ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.236.2001.1
sp. zn. 4 Tz 236/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. L., proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16. 9. 1998, sp. zn. 2 T 23/98, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16. 9. 1998, sp. zn. 2 T 23/98 a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §250 odst. 1, 2 tr. zák., v neprospěch obviněného V. L.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného V. L. pro skutek spočívající v tom, že:
dne 20. 11. 1995 uzavřel v prodejně Elektroservis spol. s r. o., v H., okres P., smlouvu, na jejímž základě odebral barevný televizor zn. Samsung CK 536 1AT s úmyslem tento prodat, když uhradil počáteční zvýšenou platbu ve výši 935,- Kč, televizor pak ihned po uzavření smlouvy předal další neznámé osobě, od které obdržel finanční částku 10 000,- Kč, a takto jednal k tíži poškozené a. s. Multiservis, P. a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 16 854,- Kč,
obdobně si počínal dne 28. 11. 1995, kdy se stejným záměrem uzavřel v prodejně Effect Elektronic, Elektrodům T. smlouvu, na jejímž základě odebral barevný televizor zn. Samsung CK 535 1AT, uhradil taktéž počáteční zvýšenou platbu ve výši 935,- Kč, televizor pak po uzavření smlouvy prodal nezjištěné osobě za částku 10 000,- Kč, čímž způsobil a. s. Multiservis P. škodu v celkové výši 16 854,- Kč,
dále dne 28. 12. 1995 shodným způsobem s týmž záměrem uzavřel v prodejně Multiservis CH+Z, v P., smlouvu, na jejímž základě odebral opět barevný televizor zn. Samsung CK 506 2AT, uhradil počáteční zvýšenou platbu ve výši 935,- Kč, televizor opět ihned prodal neustanovené osobě za částku 10 000,- Kč a způsobil tak a. s. Multiservis P. škodu ve výši celkem 16 060,- Kč,
čímž měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.,
protože proti němu dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu a toto rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16. 9. 1998, sp. zn. 2 T 23/98, byl obviněný V. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl dopustit shora popsaným jednáním. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému Multiservisu a. s., P. na náhradu škody částku 49 768,- Kč.
Odvolání, které proti tomuto rozsudku obviněný V. L. podal, vzal posléze výslovně zpět, přičemž zpětvzetí odvolání bylo doručeno Krajskému soudu České Budějovice – pobočka v Táboře dne 17. 12. 1998. Předseda odvolacího senátu tohoto soudu pak vzal na vědomí zpětvzetí odvolání obviněného usnesením ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 14 To 286/98. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 12. 1998.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. L.
Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., přičemž poukázal na obsah trestního spisu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, sp. zn. 2 T 519/96. Z tohoto vyplývá, že rozsudkem jmenovaného soudu ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. 2 T 519/96 byli obvinění V. L. a J. K. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Dopustili se jej společně tím, že přesně nezjištěného dne v prosinci 1995 v J. po předchozí vzájemné domluvě prostřednictvím L. V. a Z. S. vylákali bez zaplacení od M. F. 5 metráků krmiva pro psy zn. ANKA granule, a k jeho škodě se tak neoprávněně obohatili o částku 17 000,- Kč. Obviněný V. L. pak sám tím, že dne 23. 1. 1996 v J. pod záminkou obstarání krmiva pro psy převzal od I. K., dříve V., majitelky soukromé firmy E., finanční částku 7 500,- Kč, slíbené krmivo však do současné doby nedodal a I. V. tak způsobil škodu ve výši 7 500,- Kč. Za to byl obviněnému V. L. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit poškozeným způsobenou škodu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. 6 To 501/98 byla odvolání obou obviněných jako nedůvodná zamítnuta, a výše uvedený rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou tak nabyl právní moci.
Z uvedeného stěžovatel dovozuje, že obviněný V. L. byl v obou trestních věcech, tedy v trestní věci Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, sp. zn. 2 T 519/96, a v trestní věci Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. 2 T 23/98, pravomocně odsouzen pro podvodné jednání kvalifikované u obou z nich jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil v relativně krátkém časovém období od listopadu 1995 do ledna 1996. S ohledem na zcela obdobnou povahu trestné činnosti a zjevnou časovou souvislost lze dovozovat i jednotící záměr obviněného. Proto je nutno majetkové útoky, pro které byl obviněný pravomocně odsouzen v obou uvedených trestních věcech, považovat za jeden pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. V případě v pořadí druhého odsouzení obviněného, k němuž došlo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově, tak došlo k nerespektování ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., které obecně nepřipouští víceré odsouzení za tentýž skutek.
Proto ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, poté aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. tak, že sám v předmětné věci trestní stíhání obviněného V. L. podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaví.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen z těch důvodů, které v ní byly vytýkány.
Nejprve je třeba konstatovat, že přípravné řízení a po něm i řízení před Okresním soudem v Pelhřimově proběhlo v souladu s trestním řádem, při zachování práva obviněného na obhajobu, a taktéž skutková zjištění jsou nepochybná a byla učiněna na základě zákonného hodnocení provedených důkazů. Taktéž právní posouzení jednání obviněného V. L., jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. by bylo správné a odpovídající zákonu, kdyby v trestním spise Okresního soudu v Pelhřimově nebyla na jeho č. l. 31a založena zpráva Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 27. 11. 1997, jíž Okresnímu úřadu vyšetřování v Pelhřimově sděluje, že požadovaný trestní spis vedený na V. L. pod sp. zn. 1 T 297/91 nemůže být zapůjčen, neboť již byl zaslán Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou k jejich sp. zn. 2 T 519/96, přičemž v této věci je na 18. 12. 1997 nařízeno hlavní líčení. Pokud by Okresní soud v Pelhřimově věnoval této zprávě přiměřenou pozornost, muselo by mu z ní být zřejmé, že obviněný V. L. je paralelně stíhán v jiné trestní věci v níž je řízení vedeno u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou. Protože obžaloba byla v trestní věci pod sp. zn. 2 T 23/98 podána u Okresního soudu v Pelhřimově dne 11. 2. 1998, bylo jeho povinností opatřit si k trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 519/96 bližší údaje, a to přinejmenším s ohledem na možnost ukládání souhrnného trestu (§35 odst. 2 tr. zák.). Okresní soud v Pelhřimově ale poznatek vyplývající ze zmíněné zprávy přehlédl a nebo jej ignoroval, ale každopádně tato jeho nedůslednost vedla k tomu, že obviněný V. L. byl pro výše uvedená jednání samostatně pravomocně odsouzen, a to nejprve rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou a poté jeho vlastním rozsudkem.
Podle §89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Z jednotlivých útoků, kterých se obviněný V. L. v rámci obou odsouzení dopustil a jež jsou popsány ve výrocích rozsudků Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. 2 T 519/96 a Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16. 9. 1998, sp. zn. 2 T 23/98, lze zjistit, že obviněný v období od 20. 11. 1995 do 23. 1. 1996 v celkem pěti případech od jiných osob podvodně vylákal předměty nebo peníze, kterých posléze užil ve svůj vlastní prospěch a těmto osobám způsobil škodu. Podle vlastního vyjádření obviněného byl v tomto období bez peněžních prostředků a tyto se snažil si opatřit jakýmkoli způsobem. Tedy i podvodné vylákání 3 ks televizorů a 5 q krmiva pro psy bylo u obviněného motivováno potřebou peněz, které si následným prodejem takto získaných věcí opatřil.
Je tedy zjevné, že obviněný v daném případě jednotlivými dílčími útoky uskutečňoval trestný čin podvodu (§250 tr. zák.), když pokaždé naplňoval jeho skutkovou podstatu. Jednotný záměr lze vysledovat jednak z částečného doznání obviněného v trestní věci projednávané u Okresního soudu v Pelhřimově, kdy připustil, že byl v kritické době bez finančních prostředků a hodlal si je takto opatřovat, a jednak ze stejnorodého způsobu jednání ve všech jednotlivých útocích. Taktéž způsob provedení byl ve všech případech buď stejný (útoky vedoucí k vylákání televizorů) nebo velmi podobný (útoky vedoucími k vylákání peněz a krmiva pro psy). Blízká časová souvislost je dána nedlouhým obdobím během něhož se obviněný jednotlivých útoků dopustil (3 měsíce), a krátkými intervaly mezi těmito útoky. Ke sdělení obvinění v trestní věci, sp. zn. 2 T 519/96, došlo dne 4. 6. 1996 a v trestní věci, sp. zn. 2 T 23/98, k němu došlo dne 21. 8. 1997. Ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., které ukončuje pokračování v trestném činu, se tudíž v daném případě uplatnit nemohlo. I když zákon vyžaduje též blízkou souvislost v předmětu útoku, nemusí být tento předmět útoku naprosto totožný. Obviněný V. L. učinil předmětem útoku cokoli, co mu mohlo v konečném důsledku přinést hotové peníze, o které se mu jednalo především.
Na základě shora uvedeného, tedy lze učinit závěr, že celkové jednání obviněného V. L., za jehož dílčí části byl postupně pravomocně odsouzen ve dvou samostatných řízeních Okresním soudem ve Žďáře nad Sázavou a Okresním soudem v Pelhřimově, vykazuje veškeré znaky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (celkově způsobená škoda dosáhla částky 74 268,- Kč), a jedná se tudíž o jediný skutek.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
K nerespektování tohoto ustanovení trestního řádu došlo v řízení a posléze rozhodnutím Okresního soudu v Pelhřimově, neboť ten meritorně rozhodl později (16. 9. 1998), než tak učinil Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (3. 9. 1998). Jeho rozsudek taktéž nabyl právní moci v pořadí až jako druhý, dne 17. 12. 1998, kdežto rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou již dne 3. 12. 1998. Jak již bylo shora naznačeno, stalo se tak nedůsledností při zjišťování skutkového stavu věci, kdy Okresní soud v Pelhřimově nevěnoval pozornost písemné zprávě Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, která signalizovala souběžně probíhající řízení u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou. Z této informace muselo být zřejmé, že obviněný V. L. je stíhán v jiné trestní věci před tímto soudem, a že v ní může v krátké době dojít i k jeho odsouzení. Povinností Okresního soudu v Pelhřimově bylo zjistit podrobnější údaje k charakteru trestné činnosti obviněného V. L., i k době, ve které se této trestné činnosti měl dopustit. Pokud by tak učinil, mohlo dojít po předchozím delegování věci podle §25 tr. ř. k následnému spojení obou věcí obviněného a k jejich společnému projednání a rozhodnutí (§23 odst. 3 tr. ř.). Tím, že to Okresní soud v Pelhřimově neučinil, neprovedl veškeré potřebné důkazy k objasnění nepochybného skutkového stavu věci (viz ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř.), a řízení před ním vyústilo ve vydání odsuzujícího rozsudku za část jednání (útoky) tvořící pokračující skutek, pro jehož jinou část (útoky) byl obviněný V. L. již odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, čímž vznikla překážka věci rozsouzené.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §250 odst. 1, 2 tr. zák., v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí, která na zrušený rozsudek obsahově navazovala, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Nejvyšší soud pak vzhledem ke splnění podmínek ustanovení §271 odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání obviněného V. L. pro předmětný skutek zastavil, protože jeho dřívější stíhání pro tentýž skutek skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. 2 T 519/96, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. 6 To 501/98, a toto rozhodnutí nebylo zrušeno v řízení o stížnosti pro porušení zákona, ani v řízení o obnově, případně v jiném předepsaném řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec