ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.283.2000.1
sp. zn. 4 Tz 283/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D. N. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. J. P. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Ing. M. N., proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 3 Zt 88/2000, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek §272 tr. ř., rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 3 Zt 88/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. M. N. .
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 3 Zt 88/2000, rozhodl státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že zastavil trestní stíhání obviněného Ing. M. N. pro skutek spočívající v tom, že dne 23. 1. 2000 kolem 18.10 hod. v P., K. ul. řídil osobní automobil zn. OPEL Vectra SPZ AHE 59-91, patřící firmě P. a. s., P., způsobil střetnutí s chodkyní E. J. , při kterém poškozená utrpěla zranění mající povahu těžké újmy na zdraví, kteréžto jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 5. 2000.
Proti uvedenému pravomocnému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch Ing. M. N. . K porušení zákona došlo dle názoru ministra spravedlnosti České republiky v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §174 odst. 2 písm. c) tr. ř.
V průběhu přípravného řízení byly v rámci dokazování vyslechnuti jako svědkové P. J. , J. C. , A. N. a A. V., kteří se k vlastnímu průběhu nehody nevyjádřili buď proto, že na místě nehody vůbec nebyli anebo ji nesledovali. Obviněný Ing. N. ve svém výslechu uvedl, že chodce uviděl na vzdálenost asi 3 m, na což při rychlosti asi 40 km/hod. reagoval brzděním, avšak střet s chodcem se mu nepodařilo odvrátit. Předtím chodce nezaregistroval ani ve vozovce ani mimo ni.
Znalec MUDr. J. Č., CSc. ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, popsal zranění poškozené, klasifikoval je jako déletrvající poruchu zdraví spojenou s výrazným omezením v obvyklém způsobu života.
Znalec z oboru silniční dopravy Ing. V. H. spatřuje hlavní příčinu dopravní nehody vstup chodkyně do dráhy obviněným řízeného osobního automobilu. Dohlednost chodkyni umožňovala, aby včas zaregistrovala přijíždějící vozidlo (rychlost jízdy 50 - 70 km/hod) a nevstupovala do jízdní dráhy. Ve znaleckém posudku znalec vycházel z protokolu o dopravní nehodě, plánku místa nehody, fotodokumentace a výpovědi obviněného.
Pokud z takto provedeného dokazování státní zástupce dovodil, že nebylo prokázáno, že by obviněný porušením pravidel silničního provozu způsobil předmětnou dopravní nehodu, neboť v místě byla povolena rychlost jízdy 50 km/hod., nadto nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a zraněním chodkyně, pak s takovýmto hodnocením důkazů se ministr spravedlnosti České republiky nemůže ztotožnit.
Dokazování nebylo provedeno v potřebném rozsahu a trpí celou řadou pochybení. Především měla být vyslechnuta sama poškozená, neboť to její zdravotní stav v době rozhodování o zastavení trestního stíhání již umožňoval. Státní zástupce rovněž do svých závěrů nekriticky převzal tvrzení obviněného o rychlosti jízdy v místě nehody, byť znalec udává rozmezí rychlosti od 50 do 70 km/hod. Poškozená E. J. musela, než došlo ke střetu s autem, přejít vozovku a obousměrné kolejiště tramvají, tedy cca 10 m. Podle svědka C. nejely v době nehody v obou směrech tramvaje, tudíž nebyl zakryt výhled na celou šíři protisměru vozovky do kolejiště tramvají. Poškozená tak vzhledem k těmto zjištěním nevstoupila do vozovky ve vztahu k jízdě vozidla obviněného náhle. Tato zjištění by nasvědčovala závěru, že se obviněný nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval okamžitou situaci v silničním provozu. Vzhledem k prokázanému stavu vozovky pak zřejmě porušil i ustanovení vyhlášky FMV č. 99/1989 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jež mu ukládá povinnost jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Lze tak konstatovat, že obviněný Ing. M. N. nesledoval řádně dopravní situaci a v místě nehody jel nepřiměřenou, byť povolenou rychlostí. V důsledku těchto porušení pravidel silničního provozu došlo ke střetu s chodkyní a vzniku jejích poranění, přičemž jednání obviněného je třeba kvalifikovat jako porušení důležité povinnosti vyplývající z postavení obviněného jako řidiče, tak jak to má na mysli ustanovení §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Z uvedených důvodů pak ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že napadeným usnesením státního zástupce byl porušen zákon ve prospěch obviněného, aby toto usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaví vyšetřovatel trestní stíhání, není-li skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhů stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 důsledně neřídil a jeho konečné rozhodnutí ve věci bylo učiněno na základě neúplně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci.
Je třeba přisvědčit zásadní námitce, jež je obsažená ve stížnosti pro porušení zákona, že se vyšetřovatel měl pokusit vyslechnout poškozenou Evu Jakoubkovou v procesním postavení svědkyně. Svědek P. J. ve svém výslechu ze dne 17. 3. 2000 uvedl, že se jeho manželka počátkem měsíce března probrala z bezvědomí. Byť k zastavení trestního stíhání obviněného došlo až dne 18. 5. 2000, není z obsahu trestního spisu patrno, zda byl či nebyl učiněn pokus o výslech této svědkyně a s jakým výsledkem. Není možno obecně přisvědčit námitce obviněného, obsažené v jeho písemném vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona ze dne 22. 12. 2000, že požadavkem na výslech poškozené se zcela pomíjí zdravotní stav poškozené, který byl zjištěn znaleckým posudkem, tak i výpovědí manžela poškozené. Obviněný dovozuje, že uvedená zjištěná poranění poškozené nutně vyvolala stav amnézie a její výpověď by nemohla skutkový děj objasnit. Poukazuje také na možnost neobjektivní výpovědi poškozené, vyvolané jejím zájmem na postihu pachatele a vyloučení její odpovědnosti za vznik dopravní nehody.
Okolnost, zda u poškozené došlo ke stavu retrográdní amnézie, což by vylučovalo její vzpomínky na děj předcházející bezprostředně úrazu, je třeba zjistit především výslechem poškozené, která buďto bude nebo nebude schopna popsat své jednání před nehodou, případně i nehodový děj. V případě pochybností o validitě jí poskytnutých údajů bude možno doplnit řízení o lékařskou zprávu o jejím aktuálním zdravotním stavu a z něj se odvíjející schopnosti interpretovat prožitou událost. Apriorní předpoklad obviněného o nutném zkreslení výpovědi poškozené z důvodu vlastního prospěchu je nutno odmítnout jako předpojatě spekulativní.
Za situace, kdy poškozená bude schopna podat svědeckou výpověď a objasnit okolnosti, jež dopravní nehodě předcházely, bude nutno s obsahem této výpovědi seznámit i znalce z oboru silniční dopravy pro možné upřesnění jeho znaleckých závěrů. Stejná okolnost by měla vést vyšetřovatele i k tomu, aby trval na zodpovězení otázky ad 2) (čl. 6), kterou zadal znalci z oboru zdravotnictví, a která zůstala nezodpovězena, byť se případnějším pro její zodpovězení jeví znalec z odvětví soudního lékařství, nikoli chirurgie, jak je tomu v posuzovaném případě.
Pro úplnost bude třeba vyslechnout znalce z oboru silniční dopravy k jeho závěrům o rychlosti jízdy vozidla (str. 3 znaleckého posudku). Znalec z poškození čelního skla hlavou chodce dovodil rychlost vozidla v okamžiku střetu na 60 - 70 km/hod., přičemž argumentuje znaleckým standardem č. 3. Naproti tomu dle odborné literatury vychází rychlost jízdy vozidla na 50 km/hod. a vyšší. Znalec poté dospívá k závěru, že sloučením intervalů vychází rychlost vozidla na hodnoty od 50 do 70 km/hod. Není zřejmé, které variantě a proč dává znalec přednost, rovněž tak nevysvětlil proč oba intervaly slučoval. V daném případě tak zůstala neobjasněna zásadní okolnost rychlosti jízdy vozidla, přičemž státní zástupce v závěrech napadeného usnesení bez dalšího vychází z faktu, že obviněný jel rychlostí 50 km/hod.
Teprve podle výsledků shora uvedeného doplnění dokazování bude na orgánech činných v přípravném řízení, aby posoudily vhodnost provedení vyšetřovacího pokusu, jak jeho provedení navrhl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství při projednávání stížnosti pro porušení zákona ve veřejném zasedání u Nejvyššího soudu České republiky.
Z argumentace výše uvedené je patrno, že závěry státního zástupce o nutnosti zastavit trestní stíhání obviněného jsou předčasné, zejména za stavu, kdy nebylo provedeno ucelené dokazování v rozsahu požadovaném §2 odst. 5 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 3 Zt 88/2000, byl porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. M. N. . Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství v Praze 2, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí mohl Nejvyšší soud ČR učinit vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky §272 tr. ř., t. j., že ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud ČR tuto stížnost projednal do tří měsíců od jejího podání.
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 bude při doplnění dokazování postupovat v intencích tohoto rozsudku. Po doplnění dokazování zhodnotí znovu provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a teprve poté posoudí, zda jsou dány podmínky pro podání obžaloby či zda znovu trestní stíhání zastaví.
Pro úplnost je třeba připomenout ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 9. ledna 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. D. N.