokud Ing. D. rozhodl o prodeji nábytku, učinil tak na základě tohoto zmocnění. Jednání dalších obviněných, spočívající v přijetí peněz ve formě mzdy, na kterou měli nárok, nezakládá po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 tak podle stížnosti pro porušení zákona porušila předmětným trestním příkazem zákon v neprospěch obou obviněných, když nesprávně zhodnotila důkazy a vyvodila z nich nesprávné právní závěry.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo podle §268 odst. 2 tr. ř. k namítanému porušení zákona, podle §269 odst. 2 tr. ř. nechť tento trestní příkaz zruší a dále pak postupuje podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že zatímco obvinění P. a Ing. D. proti citovanému trestnímu příkazu odpor nepodali, spoluobviněné E. L., D. B. a M. K. odpor podaly, přičemž po provedeném hlavním líčení rozhodla samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 tak, že na stejném skutkovém základě uznala obviněné vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., a uložila jim tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem jejich výkonu. Proti tomuto rozsudku podaly obviněné odvolání, z jejichž podnětu rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. 7 To 389/99, tak, že napadený rozsudek ohledně tohoto skutku podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil, a obviněné podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
Povinností orgánů činných v trestním řízení, která je stanovena §2 odst. 5 tr. ř., je postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.
Povinnost těchto orgánů hodnotit důkazy upravuje §2 odst. 6 tr. ř., což musí činit podle svého vnitřního přesvědčení, jež je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Předpokladem pro vydání trestního příkazu samosoudcem bez projednání věci v hlavním líčení, je podle §314e odst. 1 tr. ř. skutečnost, že skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídila. Z předmětného trestního spisu vyplývá, že jediným jednatelem společnosti GRIT, s. r. o. byl L. J. a ten před svým odjezdem do ciziny dal z důvodu druhotné platební neschopnosti pokyn svým zaměstnancům k sepsání zařízení ubytoven pro jeho následný odprodej. Dále podepsal tři až pět šeků bez uvedení přesné částky a tyto předal obviněné L., aby mohla v době jeho nepřítomnosti z účtu vedeného u banky vyzvedávat podle svého uvážení finanční hotovost nezbytnou k zajištění chodu společnosti a na mzdy zaměstnancům, k jejich vyplácení ve stanovených termínech dostala od L. J. přímý pokyn. Vyvráceno nebylo tvrzení obviněných, že jim L. J. dlužil na výplatách různě vysoké částky. Obsahem spisu je plná moc ze dne 23. 1. 1996, kterou L. J. zmocnil Ing. R. D. jako ředitele k zastupování společnosti ve věcech smluvních a technických po dobu své nepřítomnosti, a tato skutečnost byla obviněným známa. V souladu s ustanovením §133 a násl. Obchodního zákoníku statutárním orgánem společnosti, oprávněným jednat jejím jménem, byl L. J. nebo jím zmocněný zástupce Ing. R. D. Okolnost, zda se všichni obvinění domluvili na prodeji nábytku, není právně relevantní, neboť takovéto rozhodnutí o prodeji mohl v době nepřítomnosti Lubomíra Janáka učinit pouze Ing. R. D. Ten poté postupoval v rozsahu jemu uděleného zmocnění ve věcech smluvních, když převod majetku z jednoho právního subjektu na druhý se vždy realizuje smluvně. Zálohy na mzdy byly obviněným vyplaceny z výtěžku získaného z prodeje postelí s matracemi a lůžkovinami, přičemž takto získané finanční prostředky nejdříve prošly účetnictvím společnosti v souladu s pokynem, který vydal Ing. D. Ve světle těchto zjištění je pak nutno zcela souhlasit se závěry, jež jsou uvedeny v podané stížnosti pro porušení zákona, že totiž jednání obviněných, spočívající v přijetí peněz ve formě mzdy, na níž jim vznikl nárok, nemůže zakládat skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neboť si nepřisvojili věc, která jim byla svěřena a nezpůsobili tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 porušila zákon, neboť neměla zákonné podmínky pro vydání trestního příkazu v intencích §314e odst. 1 tr. ř., přičemž nesprávným hodnocením důkazů dospěla k vadným skutkovým a právním závěrům.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 2 T 63/98, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., §314e odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněných F. P. a Ing. R. D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený trestný příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud je v dalším postupu vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil - §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná