ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.299.2001.1
sp. zn. 4 Tz 299/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné Ing. M. K, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 6 To 82/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 21/95, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 6 To 82/01, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněné Ing. M. K.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněná Ing. M. K. byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. 42 T 21/95, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 6 To 82/2000, uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 42 T 21/95, bylo rozhodnuto ve výroku pod bodem I/ o zápočtu vazby obviněné do trestu odnětí svobody, ve výroku pod bodem II/ o povinnosti obviněné podle §152 odst. 1 písm. a) tr. ř. nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby a pod bodem III/ výroku usnesení o povinnosti obviněné podle §152 odst. 1 písm. d) tr. ř. nahradit státu zálohové náklady trestního řízení, stanovené paušální částkou 6 800,- Kč.
Proti tomuto usnesení podala obviněná Ing. M. K. dne 15. 6. 2001 stížnost směřující do výroku, kterým jí byla podle §152 odst. 1 písm. a) tr. ř. uložena povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2001, sp. zn. 6 To 82/01, byla stížnost obviněné podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako stížnost podaná opožděně.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné Ing. M. K. Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na to, že Vrchní soud nesprávně považoval poštovní doručenku, která byla nepřesně připojena k napadenému usnesení a která ve skutečnosti znamenala, že obviněná převzala „výzvu k nástupu trestu“ (vzor č. 49), za doručení napadeného usnesení obviněné. Napadené usnesení (vzor č. 74) převzala obviněná spolu s odsuzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze teprve dne 13. 6. 2001, jak vyplývá z úředního záznamu založeného na č. l. 2295 tr. spisu. Pokud tedy obviněná proti výše uvedenému usnesení podala stížnost dne 15. 6. 2001, byla tato stížnost podána v zákonné třídenní lhůtě. Vrchní soud v Praze proto pochybil, když stížnost obviněné Ing. M. K. zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podanou opožděně, čímž v neprospěch obviněné porušil zákon v cit. ustanovení.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl tak, jak je uvedeno ve stížnosti pro porušení zákona.
Podle ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět. Podle §143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává do tří dnů od oznámení usnesení.
V posuzovaném případě je zřejmé, že obviněná Ing. M. K. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 42 T 21/95, převzala 13. 6. 2001 (úřední záznam na č. l. 2295 spisu), dne 15. 6. 2001 podala na poště (č. l. 2300 spisu) proti tomuto usnesení stížnost. Stížnost byla tedy podána ve třídenní lhůtě uvedené v §143 odst. 1 tr. ř., takže Vrchní soud v Praze pochybil, pokud tuto stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl jako opožděně podanou.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Zákon byl porušen v neprospěch obviněné Ing. M. K. Následně pak podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 6 To 82/01, stejně jako na toto usnesení obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc – stížnost obviněné v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl jako soud druhého stupně.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal