ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.265.2000.1
sp. zn. 4 Tz 265/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Ing. J. Z., proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Kolíně ze dne 10. 5. 2000, ČVS: OVKO-101/00-RA, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek podle §272 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Kolíně, ze dne 10. 5. 2000, ČVS: OVKO-101/00-RA a v řízení, jež mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. J. Z.
Citované usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Kolíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Kolíně, ze dne 10. 5. 2000, ČVS: OVKO-101/00-RA, bylo podle §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Ing. J. Z., stíhaného pro trestný čin pomluvy podle §206 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 2. 9. 1999 založil na Internetu internetové stránky o Z.S hl. m. Prahy a měl na nich uvést pomlouvačné a nepravdivé údaje o zaměstnancích Z. S. hl. m. Prahy, a to MUDr. Z. S., MUDr. J. V., Ing. D. H., I. B., P. M., H. H., JUDr. K. CH., které zde byly vydávány nejméně do konce října 1999. Vyšetřovatel toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že neexistují jednoznačné důkazy, že obviněný je autorem pomlouvačného textu o zaměstnancích Z. S. hl. m. Prahy uváděném na Internetu. Citované usnesení nabylo právní moci dne 16. 5. 2000.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Ing. J. Z. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. c) tr. ř., přičemž poukázal na jejich obsahové znění. Nesprávnost postupu vyšetřovatele spatřuje v tom, že při zjišťování skutkového stavu věci se omezil pouze na výslech obviněného a pomlouvačným textem postižených osob a neprovedl další důkazy na podporu svých tvrzení. Konkrétně nebyl vyslechnut tiskový mluvčí Z. S. a její pracovníci mající přístup k Internetu na tomto pracovišti. Taktéž nebyli slyšeni svědci k údajům sděleným obviněným v jeho výpovědi. Dále nebyl vyžádán znalecký posudek z oboru výpočetní techniky k provedení zkoumání zajištěných internetových stránek nalézajících se pod výše uvedenou internetovou adresou s cílem získat údaje směřující k identifikaci provozovatele freewebu i k identifikaci osoby, která uvedené stránky zřídila a která pomlouvačný text na tyto stránky umístila. Závěr vyšetřovatele o neexistenci důkazů, že obviněný je autorem pomlouvačného textu, stěžovatel pokládá s ohledem na rozsah provedeného šetření za důkazně nepodložený.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. zmíněné porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo a zjistil, že zákon byl porušen v podstatě v těch směrech, jak je to namítáno stěžovatelem.
Nejvyšší soud musí přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že vyšetřovatel nepostupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. při zjišťování skutkového stavu věci, který musí být zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Bez návrhu stran musí být objasněny stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Důkazy musí být hodnoceny podle vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Trestní stíhání obviněného může být z důvodu §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastaveno, pokud stíhaný skutek zakládá podle výsledků vyšetřování určitý trestný čin, ale nepodařilo se prokázat, ač věc byla dostupnými prostředky náležitě objasněna, že pachatelem tohoto trestného činu byl právě obviněný.
Podstata porušení zákona v daném případě spočívá v tom, že vyšetřovatel učinil rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného Ing. J. Z. z výše uvedeného důvodu, aniž náležitě zjistil skutkový stav a provedl veškeré dostupné důkazy, které se v této věci nabízely. Je třeba dát plně za pravdu stížnosti pro porušení zákona, pokud poukazuje na skutečnost, že nebyl jako svědek vyslechnut tiskový mluvčí Z. S. hl. m. Prahy, od něhož se měl její ředitel MUDr. Z. S. dovědět o předmětném textu na internetových stránkách. Za pochybení lze označit i další zmiňovanou okolnost spočívající ve svědeckém výslechu pomlouvačným textem poškozených osob zaměřeném pouze na následek, tedy újmu, kterou utrpěly zveřejněním nepravdivých informací. Výslech těchto osob ale nebyl vůbec zaměřen k prověření tvrzení obviněného o tom, že ředitele Z. S. viděl osobně 1x, MUDr. J. V., P. H. a P. M. nezná a naopak s Ing. D. H., I. B. a JUDr. K. Ch. měl pracovně přátelský vztah. V rámci provedeného vyšetřování nebylo zjišťováno, zda obviněný mohl mít důvod na internetové stránky předmětný text uvést, a to např. v souvislosti s ukončením jeho pracovního poměru v Z. S. hl. m. Prahy. Ohledně výpovědi z pracovního poměru, o které se zmiňuje i sám obviněný, není ve vyšetřovacím spise založen jediný důkaz. Přitom obviněný uvedl, že k registraci předmětné stránky (na Internetu) došlo v době, kdy on i jeho kolegové obdrželi výpověď z pracovního poměru. Pokud to skutečně bylo ve shodné době, postrádá logiku vysvětlení důvodu, kvůli němuž obviněný údajně předmětné stránky zaregistroval, a to za účelem prezentace soudního lékařství, které se na oficiální stránky Z. S. nevešlo nebo nebyla vůle k tvorbě rozsáhlejší prezentace. V této souvislosti rovněž nelze přehlédnout, že příslušný odkaz v seznamu (č. l. 15 spisu) je nadepsán Z. S. hl. m. Prahy, N. A. a zajímavosti ze života ZS. O soudním lékařství se v uvedeném textu neuvádí nic. Obviněný měl být přímo dotázán, co konkrétně a s jakým textem na internetových stránkách vytvořil, a proč tak učinil, zda z vlastní vůle, nebo zda o to byl požádán někým z vedoucích pracovníků záchranné služby, případně ÚSL a kým. Rovněž by měl vysvětlit, zda a proč zřídil schránku dne 2. 9. 1999 ve 23.15 hod., a to na jméno Z. S., přičemž toto se shoduje se jménem a příjmením ředitele Z. S. hl. m. Prahy MUDr. Z. S., ale datum jeho narození je odlišné.
Za další nedostatek přípravného řízení lze označit nevyslechnutí ostatních pracovníků záchranné služby, kteří mají přístup k Internetu na tomto pracovišti, ale i zjištěných uživatelů, kteří se v kritickém období přihlásili k síti Internet a jejichž seznam je uveden na č. l. 24 - 25, 26 spisu. Dále bylo třeba vyžádat znalecký posudek z oboru výpočetní techniky se zaměřením na software a provést příslušné zkoumání zajištěných internetových stránek nalézajících se pod internetovou adresou, jakož i zřízené internetové schránky na jméno Z. S., s cílem získat údaje směřující k identifikaci osoby, která uvedené stránky a schránku zřídila, včetně údajů, jež by umožnily určit osobu, jež předmětný pomlouvačný text na tyto stránky umístila. Východiskem by mohlo být zjištění data a časových údajů, kdy zmíněný text byl na internetové stránky zapsán, pokud je to technicky zpětně možné.
Za stávajícího stavu vyšetřování je ale nutné rozhodnutí vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání obviněného z důvodu neprokázání, že skutek spáchal on, označit každopádně za předčasné, a v důsledku výše zmíněných nedostatků a vad, za nezákonné. Teprve po doplnění dokazování v naznačených směrech, když nelze vyloučit ani potřebu provedení důkazů dalších, což může vyplynout z nového šetření, a po vyhodnocení dříve i později opatřených důkazů, bude možné učinit konečný závěr o případné vině či nevině obviněného Ing. J. Z.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že v řízení a následným rozhodnutím o zastavení trestního stíhání vyšetřovatel porušil zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve prospěch obviněného. Nejvyšší soud proto uvedené porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, a protože byly zachovány obě lhůty uvedené v ustanovení §272 tr. ř., přičemž ministr spravedlnosti to ve stížnosti pro porušení zákona navrhl, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Zároveň došlo ke zrušení všech dalších případných rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně, pozbyla podkladu. Věc pak byla podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána orgánu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec