ECLI:CZ:NS:2001:5.ND.143.2001.1
sp. zn. 5 Nd 143/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jindřicha Urbánka podle §16 odst. 1 o. s. ř. v právní věci navrhovatele P. K., proti odpůrci České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová č. 25, o starobní důchod, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Ca 268/98, o návrhu navrhovatele na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci zasedajících v senátě vedeném předsedou senátu JUDr. V. N. ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 Cao 43/2001 takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. V. N., JUDr. L. V., JUDr. M. T., JUDr. M. J., JUDr. J. Z., JUDr. A. J., JUDr. I. Š. a JUDr. B. D. n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Cao 43/2001.
Odůvodnění:
Ve shora označené právní věci týkající se návrhu na přezkoumání rozhodnutí odpůrce, kterým bylo rozhodnuto o přiznání starobního důchodu navrhovateli, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 1. 2001, č. j. 19 Ca 268/98-70, tak, že se rozhodnutí odpůrce ze dne 25. 9. 1998 číslo 411 224 404 zrušuje a vrací k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel odvolání, o němž přísluší rozhodnout Vrchnímu soudu v Olomouci, a to senátu 2 Cao, v němž jsou podle rozvrhu práce zařazení soudci JUDr. V.N., JUDr. L.V. (oba jako předsedové senátu), JUDr. M. T. a JUDr. M. J. (obě jako členové senátu). Věc je vedena u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Cao 43/2001.
V odvolání i v dalších doplňujících podáních pak navrhovatel původně namítl podjatost všech soudců Vrchního soudu v Olomouci a vzhledem k tomu spatřoval i důvod delegace nutné k Vrchnímu soudu v Praze. Svůj návrh dodatečně upřesnil v tom smyslu, že netrvá na podjatosti celého Vrchního soudu v Olomouci, ale za podjatý považuje senát vedený JUDr. V. N. s tím, že pokud jsou u tohoto soudu nezaujatí soudci, navrhovatel netrvá na delegaci. Důvod k podjatosti zmíněného senátu spatřuje navrhovatel v údajné trestné činnosti členů senátu, o níž mají svědčit dřívější jednání a rozhodnutí členů tohoto senátu ve věci týkající se navrhovatele. Senát JUDr. V. N. měl podle tvrzení navrhovatele soustavně porušovat občanský soudní řád a Listinu lidských práv a svobod za účelem úmyslného poškozování navrhovatele. V souvislosti s tím navrhovatel poukazuje též na matematické chyby v dřívějších rozhodnutích a na údajně existující nežádoucí spojení soudců s odpůrcem, kterému má být tolerováno porušení zákonů a chyby.
Soudci Vrchního soudu v Olomouci, členové senátu 2 Cao, kterých se námitka podjatosti týká, JUDr. V. N., JUDr. L. V., JUDr. M. T. a JUDr. M. J., jakož i členové zastupujícího senátu 1 Co, jimiž jsou podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci soudci JUDr. J. Z., JUDr. A. J., JUDr. I. Š. a JUDr. B. D., ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že k navrhovateli, k odpůrci ani k věci nemají žádný vztah. K námitkám navrhovatele JUDr. V. N. dále zdůraznil, že Vrchní soud v Olomouci v této věci dosud nejednal v rámci ústního jednání a texty vydaných usnesení jsou obsahem předloženého spisu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. projednal návrh navrhovatele na vyloučení soudců – členů uvedených senátů Vrchního soudu v Olomouci z projednávání a rozhodování předmětné věci, tj. z projednání a rozhodnutí o odvolání proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ovšem důvody k vyloučení kteréhokoli z jmenovaných soudců neshledal.
Podle ustanovení §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.\") jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O vyloučení v tomto smyslu lze však rozhodovat jen ve vztahu ke konkrétním osobám soudců, kteří se podílejí nebo mohou podílet na projednávání a rozhodování věci. Vzhledem k tomu by stejně nemohl Nejvyšší soud České republiky rozhodovat o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Olomouci, jak se toho původně domáhal navrhovatel. Případný důvod podjatosti je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto tento poměr je nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť. Z dikce ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. je pak zřejmé, že z podnětu námitky podjatosti může být uvedený poměr zjišťován jen u soudců, kteří se skutečně podílejí na projednávání a rozhodování právě té věci, v níž byla námitka podjatosti vznesena. Proto i Nejvyšší soud České republiky rozhodoval pouze o vyloučení těch soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří by měli podle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat věc navrhovatele (tedy rozhodovat o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2001, č. j. 19 Ca 268/98-70), a to jako členové senátu, jemuž byla předmětná věc podle rozvrhu práce přidělena, resp. jako členové zastupujícího senátu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §16 o. s. ř. z důvodů uvedených v §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jinak není namístě průlom do zmíněné ústavní zásady. Navrhovatel však neuvádí žádné konkrétní skutečnosti týkající se výše jmenovaných soudců, které by svědčily o tom, že z důvodu jejich vztahu k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům tito soudci nemohou rozhodovat v souladu se zákonem nestranně a nezaujatě. Důvod k vyloučení kteréhokoli z těchto soudců nelze spatřovat ani v namítaném podílu soudců na dřívějších rozhodnutích v právní věci navrhovatele, která se ho týká. Tak to výlovně stanoví §14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Přitom je zřejmé, že důvod podjatosti dotčených soudců navrhovatel opírá výlučně o to, jak se měli k němu zachovat v dřívějších jednáních a rozhodnutích, tj. argumentuje pouze okolností, kterou zákon v citovaném ustanovení vylučuje z okruhu důvodů, jež by mohly vést k podjatosti soudců. Proto skutečnost, že někteří soudci senátu Vrchního soudu v Olomouci, jemuž předsedal JUDr. V. N., již rozhodovali v téže nebo v jiné věci navrhovatele P. K., ještě sama o sobě nevytváří nežádoucí vztah soudců k nyní projednávané věci, který by je diskvalifikoval z možnosti nestranně a nezaujatě tuto věc projednat a rozhodnout.
Pochybnost o nepodjatosti uvedených soudců nelze dovodit ani z jejich vyjádření, v němž potvrzují, že k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah. O jejich případné podjatosti pak nesvědčí žádná jiná okolnost obsažená ve spise a navrhovatel ani žádnou takovou okolnost ve své námitce neuvádí. Pro úsudek o podjatosti soudce a o nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není za této situace dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení navrhovatele, zejména když se neopírá o žádné jiné a zákonem předvídané skutečnosti by prokazovaly podjatost soudců.
Na základě všech uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky rozhodl o návrhu na vyloučení soudců tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, tj. že soudci příslušného senátu Vrchního soudu v Olomouci i senátu jej zastupujícího nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2001
JUDr. František P ú r y
předseda senátu