ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.295.2000.1
sp. zn. 4 Tz 295/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné Z. Z., proti pravomocnému usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Vyškov ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. ČVS: OVVY-177/00 Neh., a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Vyškov ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. ČVS: OVVY-177/00 Neh., bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněné Z. Z. pro skutek spočívající v tom, že dne 7. 3. 2000 v 17.20 hodin jako řidička osobního automobilu FORD SCORPIO při jízdě po dálnici D-1 ve směru od V. na B. v km 213 na rovném úseku pravou přední částí vozidla srazila zde přebíhajícího nezletilého M. Č., který v důsledku tohoto střetu utrpěl celkové polytrauma organizmu, kterému na místě podlehl. V uvedeném skutku byl spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Citované usnesení nabylo právní moci dne 6. 6. 2000.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v §272 stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné Z. Z. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal mimo jiné na to, že z napadeného usnesení je patrno, že hlavní důraz byl kladen na znalecký posudek z oboru silniční dopravy a nebyly řádně zhodnoceny ostatní provedené důkazy s cílem ověřit jejich úplnost a dostatečnost pro posouzení zavinění předmětné dopravní nehody. O správnosti závěrů znalce z oboru silniční dopravy, který zvažoval způsob jízdy obviněné i přebíhání dálnice nezletilým poškozeným, nejsou pochybnosti. Napadeným usnesením vyšetřovatele však byla přeceněna závažnost porušení pravidel silničního provozu nezletilým poškozeným a nebyla věnována náležitá pozornost jednání obviněné z hlediska ustanovení §5 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 99/89 Sb., o pravidlech silničního provozu. Podle toho ustanovení je řidič povinen dbát zvýšené opatrnosti vůči osobám, uvedeným v §3 odst. 2 cit. vyhlášky, zejména vůči dětem a osobám, které užívají bílé hole. Z výpovědi svědka K. D. a dále z údajů dalších dvou chlapců je patrno, že se děti v dělícím pruhu dálnice nalézaly dostatečně dlouho, aby je mohl přijíždějící řidič zaregistrovat bez ohledu na nutnost soustředění se na provoz vozidel. Dále z výpovědí vyplývá, že děti nepřebíhaly všechny společně, ale nejprve jeden z chlapců, pak zbývající dva. Vyšetřovatel však uvedené výpovědi náležitě nevyhodnotil z hlediska výše uvedené povinnosti řidiče vůči dětem a navíc nedoplnil výslech svědka K. D. tak, aby pohyb dětí byl upřesněn, zejména pokud jde o jím uvedené obrácení nejmenšího z přebíhajících chlapců, což neodpovídá zjištěnému mechanismu zranění, které nezletilý poškozený M. Č. utrpěl a které potvrzuje, že v okamžiku střetu byl k vozidlu obviněné natočen pravou stranou těla. Neúplnost vyšetřování pokud jde o výslech svědka K. D. spočívá v tom, že svědek ku zjištění skutečnosti, zda v okamžiku havárie byl volný levý jízdní pruh, do kterého mohla obviněná přejet, aby se mohla údajně vracejícímu se chlapci vyhnout, nebyl vyslechnut. Totéž se týká i neúplnosti výpovědi druha obviněné svědka J. K. v tomto směru. Tato výpověď ze dne 27. 3. 2000 je nezákonná tím, že postrádá výslovné vyjádření svědka ve smyslu §100 odst. 1, 2 tr. ř., zda se svého práva odepřít výpověď vzdává. Z toho důvodu je nutno jeho výpověď provést znovu. Další neúplnost spočívá v tom, že nebyl proveden výslech dcery obviněné V. Z., která jako spolucestující jela v autě řízeném obviněnou na zadním sedadle.
Podle názoru ministra spravedlnosti ze skutečnosti konstatované protokolem o nehodě v silničním provozu ze 7. 3. 2000, že nebyly nalezeny žádné brzdné stopy auta řízeného obviněnou, lze vyvodit, že obviněná nedostatečně důrazně brzdila ve snaze autohavárii předejít. Tato skutečnost nebyla znalcem hodnocena jako negativum a byla pouze zdůrazňována vina samotného poškozeného nezletilce na autohavárii. V tomto směru bude třeba znalce k podanému znaleckému posudku vyslechnout, případně přibrat nového znalce za tím účelem, aby objektivně zhodnotil všechny zjištěné skutečnosti, i případně okolnost, že obviněná měla možnost vyhnout se chlapci přejetím do levého jízdního pruhu. Vyšetřovatel a konečně i znalec z oboru silniční dopravy vycházeli pouze z tvrzení obviněné o přiměřenosti rychlosti její jízdy, aniž by přihlédli k jejímu zdravotnímu stavu a schopnosti vozidlo ovládat v důsledku její zmenšené pohyblivosti po poliomyelitidě a osteomyelitidě pravé stehenní kosti. V tomto směru nebylo vyžádáno vyjádření lékařské posudkové komise o pravdivosti tvrzení obviněné, že je schopná řídit motorové vozidlo vybavené ručním ovládáním spojky nebo vozidlo s automatickou převodovkou.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení mu předcházejícím byl ve výše uvedeném směru porušen zákon, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona ve lhůtě uvedené v §272 tr. ř. v souladu s ustanovením §274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.
Předně Nejvyšší soud přezkoumal správnost postupu řízení předcházejícího napadenému usnesení a nezjistil žádné takové pochybení, které by mohlo mít vliv na zákonnost napadeného usnesení. Také právo obviněné na obhajobu bylo plně zachováno.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou žádné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují pečlivě okolnosti, svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení o povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li skutek, pro který se trestní stíhání vede, trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Je třeba konstatovat, že napadeným usnesením ani jemu předcházejícím postupem vyšetřovatele nebyla ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. porušena. V odůvodnění napadeného usnesení vyšetřovatel správně poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, podle kterých obviněná Z. Z. nemohla zabránit střetu s přebíhajícím chlapcem i při včasné a správné reakci, reakce obviněné na kritickou dopravní situaci nebyla opožděná. Příčinou dopravní nehody podle názoru vyšetřovatele byla nekázeň nezletilého M. Č. (hra na dálnici, přebíhání dálnice - nesprávná reakce na přijíždějící vozidlo).
K námitkám zmiňovaným ve stížnosti pro porušení zákona považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést následující. Pokud svědek K. D. v rozporu s výpovědí obviněné Z. Z. vypověděl, že již z dálky viděl tři malé postavy vlevo ve středovém dělícím pásu dálnice, po přeběhnutí dálnice jedné z postav přebíhaly další dvě postavy, přičemž jedna se vrátila zpět, lze tuto skutečnost vysvětlit tím, že svědek jel se svým vozidlem za vozidlem obviněné, takže měl možnost delší dobu sledovat pohyb chlapců - malých postav, přičemž obviněná se především věnovala prvnímu přebíhajícímu chlapci a následně pak druhému. Dále je nutné zdůraznit, že i svědek K. D. jednoznačně vypověděl, že podle jeho názoru chlapec skočil řidičce pod kola a ta neměla možnost střetu zabránit. Tento jeho názor plně koresponduje s výše zmíněnými závěry znaleckého posudku z oboru silniční dopravy. Ani výslech dcery obviněné V. Z., druha obviněné J. K. (jeho výslech byl skutečně proveden v rozporu se zákonem - §100 odst. 1, odst. 2 tr. ř.) či doplnění výpovědi svědka K. D. nemůže podle názoru Nejvyššího soudu nic změnit na závěru, že příčinou předmětné dopravní nehody bylo přebíhání dálnice nezl. M. Č. a jeho nesprávná reakce na přijíždějící vozidlo. Podle §7 odst. 2 zák. č. 12/1997 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2000, se nezletilý M. Č. mohl účastnit silničního provozu vzhledem ke svému nízkému věku pouze tehdy, bylo-li vhodným způsobem postaráno o to, aby k ohrožení silničního provozu nedošlo. Tak tomu v daném případě nebylo. Obviněná Z. Z. nemohla jako řidička zabránit střetu s přebíhajícím chlapcem. Tento jednoznačný závěr učinil znalec z oboru silniční dopravy, který se ve znaleckém posudku vypořádal i s tím, že nebyly nalezeny žádné brzdné stopy auta řízeného obviněnou, znalec bral v úvahu při zpracování znaleckého posudku i výpovědi svědků - K. D., nezl. J. M. a nezl. O. K. a obviněné, která uvedla, že v levém jízdním pruhu přijížděla vozidla, ovšem nehovořila o tom, že tato vozidla by jí před střetem bránila vyhýbat se chlapci vlevo, neboť tak učinila - strhla volant doleva. Automobil řízený obviněnou byl vybaven automatickou převodovkou, jak vyplývá z fotodokumentace dopravní nehody (č. l. 71 spisu), přičemž podle lékařské zprávy MUDr. I. P. (č. l. 72 spisu) je zřejmé, že závěr lékařského vyšetření a rozhodnutí příslušné posudkové komise z 2. 12. 1999 byl takový, že u Z. Z. jde o těžké pohybové postižení s nárokem na motorové vozidlo se zvláštní úpravou - automatickou převodovkou.
Se zřetelem na výše uvedené lze uzavřít, že v dané trestné věci byl v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. náležitě zjištěn skutkový stav při důsledném hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a v souladu s §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo zastaveno trestní stíhání obviněné Z. Z., neboť skutek, pro který bylo vedeno trestní stíhání, není trestným činem a nebyl důvod k postoupení věci. Nejvyššímu soudu tedy nezbylo, než podle §268 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona zamítnout, neboť zákon porušen nebyl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal